Čekají nás investice za miliardy, říká Pavlíková z MMR. Většina půjde na digitální stavební řízení

Před pár lety spoluzaložila platformu, jejímž cílem bylo pomoci státu s digitální agendou. Dnes se Eva Pavlíková na digitalizaci státu sama podílí. Od března je vrchní ředitelkou sekce IT na ministerstvu pro místní rozvoj. Na starosti má přitom mimo jiné i digitalizaci stavebního řízení. To sehrálo loni hlavní roli v proměně vlády, když jako ministr skončil Ivan Bartoš a následně Piráti opustili vládnoucí koalici. „Osobně mi přijde, že se digitální stavební řízení láme na tom, zda jsou stavební úřady připraveny a ochotny v systému pracovat nebo ne,“ říká Pavlíková v rozhovoru pro e15. 

Ještě jako šéfka Česko.Digital jste říkala, že největší problém digitalizace v Česku je to, že si ji každé ministerstvo dělá po svém. Platí to stále? 

Z dlouhodobého hlediska ano. Příkladem, který od té doby vždy zmiňuji, je Portál občana. Je pozitivní, že vznikly portály dopravy, podnikatele nebo stavebníka, jsou s tím ale spojené vysoké náklady. Stále doufám, že budoucnost je v jednom kontaktním místě, v digitálním portálu, kde si občan bude moci vyřídit všechno najednou. Systém pak bude schopný reagovat na konkrétního člověka a doporučovat situace, jaké by mohl chtít řešit. 

Takže si to myslíte i teď, když jste na ministerstvu pro místní rozvoj a řešíte věci týkající se stavění? 

Může se zdát, že to tím popírám. Cesta k centralizaci ale vede skrze fakt, že to bude priorita na každém ministerstvu. Jednotlivé resorty klidně mohou mít svého IT specialistu, tím dávají tématu svoji prioritu, a pak může přijít nějaká centrální autorita, která všechno spojí. 

Proč jsme ale historicky šli cestou vícero služeb? 

Myslím, že ministerstvo vnitra tehdy chtělo dojít k nějaké míře decentralizace moci. Chápu to, před pár lety byly možnosti v zásadě dvě. Buď si mohl každý vyvinout vlastní věc, nebo mohl čekat, až vznikne centrální místo. Každý se proto vydal svou cestou. Historicky byl navíc problém v tom, že mezi ministerstvy neprobíhala jednoduchá výměna dat. Tehdy to tedy mohlo dávat smysl. Dnes je to naopak. 

Možné to tedy je?

Určitě. V projektu jednotné vizuální identity se také podařilo z velkého množství různých log udělat jedno. Stejně to může proběhnout i u digitálních kanálů. Technicky se dá udělat cokoli. Druhá věc ale je, že to pak musíte udržovat tak, aby byly na jednom místě všechny služby, které člověk potřebuje. 

Kdo by měla být centrální autorita, která se do toho všeho pustí? 

Pravděpodobně Digitální a informační agentura (DIA), problém je, že může pomáhat ministerstvům s analýzou, spravuje centrální registry, ale nemyslím si, že jako centrální autorita vystupuje. Nemá pravomoc na to, aby to všechno dala dohromady. Je také nutné říct, že vyrobit z dvaceti portálů jeden není věc technická, ale spíš organizační. Jde tedy o to, aby se spolu ministerstva domluvila. 

Je to i proto, že ve struktuře správní správy je DIA pořád jen úřad. Digitalizace přitom musí být jasná, dlouhodobá priorita. Je asi jedno, jestli to má na starosti Digitální agentura, nebo vicepremiér pro digitalizaci či nějaký ministr, důležité je, aby vláda byla v souladu s nejvyšší úřednickou reprezentací. Samotná změna ale nenastane u centrální autority, ale právě na těch úřadech. 

Úřady musí digitální stavební řízení přijmout

Co je váš hlavní cíl?

Mám dva, a to je stabilizace stavebního řízení a IT sekce. V prvním případě to znamená dát dohromady projekt, identifikovat rizika, neřešit minulost, ale koukat se víc do budoucnosti. Co se týče IT, díváme se nejen na digitalizaci stavebního řízení, ale i na další systémy, jako je monitorovací systém, kde se administrují evropské dotace, a národní elektronický nástroj, což je systém na správu veřejných zakázek. 

Nejvíc se mluví právě o digitálním stavebním řízení. V jakém stavu bylo, když jste nastoupila? 

