Z energetiky Aleny Vitáskové: Indikativní cena plynu
Energetický regulační úřad podle zákona nemůže regulovat cenu komodity. Pro ochranu spotřebitelů připravil indikativní cenu plynu, což je prostý ukazatel, díky němuž odběratel na první pohled pozná, zda za plyn neplatí příliš.
Indikativní cena mu pomůže lépe se zorientovat v nabídkách obchodníků. Poslouží rovněž jako argument při vyjednávání s dodavatelem, byť je pro něho jen doporučující a nezávazná. Indikativní ceny plynu se zveřejňují čtvrtletně na webových stránkách ERÚ. Pro druhé čtvrtletí budou zveřejněny zítra.
Indikativní ceny plynu jsou rozdělené na tři skupiny podle charakteru odběru – Vaření, Ohřev vody a Otop. Obecně indikativní cena odráží cenu plynu na burze a náklady i marži obchodníka. Pokud odběratel porovná indikativní cenu s neregulovanou částí ceny obchodníka (komodita a marže), zjistí rozdíl a potenciální úsporu, které by dosáhl, pokud by se rozhodl přejít k jinému obchodníkovi.
Indikativní cena je jedním z nástrojů, který má posílit zdravé tržní prostředí.
Celková výše platby za plyn závisí zhruba z osmdesáti procent na jednotlivých obchodnících – zbytek je regulovaná složka stejná pro všechny obchodníky.
Regulátor chce tímto opatřením vybídnout obchodníky, aby pružně přistupovali ke změnám cen. Konečné spotřebitele z řad domácností by ERÚ rád aktivizoval, aby nejen rozhýbávali trh, ale dopomohli si k nejlepším nabídkám.
Zveřejněním indikativní ceny chce ERÚ motivovat ke změně všechny domácnosti, které svým pasivním přístupem platí zbytečně moc za plyn – přitom by stačilo změnit produkt, popřípadě dodavatele.
Autorka je předsedkyní ERÚ
