Anketa REsummit e15: Co je největším problémem stavebnictví a jaká jsou řešení

Video placeholder
Alena Větrovcová

Legislativa, stavební zákon nebo politické zastoupení. Tohle všechno jsou podle odborníků z REsummitu, který pořádala e15, největším problémem stavebnictví a developmentu. „Povolování stavby trvá ne měsíce, ale roky, a v některých případech dokonce desítky let, pokud mluvíme o strategických stavbách, jako jsou městské okruhy," uvedl v anketě pro e15 například Jan Holna, partner DAM architekti. 

Otázka 1: Co vidíte za největší problém českého stavebnictví a developmentu?

Otázka 2: Máte nějaký tip na řešení současné situace?

Tomáš Kadeřábek

ředitel Asociace developerů

O1: Obecně je to obrovská přeregulovanost. Nároky a požadavky se neustále stupňují například v souvislosti s udržitelností, a to celý náš segment velmi zatěžuje.

O2: Určitě by bylo dobré si to zaprvé přiznat a pak jednotlivé regulace začít odebírat. Sice se zdá, že to nelze udělat, ale každá regulace se dá nějakým způsobem změkčit, případně odebrat. Každopádně už pouhé uvědomění si oné přeregulovanosti, je úspěch.

Jiří Nouza

prezident Svazu podnikatelů ve stavebnictví

O1: V případě developmentu to je legislativní prostředí. Domnívám se, že potenciál, který měla často zmiňovaná novela stavebního zákona, nebyl naplněn. Úplně nesouhlasím s panem ministrem v tom smyslu, že už máme jedno razítko 30 dnů a další. Ty věci, které nás čekají z hlediska povolovacích procesů právě v rámci developmentu a rozvoje, nás můžou nepříjemně překvapit. Mám z toho velkou obavu. 

O2: Důležité budou prováděcí předpisy ke zmíněnému zákonu. Ministerstvo na nich pracuje de facto samo a nezve ke konzultacím odborné komory, jako je třeba Česká komora architektů. Určitý deficit vnímám také ohledně spolupráce se samosprávou velkých měst, která by do toho měla co říct.

 

Jiří Řezák

partner QARTA Architektura

O1: Je to celkové nastavení společnosti, protože pokud nebude ochota přijmout rozvoj, tak nám jenom úprava legislativního procesu moc nepomůže. Je to odvaha sdělovat lidem vize. Je to hodně o politicích, ale vlastně i o nás architektech, abychom dokázali komunikovat s veřejností rozvoj měst či venkova. Protože jedině edukace vede k tomu, že se nám může zlepšit stav společnosti jako takový.

O2: Myslím si, že to zlepšení je na nás, protože politiky si volíme my. Byznys je vždy postavený na úrovni toho, co mu společnost dovolí. Spousta investorů je velmi edukovaných a je ochotná se přizpůsobit řešení, která města požadují, ale přesto se to nedaří dlouhodobě prosazovat. Dnes se nám to všechno zaseklo na úrovni otázky: kolik bytů postavíme. Ale vůbec se nebavíme o veřejné službě, kterou všichni potřebujeme, či o veřejném prostoru. Je důležité si říci, co je pro nás klíčové v rozvoji měst. Paradoxně dochází k velkému sestěhovávání obyvatel do měst a my je nemůžeme nějak regulovat. Je to přirozený vývoj a naším úkolem jako architektů, urbanistů, politiků i investorů ve stavebnictví je informovat lidi o tom, co potřebujeme.

 

Martin Skalický

předseda poradenského týmu Progresus

O1: Je to určitý mindset lidí nebo institucí, které o projektech rozhodují. Mnohdy je rozhodování řešeno stylem „líbí, nelíbí“. Do značné míry jde o subjektivní hodnocení. Tady jsem si hrál jako malý a oni teď chtějí to místo změnit. Máme v myslích nějakou pěknou vzpomínku. Ty jsou však většinou ošidné, mozek si pamatuje jen to pozitivní. Že je to odbydlené, ve špatném stavu, že to znemožňuje další pozitivní rozvoj města, už nevnímáme. Podobné je to se subjektivním hodnocením vhodnosti architektury. Je proto potřeba tato témata otevřít, debatovat a správně společnosti vysvětlovat.  

 

O2: Debatou, osvětou, vysvětlováním, předkládáním skutečných, objektivních tvrdých dat. Aby si každý mohl udělat svůj názor. Pokud otevřete prostor pro debatu, tak moje zkušenost říká, že je poměrně zajímavé procento lidí, kteří dokážou ten prostor přijmout, jsou ochotni začít přemýšlet o tom, co to přinese společnosti nového.

 

Milan Roček

CEO Cenová mapa

O1: Z mého pohledu je stavebnictví nedostatečně vybaveno dlouhodobými koncepcemi, které by určovaly směřování jednotlivých oblastí tohoto odvětví. Místo toho se stavebnictví často reaktivně přizpůsobuje momentálním trendům a preferencím, a to nejen v důsledku zájmu státu, ale také trhu. Nedostatek dlouhodobého plánování je patrný jak na straně státu, tak i ve velkých městech, které nemají konzistentní daty podloženou koncepci pro vzájemné propojení různých oblastí stavebnictví.