Přišla jsem v momentě, kdy už bylo rozhodnuto o tom, že se to celé předělá a vypíše se nová zakázka. Za dobu, co tu jsem, jsme tak získali výstupy jen ze dvou auditů, legislativního a technického. 

Co říkají?

Legislativní audit poukazuje na to, že na ministerstvu neexistoval dostatečný projektový tým. Projekt tak nebyl řízený standardně a neexistovala dostatečná uživatelská analýza. To jsem brzy po svém nástupu viděla i já. Technický audit uvádí, že architektura navrženého řešení je vcelku dobrá a že by se stávající řešení dalo dopracovat. 

Na čem záleží, jestli to tak bude?

Osobně mi přijde, že se to láme na tom, zda jsou stavební úřady připraveny a ochotny v systému pracovat nebo ne. A podle mě připraveny nebyly. Než přišlo digitální stavební řízení, každý si to dělal po svém a najednou se objevil někdo, kdo jim nařídil ať to dělají jinak. To byla obrovská mentální změna, protože v používání systému došlo k velké centralizaci i sdílení dat. Bylo to tedy spíš o transformaci, změně chování a uvažování nežli o technické stránce. A asi se tato část neodpracovala dost. 

Tomu rozumím, ale je to důvod, proč to celé dělat od nuly?

To už není na nás. Vláda nařizuje vypsat novou veřejnou zakázku. V té ale můžeme dodavateli poskytnout původní systém k dopracování. Bude na něm, jestli toho využije, nebo ne. 

Předpokládám, že dopracování by vyšlo levněji, nebo ne?

Probíhají předběžné tržní konzultace, kde se bavíme o ceně, o tom, jestli máme v ruce dobrou analýzu či zda je možné jít cestou dopracování. Na základě toho se budeme moci lépe rozhodnout, jak zakázku vypsat. Dovedu si představit, že může být levnější pouhé dopracování, ale stejně tak, že někdo řekne, že už je starý systém zastaralý a namísto toho může vzniknout něco mnohem lepšího. 

Jinými slovy, předběžná tržní konzultace vám napoví, jestli ten původní systém byl propadák nebo něco, na čem se dá stavět? 

Samotný technický audit říká, že to takový propadák není. I tak si dovedu představit, že přijde někdo, kdo řekne, že to chce dělat po svém. Pro nás pak bude rozhodující kvalita cílového řešení a samozřejmě také cena. Na druhé straně dodavatel si taky může říct, že to chce dodat rychleji a co nejlevněji, čemuž nahrává využití stávajícího řešení. 

Třeba i proto, že stavební úřady už ho znají. Dokonce se začaly ozývat hlasy, že si na to zvykly, tak ať to nějak dopracujeme. Podle mě by tak součástí rozhodování měla být i míra adopce nového řešení na úřadech. Úspěšní budeme jen tehdy, kdy budou stavební úřady se systémem spokojeny a budou ho používat. 

Z toho, co říkáte, mi přijde, že byl od začátku celý problém v tom, že si stavební úřady nemohly zvyknout na nový systém. Bylo to tak? 

Netroufám si tvrdit, jak to bylo, ale otázka zvyku určitě hrála svou roli. Systém se postupně doplňoval a opravoval, ne vše obsahoval při spuštění. Je také na místě se ptát, jestli byli úředníci v dostatečném předstihu a kvalitně proškoleni. Podobné projekty jsou hlavně transformační otázka změny přístupu uživatele, nikoli otázka toho, jaký systém dostanou do ruky. 

I kdyby dostali do ruky perfektní systém, pokud na něj nebudou připraveni a neuvidí v něm pro sebe žádnou výhodu, nebudou ho chtít. Ale opravdu nevím, málo se například mluví o tom, že není problém jen se stavebním řízením, ale i s velkou poddimenzovaností úřadů. Pokud bych to řešila já, pak bych si chtěla být jistá, že připravím takový systém, který úřady budou chtít, protože vyřeší aspoň část problémů, které mají. 

A to se nyní děje? Řešíte to s nimi? 

Ano, informujeme je o tom, co přijde. Nechali jsme si udělat novou analýzu, do které byla zapojená velká skupina, tedy nejen stavební úřady, ale například i Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků, Hospodářská komora nebo Sdružení tajemníků. 

Ukazuje se přitom, že je velký rozdíl v tom, jestli stavíte systém podle stávajících uživatelských požadavků nebo podle toho, jak by to mohlo vypadat za pět až deset let. Mám přitom dojem, že aktuálně se děje spíš to první. K návrhu se sešlo víc než dvě stě komentářů, což může znamenat, že buď je ta analýza udělaná špatně, nebo je téma stavebního řízení roztříštěné. 

