Bývalý premiér Mirek Topolánek, který se uchází o post šéfa Svazu průmyslu a dopravy, odhaluje před květnovými volbami své plány na řízení nejvlivnějšího sdružení firem v Česku. Například by vytvořil virtuální asociaci pro startupy a do svazu láká také zbrojaře a podniky leteckého a jaderného průmyslu. Důvodem je podle něj společná tvorba hospodářské strategie země na příštích dvacet let. „Svaz potřebuje probudit. To mi říkají členové i nečlenové, kteří by členy určitě být měli. Míní, že svaz ztratil tempo a připomíná druhé ministerstvo průmyslu,“ říká.
Oznámil jste kandidaturu na prezidenta Svazu průmyslu a dopravy jako první. Čekal jste, že se objeví tři soupeři?
Věděl jsem, že nezůstanu jediný. Mám rád soutěž. A členové mají právo si ve stavu ohrožení vybrat.
V čem se lišíte od Bohdana Wojnara, Jana Rafaje a Miroslava Paláta?
Silní soupeři, vážím si jich. Všichni jsou se svazem historicky nebo svou současnou pozicí spojeni. Za všemi je nemalá práce. Lišíme se určitě osobní zkušeností s podnikáním, jak ho chápu já: mám nápad, půjčím si peníze, založím, provozuji a postupně buduji firmu. Působili spíše v korporacích jako zaměstnanci. To nemyslím negativně.
Svazu průmyslu ale dnes chybí pohled vlastníků a koncentrace na průmysl. Korporátní pojetí podnikání především u nadnárodních firem je svázáno spoustou pravidel typu ESG a podřízeností cizí matce. Může to být nevýhoda, ale třeba se mýlím. Pana Paláta nominovala asociace dodavatelů zdravotnických prostředků CzechMed, jejíž členové včetně firmy Linet vyvážejí do zahraničí kompletní vybavení laboratoří nebo operačních sálů většinou české provenience.
Naznačujete, že soupeřům chybí dravost?
Možná. Ta je ale dána i naturelem. Prezident svazu má být jeho tváří. Lídrem, který moderuje diskuzi, hledá se členy společná řešení a je tvrdým mluvčím směrem k vládě a odborům. Na rozdíl od protikandidátů nabízím zkušenosti jak z politiky, tak z reálného byznysu ve firmách, které jsem zakládal a vedl, i z působení v EPH Daniela Křetínského, což je charakterem spíše „rodinná“ firma než korporát.
Svaz potřebuje probudit. To mi říkají členové i nečlenové, kteří by členy určitě být měli. Svaz podle nich ztratil tempo a chová se méně odvážně. Připomíná úřad, druhé ministerstvo průmyslu. Na druhé straně má perfektní detailní program priorit a skvěle postavený tým zaměstnanců. To si musí udržet.
Proč je nutné přitvrdit vůči vládě a odborům, partnerům z tripartity?
Přitvrdit je zbytečně konfrontační. Českému průmyslu zvoní hrana. V řadě věcí bylo včera pozdě. Na opatrnický přístup není čas, defenzivní postoj ohrožuje všechny. Svaz musí restartovat svou aktivitu, prosadit hospodářskou transformační strategii a nové paradigma ekonomiky. To je můj cíl.
Firmy oceňují práci svazu v připomínkování zákonů. Měl by se zaměřit i na jiné věci?
Připomínkování je klíčové. Dále jsou to sektorové strategie a dopadové studie. EU je nedělá a průmysl pak nevěřícně zírá na to, co z Bruselu nebo Strakovky padá. Zpětně a pozdě zjišťujeme, co změna způsobí tomu či onomu oboru. Dopady regulací, vliv na export, přidanou hodnotu, ale také na zaměstnanost, na regiony. Svaz musí vést intenzivnější vnitřní diskuzi a reagovat včas.
Svaz sdružuje výrobní podniky napříč odvětvími, ale i firmy poskytující služby. Je vůbec možné najít společnou řeč?
Setkal jsem se jak se zástupci průmyslu, tak s členy z energetiky, přepravy, služeb, IT. Asociace sdružují mnoho obslužných firem širokého zaměření. Uvědomují si, že jsou na průmyslu bytostně závislí, stejně jako je průmysl závislý na nich. Jestli ale nepřežije průmysl, nebudou služby v dnešní míře potřeba. Musíme se nyní soustředit na záchranu toho, co životně potřebujeme a zároveň rozvíjet další obory, které nás dostanou ze subdodavatelské ekonomiky.
Máte na mysli podporu inovací, digitalizace, umělé inteligence?
Obecně technologií, kde budeme mít vlastní know-how a přidanou hodnotu. Musíme se rozhodnout, co stojí za to digitalizovat. Státní agendu je třeba nejprve redukovat a neinvestovat do „mrtvé váhy“. Tyká se to i podniků, které kvůli energetické náročnosti a dekarbonizaci buď nepřežijí, nebo změní charakter.
Měl by „slabé kusy“ někdo vybrat, nebo byste počkal, až odpadnou samy?
Některé odejdou, nebo skončí. Stát by ale neměl předstírat, že pomáhá tak trochu všem, a tím vlastně nikomu. Buď musí zrušit plošné dotace a řešit excesy, nebo rozhodnout, kam přesně peníze nasměrovat, aby to mělo smysl a perspektivu. Vláda musí určit strategické směry průmyslu, a ty zachránit za každou cenu.
Tlačil byste jako prezident svazu na vládu, aby takové obory a firmy vytipovala?
