V roce 2018 by český i evropský chemický průmysl mohl zažít šok. Odhaduje se, že až šedesát procent malých a středních firem v oboru by mohlo skončit. Nebudou totiž schopny zaplatit desetitisíce eur za dokumentaci a registraci chemických látek, které používají ve výrobě nebo s nimi obchodují.
Žádá to po nich nařízení Evropské unie o registraci a povolování chemických látek známé jako REACH, které už platí pět let. Zatím museli chemikálie registrovat velcí hráči, kteří jich používají více než tisíc tun. Do konce letošního května přijdou na řadu firmy, které používají více než sto tun látek ročně, a v roce 2018 i ty, jejichž roční spotřeba se pohybuje mezi jednou a sto tunami.
V Česku by tak mohly skončit tisíce firem. V Evropě se bude možná poroučet až šestnáct tisíc malých a středních podniků. Nebude to ale rána v podobě výpadku velké části chemické výroby, protože malé podniky se na tržbách odvětví podílejí jen zhruba ze čtvrtiny. Jejich kolaps způsobí především sociální problém v podobě růstu nezaměstnanosti, a to i u firem, které jsou na ohrožené podniky navázány v dodavatelském řetězci.
Zástupci chemického průmyslu dostávají signály z řady menších firem, že dožití do roku 2018 zvolily záměrně, protože tuší, že si na zaplacení poplatků souvisejících s REACH nevydělají.
Miliony za chemikálii
Nařízení REACH vstoupilo v platnost v červnu 2007. Jeho hlavním cílem je získat větší přehled o používaných chemických látkách v průmyslu a postupně vytlačit ty substance, které představují nebezpečí pro zdraví a životní prostředí. Tím se měla také vylepšit image chemického průmyslu a zvýšit jeho mezinárodní konkurenceschopnost. Výrobci a dovozci chemických látek musí používané látky registrovat u Evropské agentury pro chemické látky (ECHA).
Za vlastní peníze musí zpracovat posudky o jejich dopadech na zdraví a životní prostředí. Tuto dokumentaci pak předkládají při vlastní registraci. Pro zpracování dokumentace a testování látek se firmy sloučily do konsorcií a náklady pak sdílely mezi sebou. Vlastní registrační poplatek za jednu látku činí u velkých firem 31 tisíc eur v případě individuální registrace, nebo 23,5 tisíce eur u registrace v rámci konsorcia. Malé a střední firmy mají poplatky nižší a podle velikosti firmy činí sedmdesát, čtyřicet a deset procent základního poplatku.
„Registrace jedné látky tak vyjde v průměru na 1,5 milionu korun,“ vysvětluje Ladislav Novák, ředitel Svazu chemického průmyslu ČR. Záleží však na jejím typu a množství, kolik firma používá. Vtip je v tom, že firmy, které nejsou členy konsorcií zakládaných především velkými společnostmi, si buď musí dokumentaci opatřit samy, což může stát i několik milionů eur, nebo si ji od konsorcia koupí. Cena se pak pohybuje od tisíce eur až po sto tisíc eur za jednu látku. Velké firmy se s těmito náklady vyrovnaly poměrně dobře. Dokonce utratily několikanásobně méně, než činily původní odhady ještě před začátkem platnosti REACH.
Velcí versus malí
„Malou firmu může ovšem jednorázové zaplacení takové částky spolu s registračním poplatkem dostat do platební neschopnosti,“ upozorňuje Novák. Částku za nákup dokumentace totiž stanovuje vedoucí každého konsorcia. Není přitom jasné, co vše do ceny zahrnuje.
„České firmy nemají prakticky možnost dozvědět se, jak byla cena stanovena. V řadě případů se zdá, že zahraniční, většinou velké a ekonomicky silné firmy nebo konsorcia těchto firem do nákladů započítávají značné náklady a zisky za administrativní činnosti,“ poznamenává Oldřich Petira z Asociace malých a středních podniků.
Znalci branže přitom nevylučují, že velké firmy právě na prodeji dokumentace mohou dobře vydělávat, a pokrýt tak vlastní náklady na registraci látek. V součtu by je pak REACH nestál téměř nic. Tento model může fungovat u těch chemikálií, jejichž testování vyžaduje speciální postupy nebo zařízení, které není široce dostupné.
