Na první pohled je to docela obyčejná výrobní hala plná montážních robotů a dopravních pásů. Les stojanů se zelenými, bílými, modrými a oranžovými světly ukazuje, které stroje jedou, kde hrozí nedostatek součástek a kde už se stroj zastavil, protože komponenty došly. Lidé tady buď dohlížejí na to, jestli stroje fungují správně, nebo se po jejich boku zapojují do konečné montáže.
Největší zvláštnost závodu Siemens EWA na výrobu programovatelných řídicích jednotek v bavorském Ambergu není vidět. Tou je virtuální kopie celé továrny v místním datacentru. Každý stroj, každá součástka má svůj přesný počítačový obraz. Počítače přesně vědí, kde se jaká komponenta pohybuje, kolik jí v dané krabici je a co s ní konkrétní stroj má udělat nebo už udělal.
Virtuální továrna
Ve virtuálním světě vývojáři Siemensu vyvíjejí nové nebo zlepšují stávající produkty, vytvářejí plány pro jejich výrobu a zároveň programy pro montážní roboty a obráběcí stroje. Stroje, ale také zaměstnanci pomocí počítačů na svých pracovních místech jsou k této virtuální továrně připojeni. Sami si z ní stahují informace nutné po výrobu.
„Říkáme tomu digitální továrna. Díky tomu si zákazník může zvolit vlastní konfiguraci jednotky. Systém objednávce automaticky přidělí kód, k němuž přiřadí všechny potřebné plány a specifikace. Kód se nalepí na základovou desku. Všechna zařízení, kterými projde, díky kódu a digitálním plánům přesně vědí, jak má výsledná jednotka vypadat. I v sériové výrobě tak umíme vyrábět jednotky přizpůsobené na míru zákazníkovi,“ vysvětluje Wolfgang Weissler, ředitel průmyslových divizí Digital Factory & Process Industries and Drives v Siemensu.
Závod v Ambergu každou vteřinu vychrlí jednu hotovou řídicí jednotku, která se pak používá třeba v lyžařských vlecích nebo ve výrobních linkách. Od zahájení výroby v roce 1989 má pořád přibližně 1200 zaměstnanců. „Produkce se ale za stejnou dobu zvýšila osmkrát. Digitalizace a automatizace výroby nám daly vyšší produktivitu,“ dodává Christian Lamm, obchodní ředitel Siemens EWA.
Prototyp Průmyslu 4.0
Továrna, o níž Lamm s Weisslerem mluví, je typickou ukázkou nového trendu v průmyslové výrobě, o níž se v posledních měsících začalo mluvit i v Česku. Říká se mu čtvrtá průmyslová revoluce nebo také koncept Průmysl 4.0. „Na Průmysl 4.0 se nedá sáhnout, nedá se koupit. Je to spíše myšlenkový rámec, jak s pomocí digitálních technologií a internetu přistupovat k výrobě. Zkrátí cestu výrobku od vývoje na trh, zvýší produktivitu a zvětší pružnost výroby,“ vysvětluje Weissler. Podle některých studií se nasazením nového přístupu sníží náklady na zpracování výrobků v průměru o čtvrtinu a celkové náklady na výrobu až o osm procent.
Nejde však o to, že roboty by měly plně nahradit lidskou pracovní sílu. „Na začátku není třeba dělat obří investice. První krok spočívá ve sdílení dat a vytvoření společné platformy, v níž budou mít lidé i stroje k informacím přístup,“ říká Weissler. Stejný závod jako v Ambergu postavil Siemens také v čínském Čcheng-tu. Obě továrny jsou propojeny on-line. Když čínský vývojář objeví problém designu výrobku, vědí to okamžitě i lidé v Německu. V počítačích se upraví plány i výrobní procesy. Lidé i stroje ve výrobní hale dostanou okamžitě nové informace, a to v Číně i v Německu.
Příležitost pro nový byznys
Průmysl 4.0 se stal hlavním tématem i letošního brněnského Mezinárodního strojírenského veletrhu. Ministerstvo průmyslu a obchodu spolu s průmyslovými asociacemi představilo Národní iniciativu Průmysl 4.0. Z ní vyplývá, co vše se musí změnit v české telekomunikační infrastruktuře, vědě a výzkumu, školství i v samotných firmách, aby i v Česku tento koncept začal fungovat.
„Bez kvalitní veřejné infrastruktury, která zavede dostupnost rychlého internetu, se neobejdeme. Potřebujeme také právní rámec pro bezpečnost dat. Budeme potřebovat nové profese, které propojí ty stávající s IT technologiemi. Důležitá bude i podpora pro růst nových firem, které budou celý koncept pohánět,“ říká Weissler.
Průmysl 4.0 s sebou totiž přinese velký nový byznys. Třeba v oblasti zpracování, analýzy a vyhodnocování dat, která budou stroje i lidi do řídicích systémů továren budoucnosti dodávat. Jen pro představu, v roce 1995 získávali v Ambergu z provozu pět tisíc datových položek denně. Dnes je to 50 milionů.
