E15: Evropští politici závidí Spojeným státům jejich břidlicový plyn a čím dál více mluví o jeho těžbě v Evropě. Jaký má vůbec v Evropě potenciál?
Evropa má potenciálně velké množství břidlicového plynu, zhruba pětinu zásob v Severní Americe. S největší pravděpodobností je v oblastech se starými ložisky, kde se v minulosti těžilo konvenčně. To znamená v Rumunsku, v Itálii, ve Vídeňské pánvi, do níž spadá i jižní Morava, v oblasti okolo Paříže a v Alsasku, na jihu Anglie a ve střední Anglii. Problém je, že nikdo není schopen říct, jestli je těžba v těchto oblastech možná, dokud se neprovedou průzkumné vrty a nepoužije se podobná technologie hydraulického štěpení jako v USA.
E15: Různé odhady množství dostupného plynu z břidlic se v USA liší až čtyřnásobně. Proč je rozptyl tak velký?
Tyto odhady se zakládají na dvou neznámých parametrech hornin. Relativně dobře víme, kde břidlice jsou a jak jsou mocné. Pokud máme štěstí, že jsou vyměřené pomocí průzkumných vrtů, můžeme posoudit, kolik plynu v ložisku je. Druhá věc je, že musíme odhadnout, kolik z tohoto plynu bude možné z břidlice dostat. V USA se uvádí pět až 15 procent. Nevíme to přesněji, protože neznáme pokles výtěžnosti ložiska v čase.
E15: Nedají se použít údaje z konvenčních ložisek?
Na rozdíl od konvenčních ložisek ještě dost nechápeme, z jaké vzdálenosti od vrtu můžeme plyn vytáhnout, to znamená, jakou hustotu vrty mohou mít. K lepším odhadům chybí delší historie vrtů. Zatím máme nějakých deset až patnáct let zkušeností z jedné oblasti. Vzhledem k malému počtu vrtů se v Evropě takový odhad dělá ještě hůř než pro USA.
E15: Jsou struktura a vlastnosti břidlicových hornin v Evropě podobné jako v USA?
Hodně těchto hornin vznikalo v době, kdy Evropa a Amerika tvořily jeden kontinent. Rozdíly mohou být třeba v tlakových podmínkách v těchto horninách. V USA má většina plynonosných hornin vysoký tlak, který z nich pomáhá vytlačovat plyn. V Polsku zkušební vrty ukazovaly, že tlak je vysoký, ale když se přešlo do produkční fáze, tak tlak velmi rychle klesl a plyn už tak dobře neproudil. Nebyl pak ekonomicky těžitelný. Neplatí to ale pro všechny polské oblasti. Na severu jsou perspektivnější než na jihu.
E15: Má smysl se břidlicovým plynem zabývat v Česku?
Nikdo pořádně neví, jaké tady mohou být zásoby. Je možné, že se ukáže stejně jako v Polsku, že se to nevyplatí. Dokud se nepovolí několik zkušebních vrtů, jsou odhady jen spekulace. Vytipovaly se tady tři oblasti. Z nich Valašsko a Náchodsko vypadají jako rozumné a nadějné.
U břidlicového plynu nebude z vrtu nic proudit. Jediné nebezpečí je, že by z něho unikaly látky, které do něj pumpujete. Nekontrolovaný únik nehrozí. Firmy platí dost peněz za kapaliny, které do vrtu pouštějí, takže si je hlídají.
E15: Jak zaostává Evropa za Spojenými státy v těžbě břidlicového plynu?
Tak o deset až patnáct let. Sice si ušetří nějakých dvacet let výzkumu, který už udělali Američané, ale na spoustu toho bude muset přijít sama. Třeba jaké bude množství vody potřebné na jednotlivé vrty, jaká může být hustota vrtů a které břidlicové pánve budou díky dostatečnému tlaku fungovat a které ne.
E15: Takže bude trvat až 15 let, než se Evropa dostane na úroveň těžby, jaká je nyní v USA?
Nejméně. Kromě nalezení ložisek se musí vybudovat i těžební infrastruktura. V Evropě je dnes absolutní nedostatek vrtných a těžebních zařízení. Třeba v Polsku jsou tři nebo čtyři firmy, které jsou schopny vrtat horizontální vrty. Vrtných souprav je v Evropě do deseti. V USA jsou to tisíce.
E15: Čím si vysvětlujete náskok USA před Evropou?
Evropa nemá aktivní velká konvenční ložiska na pevnině. USA je mají, a proto tam technologie je. Díky břidlicovému plynu se tento trh ještě zvětšil. V Evropě na dotěžování stávajících ložisek stačí pár vrtných souprav. Proto je těžba v Evropě až čtyřikrát dražší než v USA.
E15: Těžba v USA ukázala některá rizika pro životní prostředí. Jak se z toho může Evropa poučit?