Kilogram za haléř i stokorunu
„Pro české firmy je významným zdražením i to, že musí nakupovat služby nikoli v obvyklých tuzemských cenových a nákladových relacích, ale za ceny a náklady typické pro hospodářsky nejsilnější členské státy Evropské unie,“ dodává Petira. K těmto tvrdým nákladům je ovšem nutné ještě připočítat výdaje na školení specializovaných pracovníků, kteří se REACH ve firmě zabývají. „U velkých firem vznikly celé specializované útvary, jež se chemickým nařízením zabývají,“ říká Vladimír Toman z asociace Hutnictví železa. Menší firmy si tyto dodatečné personální a administrativní náklady nemohou dovolit. Proto nakupují služby a poradenství od specializovaných firem, které po zavedení REACH vznikly.
Malé firmy navíc náklady na registraci látek zatěžují více než velké koncerny. Náklady na zajištění informací pro registraci látek, jejichž spotřeba či výroba nepřesahuje deset tun za rok, se pohybují ve stovkách korun na kilogram. Chemikálie používané v objemu od jednoho sta do jednoho tisíce tun se dostanou už na desítky korun na kilogram. Vysokotonážní ropné výrobky mohou mít dodatečné náklady vázané na registraci ve výši desítek haléřů či zlomků haléřů na kilogram. „Tato nerovnost je známá od začátku, ale nikdo ji dosud neřešil,“ upozorňuje Petira.
Odpověď Evropské komise
Evropská komise si zátěž, kterou na malé a střední firmy REACH klade, uvědomuje. Nedávno vydala pětileté hodnocení fungování systému a malým a středním firmám slibuje úlevy. Jednou z nich má být snížení registračních poplatků. Posvítit si chce i na ceny, za něž konsorcia přeprodávají dokumentaci.
Na menší firmy by se měla zaměřit i větší osvěta. Řada z nich zatím má jen mlhavou představu, co přesně pro ně REACH představuje. „Čím dál v dodavatelském řetězci firma je, tím je povědomí nižší,“ potvrzuje zjištění komise Ladislav Novák ze Svazu chemického průmyslu. Komise uvažuje také o určité formě finanční pomoci firmám v podobě zvýhodněného úvěrování, aby registrační povinnost finančně zvládly a rok 2018 přežily.
Změny REACH nejsou třeba, tvrdí komise
Po pěti letech platnosti nařízení o registraci a povolování chemických látek REACH Evropská komise analyzovala dosavadní fungování systému. Její zjištění je jednoznačné: systém funguje dobře. Zlepšila se dostupnost informací o používaných chemických látkách a tvoří se seznam zvláště nebezpečných látek, který by měl být hotový do roku 2020. Dopady kontrolovanějšího používání chemikálií na lidské zdraví se podle komise projeví za dvacet až padesát let. Náklady a administrativní nároky, které REACH přinesl, prý nesnížila konkurenceschopnost evropského chemického průmyslu.
„Tento závěr není zcela správný. REACH umožnil nástup mimoevropských firem na globální chemický trh. Podíl evropského průmyslu klesl z 29 na 22 procent,“ upozorňuje Ladislav Novák, ředitel Svazu chemického průmyslu ČR. Komise nicméně tvrdí, že navzdory tomuto poklesu tržby evropských chemických výrobců rostou. Brusel dospěl k závěru, že systém není třeba výrazně měnit. Je prý nutné jen zvýšit kvalitu registrační dokumentace k jednotlivým látkám a rozšířit používání bezpečnostních listů chemikálií, které jsou hlavním nástrojem pro řízení rizik.
Malým a středním firmám by se měla snížit administrativní zátěž i registrační poplatky. Bude pokračovat vývoj alternativního testování chemikálií, které nahradí pokusy na zvířatech. Na tento výzkum komise od roku 2007 vyčlenila 300 milionů eur. Členské státy by měly zlepšit vymáhání právních předpisů, které s nakládáním s chemikáliemi souvisí. O těchto návrzích se komise chystá se zástupci průmyslu a členských států diskutovat. Dosud bylo v rámci REACH registrováno necelých pět tisíc unikátních chemikálií.
