Jako zástupce firem a zaměstnavatelů tento názor prosazuji a přikláním se k nutnosti hodnocení aktuální situace poněkud širší optikou. I s ohledem na to, že naše významné hráče ve vztazích s Ruskem posílila ruská krize let devadesátých. Tehdy ti, co byli draví a riskovali, získali postavení tahounů dnešní vzájemné obchodní výměny.
Země SNS nejsou jen Rusko
Nyní je potřeba si klást otázky o mapě zemí SNS, jak ji v současnosti známe a o energetické infrastruktuře v Evropě, která se nás bezprostředně týká. Asi nemá smysl hovořit o tom, co by bylo, kdyby nebyl NORD STREAM, jediný plynovod postavený po plynové krizi v roce 2009. Propojení evropské a ruské ekonomiky v současné době zkrátka neumožňuje vynechat Rusko ze světové arény. Naše výrobky putují do Německa, tam dostávají nálepky německých značek a jdou zase na východ. Rusko zase investuje do diverzifikace dodávek surovin do Evropy.
Pokud jde o vztahy českých firem a zemí SNS byla naše obchodní výměna s Běloruskem loni 623 milionů dolarů (export 485 mil. dolarů), obchodní výměna s Kazachstánem přes miliardu dolarů, s Ruskem je to přes 12 miliard USD (6 miliard jen export), s Ázerbajdžánem přes miliardu. Nepočítám Ukrajinu (přes 2 miliardy dolarů), kde bude nyní obtížné udržet současnou kvalitu vztahů. Lidově řečeno hrajeme o trhy s obchodní výměnou v řádu cca 17 miliard dolarů.
Země SNS se nyní stále aktivněji spojují do Celní unie, do konce roku má být podepsána ekonomická dohodu mezi Ruskem, Kazachstánem a Běloruskem. Trhy těchto zemí se vyvíjejí stejně jako jinde na světě, některé evolučně, některé překotně. Kazachstán letos po dvacetiletém úsilí vstoupí do WTO, Rusko je členem organizace od roku 2012. Ať tak či onak, svědčí to o zlepšení tamního podnikatelského klimatu. Jako všude i zde jsou potíže, ale vidíme jasné ekonomické výsledky.
Eurasie se stává klíčovým pojmem geopolitiky
V současné optice nesmíme zapomínat na ekonomiky států BRIC, které pro nás představují zajímavá odbytiště. I přesto, že jsou oficiální vazby evropských a amerických elit s těmito zeměmi všelijaké, byznys má zájem právě o rozvíjející se trhy i země SNS. Jedním ze směru jejich rozvoje je navázání vzájemného strategického partnerství v ekonomice, energetice a infrastruktuře.
Na Východní stezce je samozřejmě mocipánem Čína. Rusko je v našem prioritním zájmu, Čínu ale nelze opomíjet. Rusko má před sebou otázky rozvoje Dálného východu, kam přicházejí asijští investoři. Společně chystají výstavbu plynovodů a dalších energetických a infrastrukturních projektu, které by umožnily dodávky ruských surovin do Číny.
V Číně Češi začínají po patnáctileté pauze, kterou přerušila až nedávná mise ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka. Pro nás je zajímavá nejen vlastní obchodní výměna s Čínou, ale obsluha (dodávky) projektu, které Čína plánuje s okolními zeměmi a které my už dobře známe. Obrat mezi Ruskem a Čínou by se měl do roku 2020 zvýšit na 200 miliard dolarů, přitom budou částečně využívat své měny. S Rusy tedy můžeme spolupracovat i na trhu třetích zemí, a to právě těch asijských. O jejich fungování totiž víme velmi málo. Osobně znám mnoho těch, kteří v zemích SNS pobývali delší dobu a mohou přinést realistický „insiderský“ pohled na tamní trhy. Daleko méně znám takových lidí v případě Číny. Jít na neznámý trh je vždy lepší s lokálním partnerem, tedy i takto musíme na Rusko pohlížet.
Pokud jde o sankce, ty nikdy nevyřešily politickou krizi a jen ublížily zemím, které je vydaly a pak dodržovaly. O to víc, že Češi mohou v současné situaci zaujmout nové místo na Východě, získat silnější pozice a nové segmenty trhu. Šance zde je, otázkou zůstává, zdali bude využita. Komora SNS je na trhu přes sedmnáct let, máme zkušenosti a zdroje pro pozorování konjunktury trhu i ucho na to, abychom slyšeli signály, které vyplývají z aktuální situace. V našich vztazích budeme pokračovat a flexibilně reflektovat české národní zájmy. Politika ať se řeší na bruselských polích.
autor je výkonným ředitelem Komory pro hospodářské styky se zeměmi SNS