O2: Je nezbytné, aby se objevil zásadní impulz, který by změnil náš pohled na život a bydlení a související záležitosti. Podobně jako průmyslová revoluce v minulosti změnila náš pohled na města a život v nich, musí přijít něco podobného, co nám ukáže nový směr. Průmyslová revoluce vytvořila potřebu žít ve městech kvůli pracovním příležitostem a vedla ke vzniku koncepce měst, jak je známe dnes, s centry a okolními sídlišti.

Praha je jedním z nejbohatších regionů a životní podmínky jsou zde velmi dobré. Máme bezpečnost a kvalitní veřejnou dopravu. Nicméně nám chybí obnova prostoru pro bydlení a život, protože jsme tuto oblast zanedbali po mnoho desetiletí, a to především od šedesátých let, kdy začal hromadný exodus na okraje města. Stále existuje potřeba přesouvat se z okrajů do centra, což je situace, která přetrvává.

Osvícení politici by mohli být řešením, ale musím být skeptický, protože jejich mandát trvá pouze čtyři roky, což je příliš krátká doba na potřebná povolení a následnou výstavbu. Je tedy nezbytné mít oddělený úřednický a technický aparát, který by měl dlouhodobý plán a směr, podle kterého by se mohlo dlouhodobě plánovat a rozvíjet stavebnictví a obnovu prostoru pro bydlení a život.

 

Petr Palička

Country Managing Director for Czech Republic, Penta

O1: Těch problémů je víc. Samozřejmě jde obecně o nedostatek lidí. To je velký problém především na stavbách. Poté financování je další problém, který je ovlivněn současnou ekonomickou situací. Předpokládám, že časem se to může změnit, ale není to něco, co by šlo změnit pouhým příkazem. Na druhou stranu, problémy spojené s lidmi jsou dlouhodobé. Myslím si, že souvisí i se stárnutím populace, ačkoli se vláda snaží přijmout opatření, jako je prodloužení důchodového věku. Nicméně je možné, že by stálo za to provést další kroky.

O2: Je možné sledovat počet úředníků na státních a veřejných úřadech, kde určitě existuje potenciál pro efektivnější využití pracovníků. Co se týče materiálů, je to samozřejmě problematická oblast. Přírodní zdroje jsou omezené a je třeba se zaměřit na technologické inovace a úpravy, aby se s tímto omezením pracovalo. Věřím, že všechno je řešitelné, ale vyžaduje to značnou koncentraci a úsilí.

Nesmím zapomenout zmínit legislativní aspekt. Velmi diskutovaný stavební zákon by měl vstoupit v platnost příští rok. Nyní je však hodně závislý na vyhláškách, které jsou připravovány. Bude zajímavé sledovat reálný dopad tohoto stavebního zákona a jaké změny přinese.

Stavíte v Praze především. Jsou podle vás kontribuce už normou?

Kontribuce je vnímána jako dočasné řešení a osobně si myslím, že by mělo dojít k určitému přerozdělení daní tak, aby více peněz zůstávalo v místě, kde hodnota vzniká. Je pravda, že stát získává z každého bytu značnou částku prostřednictvím DPH, která by měla alespoň částečně podpořit rozvoj daného místa.

Avšak kvůli nedostatku těchto peněz se rozvinuly kontribuce, které na začátku probíhaly neorganizovaně, ale postupně byl do nich zaveden určitý systém. Přestože tyto kontribuce byly často na hraně zákona, probíhaly ve formě darů a podobných prostředků. Nyní je však vývoj zakotven v novém stavebním zákoně, který představuje institut plánovacích smluv. Tímto právním rámcem se alespoň zlepší situace a předpokládám, že tato jednání budou mít pevnější základ.

 

Jan Holna

partner DAM architekti

O1: Rozhodně povolovací procesy. Jsou dlouhé a komplikované. Často nejsou příliš průhledné a záleží na relativně malé skupině lidí. To je asi ten největší problém – povolování stavby trvá ne měsíce, ale roky, a v některých případech dokonce desítky let, pokud mluvíme o strategických stavbách, jako jsou městské okruhy. Ale to není vina developerů. U nás to trvá jen osm až deset let, což je stále velmi dlouhá doba, abychom dostali dům našeho projektu do realizace, spolu s našimi klienty.

O2: Řešení spočívá v legislativě a operativnosti. Ale narážíme zde také na naši českou mentalitu. Legislativa by s tím měla počítat a měli bychom ji zjednodušit.

Asi největší problém je v tom, že většina procesů je v podstatě založená na právu veta. Abychom dostali náš projekt do života, abychom se mohli vůbec zaobírat tím, že ho začneme projednávat, tak musíme obejít spoustu úřadů a získat jejich kladné stanovisko. Často jdou však stanoviska či požadavky jednotlivých úřadů proti sobě. Celý proces bychom potřebovali zjednodušit, zprůhlednit a řekněme účinnými prostředky zamezit tomu, abychom vyjádření dostávali s velkým zpožděním, řádově několika měsíců.