Třeba v Pensylvánii, kde je větší hustota zalidnění, se výrazně snížila hustota vrtných plošin. Aby se vytěžilo více plynu, udělá se z jedné plošiny více vrtů, které pokryjí tři až čtyři kilometry čtvereční. To je cesta pro Evropu. Zákony se může regulovat, že na daném území nebude větší hustota plošin než nějaké stanovené číslo. V Pensylvánii to funguje dobře a ekonomicky.
E15: Největší zátěž podle ekologů představuje štěpící voda, která obsahuje agresivní chemikálie.
To je druhá věc, na kterou by se Evropa mohla zaměřit. Regulací se dá ošetřit recyklace těchto kapalin, které z vrtu vytečou zpátky. Recyklace by snížila dopady na spotřebu vody a odstranila by nutnost zatlačovat vodu do podzemí, jako se to dělá v USA. Tím se totiž může vyvolat zemětřesení.
E15: V USA se voda nerecykluje?
Výjimečně. Ale zatlačení použité vody se dělá i v Česku. Za posledních padesát let se v konvenčních ložiscích štěpilo v nějakých dvou stech vrtů. Také z nich vytéká „špinavá“ voda a ta se zatlačuje do jiných vrtů. Problém je, že když vodu recyklujete, ušetříte sice vodu na příští štěpení, ale musíte pak vyřešit, kam se solemi, které se v podzemí v té štěpící vodě rozpustily. Místo tekutého odpadu máte tuhý odpad.
E15: Tyto soli jsou nebezpečné?
Jako všechny soli jsou agresivní vůči životnímu prostředí, protože když je jen tak někam vysypete, zahubíte tam rostliny nebo živočichy. Takže by se musely dát na speciálně upravené skládky.
E15: Mluví se také o riziku znečištění povrchové a podzemní pitné vody.
To se může stát, jedině když se udělá špatně vrt. Nebo někdo převrhne nějaký kanystr na povrchu. To jsou ale průmyslové nehody, které se dějí minimálně, a v Čechách máme rozumný dozor a 100 let zkušeností. Pokud by se něčeho takového těžařská firma dopouštěla, porušovala by zákon a nebylo by nic jednoduššího než jí odebrat licenci.
E15: Vlastní technologie štěpení nemůže znečistit podzemní vody?
Nepoužíváme dost energie, aby se štěpící voda dostala z břidlic v hloubkách několika kilometrů až do podzemních vod.
E15: Jak daleko jsou od sebe vrstvy s plynem a s podzemní vodou?
V Česku, na Valašsku a Náchodsku by byl mezi vodou a plynem kilometr a půl nepropustných hornin. Když se ale udělá vrt špatně a neodizoluje se od vrstev s pitnou vodou, mohlo by dojít k úniku. Stát musí kontrolovat a trestat nedodržování technologických postupů.
E15: Když to stát neuhlídá a nebezpečné kapaliny uniknou, je z toho ekologická katastrofa. I ropný vrt Deepwater Horizon v Mexickém zálivu určitě byl pod kontrolou úřadů, a přesto explodoval.
To není totéž. Ropný vrt Macondo je díra do ložiska, které je přirozeně natlakované a ropa z něj se do vrtu tlačí. Když ji nejste schopen rychle zastavit, stane se to, co v Mexickém zálivu. U břidlicového plynu z vrtu, který se jen navrtá, ale nerozpraská, nebude nic proudit. Jediné nebezpečí je, že by z něho unikaly látky, které do něj pumpujete. Pokud uvidíte, že vrt někde praská, pumpování okamžitě zastavíte. Nekontrolovaný únik nehrozí. Firmy platí dost peněz za kapaliny, které do vrtu pouštějí, takže si je hlídají.
E15: Přesto tu nějaké riziko úniku je. Dá se eliminovat ještě nějak jinak?
Štěpící voda obsahuje asi půl procenta chemických látek. Některé z nich se dají zakázat. Pochopitelně to prodraží těžbu. Takže těžební firmy si pak musí spočítat, jestli se jim taková těžba vyplatí. Stejné je to s recyklací štěpící vody. I ta stojí peníze a zhoršuje rentabilitu ložiska. V každém případě se dá regulací udělat několik bariér, které nebezpečí znečištění omezí na minimum.
E15: V USA srazil boom břidlicového plynu cenu zemního plynu na úroveň, kdy se už jeho těžba přestává v některých oblastech vyplácet. Dotuje se z prodeje lehkých ropných olejů, které se v některých ložiscích těží spolu s plynem. Je výskyt těchto olejů běžný?
To záleží na tom, jak stará je hornina. Pokud prošla celým geologickým vývojem, zůstane v ní jen plyn. V Česku nějaká naděje na výskyt ropných derivátů byla pod jižní Moravou a pro ostatní ložiska se musí udělat průzkumný vrt.
E15: Jak je to jinde v Evropě?
Ve Velké Británii se zdá, že většina ložisek má jen plyn. V Polsku také. U ostatních ložisek se to neví. V Alsasku nebo Rumunsku by ropné deriváty být mohly.
E15: To se nedá zjistit jinak než zkušebním vrtem?
Dá se to zjistit jen ze složení a stáří horniny. Dokud ji nenavrtáte, tak to nezjistíte.