Nechci předjímat konkrétní výrobní obory. Je dobře, že vláda začíná diskutovat o seškrtání dotací. Ministr financí hovoří o třiceti miliardách. Měl by být odvážnější. Státní podporu by pak mohl koncentrovat na nejproblémovější a nejperspektivnější obory.
Mělo by se to týkat i startupů?
Nejlepší podporou startupů by byl motivační a excelentní vzdělávací systém a zdravé, nedeformované podnikatelské prostředí. Řada startupů ale zakládá firmy raději v cizině, nebo tam své nápady rychle prodá. Nezůstávají v Česku! Chci pro ně vytvořit bezpříspěvkovou virtuální asociaci. Mohly by se podílet na transformační strategii a velcí podnikatelé s miliardami by na ně navíc viděli a mohli do nich investovat.
Podaří se někdy v Česku opačný postup, tedy přilákat nápady z ciziny?
Nevím, jestli nám to naše mentalita podřízenosti dovolí. Potvrdil jsem si to na cestě na Tchaj-wan s předsedkyní Poslanecké sněmovny. Tchajwancům poskytujeme bezpečné nástupiště na evropský trh a přes riziko naší závislosti na Německu a Němců na Číně bezprecedentní politickou podporu. Kdyby Čína Tchaj-wan vojensky napadla, měli by u nás kvalitní výrobní základnu. Diplomacie ale není filantropie. Je to má dáti – dal. Nechceme montovny bez výzkumu a vývoje. Ať pošlou s výrobou čipů i vývojovou kapacitu. Když se něco stane, jako kdyby to tu našli.
Nemohou lanařit naše start-upy a produkci směřovat k nim, a dokonce si stěžovat na náš „pomalý“ systém investičních pobídek a napjatý trh práce. Pokud to Tchajwanci nepochopí, je zbytečné tam tak často jezdit. Všichni hovoří o vyšší produktivitě práce a vyšších mzdách. Toho dosáhneme primárně tím, že nám know-how nebude utíkat do zahraničí a unikátní technologie a inovace budeme sami využívat pro aplikace našich firem doma. V tomto stát systémově a dlouhodobě selhává.
Na výzkum a vývoj ale putuje stále více peněz. To nestačí?
Známe čísla vstupů, ale nic o efektivitě a přetavení poznatků do aplikací. Peníze se rozmělňují ve prospěch všech, včetně neživotaschopných záměrů podobně jako u dotačních titulů pro firmy. Jako premiér jsem válčil proti rezortním výzkumným programům a rezortním alokacím prostředků.
Technologická agentura má k dispozici šest miliard korun, ale ministerstva řádově více. Je to absurdní. Nikdo grantovou politiku nezpřísnil a nekoncentroval, nezrušil rezortismus. V oblasti digitalizace skončil svět po mém odchodu a zavedení Czech Pointů a datových schránek. Za 15 let přibyla jen bankovní identita, desítky promarněných miliard do roztříštěných centrálně nekompatibilních rezortních informačních systémů, hardwaru, softwaru a stovky zbytečných koncepcí.
Mohl by Svaz průmyslu přispět k rozšíření digitalizovaných služeb pro podnikatele ve spolupráci s Hospodářskou komorou?
Beru to jako prvořadý úkol. S Hospodářskou komorou, na kterou může být zákonem tato pravomoc delegována, musíme dát dohromady Portál podnikatele. To stát nikdy neudělá. Firmy by si podobně jako lidé v Portálu občana vyřídily po splnění zákonných podmínek vše potřebné bez nutnosti chodit na úřady a čekat na arbitrární rozhodnutí úředníků nebo nějakých komisí.
Chcete přilákat do svazu nové členy. Na jaká odvětví byste se zaměřil?
Ve Spojených státech se říká, že všechno ovládá „vojensko-průmyslový komplex“. Zbrojní, letecký a kosmický průmysl je hlavním tahounem základního výzkumu a nejmodernějších technologií. Poznatky přetavené do materiálů, řešení, produktů se pak dostávají i do civilního sektoru. Příklad robotů v medicíně sloužících k náročným operativním zákrokům je jedním z mnoha. Nechápu, proč podniky orientované na obranu, bezpečnost a letectví, ale i jadernou energetiku a související technologické a IT firmy nejsou členy Svazu průmyslu.
Zbrojovky ale mají svoji asociaci, co by jim přineslo členství ve svazu?
Svaz průmyslu je postavený jako konfederace, sdružuje i asociace. Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu, ale i Aerospace, CPIA, ČAPPO by měly brát svaz jako svou platformu. Musejí se podílet na hospodářské strategii Česka pro následujících dvacet let.
Mirek Topolánek (66)
Vystudoval strojní fakultu VUT v Brně. Za minulého režimu nebyl členem žádné politické strany. Po listopadu 1989 vstoupil do Občanského fóra, v roce 1994 do ODS. Byl senátorem a místopředsedou Senátu. Na podzim 2002 vystřídal Václava Klause v čele ODS, kterou vedl do jara 2010. Od Topolánkova nástupu strana zaznamenávala jeden volební úspěch za druhým až do roku 2008, kdy propadla v krajských a senátních volbách. Premiérem byl v letech 2006 až 2009, od ledna do května 2009 zastával post předsedy Rady Evropské unie. V roce 2018 kandidoval v prezidentských volbách, umístil se na šestém místě. Věnuje se teplárenskému průmyslu, je aktivním politickým glosátorem.
