Byt, který se mění s domácností. Developeři hledají, jak prodloužit životnost dispozic
- Na trhu s bydlením se vedle konceptu 1,5+kk začíná v rámci trendu cirkulárního stavebnictví prosazovat i koncept takzvaných rostoucích dispozic.
- Developeři stále častěji řeší, jak dispozice přizpůsobit proměně domácnosti.
- Vedle energetické náročnosti se do popředí dostává i otázka, jak dlouho zůstane byt praktický.
Český developerský trh se v posledních letech v rezidenční výstavbě soustředí na energetickou náročnost, hospodaření s vodou nebo na nové stavební materiály. Méně viditelná změna se ale odehrává přímo uvnitř bytů. Zatímco část developerů sází na čím dál tím menší jednotky s novým konceptem 1,5+kk, jiní naopak pracují s takzvanými rostoucími dispozicemi, které umožňují například přeměnit byty 3+kk na 4+kk s relativně malými zásahy do konstrukce.
Důvod je jednoduchý. Potřeby domácnosti se v čase mění. Byt, který vyhovuje páru, nemusí stačit rodině s dětmi. Později se naopak může stát, že velká dispozice ztratí s odchodem dětí smysl. Pokud lze prostor rozdělit nebo znovu propojit, může majitel odložit stěhování i nákladnou přestavbu.
„Životní situace kupujících se v čase mění,“ konstatuje například developer a majitel společnosti JRD Jan Řežáb. I proto jeho firma spustila nový projekt, v němž by mělo být možné dispozici upravit „s minimálními stavebními zásahy“.
Od 1,5+kk k variabilním bytům
Proměna dispozic souvisí i s tím, jak se mění poptávka. Na trhu se objevují menší byty typu 1,5+kk, které se snaží nabídnout prostor pro spaní i práci, ale zachovat nižší výměru, a tím i dostupnější cenu. Pro developery jde o způsob, jak reagovat na vysoké ceny bydlení i vyhovět domácnostem, které nepotřebují klasické dvoupokojové uspořádání.
Menší byt však nemusí automaticky znamenat flexibilitu. Rozhoduje, zda se v něm dá rozumně pracovat, přijímat návštěvy nebo oddělit soukromou část od obytného prostoru. U větších jednotek může být klíčová možnost budoucího rozdělení, u menších zase kvalita půdorysu a využití každého metru.
Současná pražská výstavba zároveň ukazuje, že úvahy o ekologii a snahy o efektivní řešení nejsou omezeny na jediného developera. Například UBM Development u projektu Timber Praha změnil původně železobetonovou konstrukci na dřevěnou. Prefabrikace podle společnosti zkrátila dobu výstavby hrubé konstrukce přibližně o třetinu. Skanska Residential zase u svých projektů využívá recyklaci šedé vody, která podle jejích provozních dat snižuje celkovou spotřebu pitné vody zhruba o 20 až 25 procent.
Udržitelnost znamená i méně bourání
Adaptabilita má také ekologický rozměr. Pokud lze byt přizpůsobit nové životní situaci bez bourání příček, výměny instalací a rozsáhlého stavebního odpadu, může se prodloužit jeho praktická životnost a zároveň zvýšit komfort uživatele. Nejde přitom o úsporu energie v provozu, ale o omezení potřeby stavět, přestavovat a nahrazovat již existující prostor.
Tento přístup zapadá do širšího konceptu cirkulárního stavebnictví. Ten počítá s tím, že budovy mají být navrhovány s ohledem na budoucí úpravy, opětovné využití materiálů a případnou demontáž jednotlivých prvků. V praxi ale záleží na tom, zda jsou variabilní příčky, rozvody a konstrukce technicky proveditelné a zda jejich řešení nebude pro kupující příliš drahé.
„Náš přístup spočívá v tom, aby realizovaný dům co nejméně zasahoval do životního prostředí – ať už svým návrhem, výstavbou, dobou životnosti, případnými úpravami či demolicí,“ uvedl dále Řežáb.
Rozhodne cena i provoz
Variabilní dispozice proto není samostatným řešením bytové krize. Pokud je nový byt příliš drahý, možnost budoucího rozdělení nemusí kupujícího přesvědčit. Stejně tak může být problémem složitější vlastnická struktura domu, souhlas společenství vlastníků nebo technické limity, které se projeví až při skutečné úpravě.
Pro developery ale představuje adaptabilita další způsob, jak se odlišit. Vedle ceny za metr čtvereční mohou kupujícím nabídnout i argument, že byt nebude za několik let zastaralý jen proto, že se změnila rodinná situace. Podobně jako u energetických technologií se přitom skutečný přínos ukáže až v provozu.
Budoucnost bydlení tak nemusí určovat pouze chytré řízení spotřeby nebo vlastní výroba elektřiny. Stejně důležitá může být obyčejná otázka, zda lze byt za deset let upravit, aniž by se musel kompletně vybourat.
