Komise: Belgie musí na ocelárnách vymáhat nedovolenou státní podporu

Ocelárna (ilustrační foto)

Ocelárna (ilustrační foto) Zdroj: CC BY 2.0: Jo Guldi via Flickr

Belgické úřady mají od ocelářské skupiny Duferco Group vymoci 211 milionů eur (skoro 5,7 miliardy korun), což odpovídá objemu nedovolené státní pomoci z let 2006 až 2011. Rozhodnutí Evropské komise oznámila eurokomisařka pro hospodářskou soutěž Margrethe Vestagerová. Uvedla také, že komise zahajuje hloubkové šetření způsobu, jakým Itálie podporuje ocelářskou společnost Ilva.

„Evropské ocelářství musí být globálně konkurenceschopné. To musíme zajistit. Jeho přežití nesmí záviset na veřejných financích,“ upozornila Vestagerová.

Už od října 2013 komise podrobně prověřovala způsob financování několika společností ze skupiny Duferco Belgickým holdingem pro strategické zahraniční investice (FSIH), který o deset let dříve zřídily úřady ve Valonsku, tedy frankofonní části Belgie, s cílem podpořit ocelářský průmysl v regionu.

Zákaz pomoci firmám v nouzi

Společnosti ze skupiny Duferco byly tímto mechanismem podporovány opakovaně mezi roky 2006 až 2011. „To jim uměle zvýšilo příjmy a zdrželo komplikovanou, ale nutnou úpravu kapacity valonského ocelářství,“ uvedla komise. Společnost Duferco své ocelárny v Charleroi, La Louviere a Clabecqu nakonec přesto uzavřela.

Podle komise by žádný manažer finančního fondu, který je orientován na trh, tímto způsobem neinvestoval jen do jednoho odvětví v jednom regionu. Proto jde podle názoru komise o státní pomoc ve smyslu unijních pravidel. Ta však nedovolují veřejnou podporu ocelářským firmám, které mají finanční potíže.

V podezření i Itálie

Komise také oznámila začátek hloubkové prověrky, která má objasnit podporu ve výši až dvou miliard eur (54 miliard korun), jež Itálie poskytla na modernizaci ocelárny Ilva v jihoitalském Tarantu. Na postup Říma komise podle Vestagerové dostala řadu stížností. Komisařka také připomněla, že ocelárna má dlouhodobé potíže týkající se zastaralých a neekologických technologií.

V Tarantu je největší evropské zařízení svého druhu, které by v případě plného provozu mohlo vyrobit stejný objem oceli, jaký loni dohromady vyrobily Bulharsko, Řecko, Maďarsko, Chorvatsko, Slovinsko, Rumunsko a Lucembursko.

Odvětví, které dává v EU práci asi 360 tisícům lidí, produkuje v unii ročně asi 170 milionů tun oceli. Dlouhodobě má ale problémy s nadměrnou kapacitou. Ocelářství čelí i dalším problémům, mezi něž patří tvrdá konkurence ze zemí s nízkými výrobními náklady jako je Čína, dále pokles poptávky, vysoké ceny energií či závislost na dovozu surovin.