Co si o tom myslíte vy?

Z mého pozorování je to spíš ta roztříštěnost, což znamená, že budeme muset přesněji říkat, jak má stavební úřad s přenesenou působností fungovat. 

Stavění zrychlí až hlubší reforma

Pracujete nějak i s tou personální poddimenzovaností?

Ano, víme, že tu ten problém je a bude se spíš prohlubovat. Vypsali jsme proto podpůrný program, díky kterému by stavební úřady mohly investovat do umělé inteligence. Naším hlavním cílem je totiž sice výrazné zvýšení průchodnosti stavebních řízení, na úřadech na to ale není kapacita. Cesta je tak skrze automatizaci a zjednodušování. 

V čem může umělá inteligence na stavebních úřadech pomoci?

Vycházíme z běžné zahraniční praxe, která ukazuje, že rutinní činnost se dá zautomatizovat v průměru o dvacet až čtyřicet procent. Chystáme se do výzvy investovat dvacet až třicet milionů korun. Bude to takový pilot. Záležet ale bude na ochotě, motivaci a technické kapacitě stavebních úřadů něco takového řešit. 

Jak lehké ale bude systém, který spočívá v ručním vyplňování kolonek, dostat do umělé inteligence, když chybí ten mezikrok, což je digitalizace? 

Je to samozřejmě otázka kvality dat. Dnes už ale máme nástroj na to, abychom je uměli vyčíst i z papírových podkladů. Problém tak není ani v samotné elektronizaci, ale spíš ve vůli celý proces změnit a zjednodušit. To je přitom zásadní, systém je potřeba zprůchodnit, abychom mohli víc stavět, ne přesunout ho někam jinam. 

Tím narážíte na budoucí vládu hnutí ANO, které avizovalo, že se bude chtít vrátit k jednomu velkému centrálnímu stavebnímu úřadu? Nebojíte se, že se najednou všechno změní a to, co děláte, bude zbytečné? 

Těžko říct, co bude. Máme každopádně portál stavebníka, který má být stejný za jakékoli vlády. Případný centrální úřad navíc nevznikne ze dne na den. Pokud se vláda vydá cestou slučování úřadů pod obce s rozšířenou působností, pak má pořád změna smysl. Stavební úřady totiž budou pořád hrát nějakou roli. 

Nové stavební řízení chcete mít už v roce 2028. Dá se to stihnout? 

Programování a technická část je docela rychlá. Časově složitější bude vysoutěžení veřejné zakázky, což může být proces klidně na šest až dvanáct měsíců. Osmnáct, když budou dodavatelé podávat námitky. Druhá část je o tom umět se domluvit, co v systému bude a kdy. Chceme se soustředit také na to, aby mohl být nový systém spuštěný v nějaké minimální funkční podobě, uživatelé se s ním seznamovali a postupně se přidávaly další funkce. 

Ultimátním cílem je zrychlení výstavby. Máte představu, jak moc na to nový systém bude mít vliv? 

Délka stavebního řízení v Česku je tak zakořeněný problém, že se nelze spoléhat jen na jediný systém. Trochu mi chybí elementární shoda na tom, že to, před čím stojíme, je daleko větší než jedno stavební řízení. Pokud chceme výrazně zvýšit výstavbu, třeba z pěti tisíc na čtyřicet tisíc bytů v Praze za rok, pak musí dojít k dramatické změně celé logiky toho procesu. 

Tím, předpokládám, narážíte na reformu územního plánování? 

Ano. Technologie mohou pomoci proces zrychlit, diskuze ale začíná u územního plánování, tedy u elementární shody na tom, co je prioritou pro rozvoj území. My se to přitom snažíme udělat naopak. Navrhneme zákon, pak vznikne metodika a pak se teprve přijde na IT, aby něco vymysleli. Musíme se dívat na to, co pomůže stavebníkovi. Problém je, že ministerstva se postupem času zahledí do sebe a zapomenou, pro koho to vlastně dělají. Lidé, kteří pracují pro stát, málo ví, kdo je jejich zákazník. To se musí změnit. 

Trénuji si odpuštění

O digitalizaci stavebního řízení se nyní mluví pořád, už jste ale zmínila i další systémy ministerstva, které jsou přitom mnohem větší a v minulosti s nimi byly poměrně velké problémy. Jak to s nimi nyní je? 

Nyní se snažíme zmapovat, jak získat na ministerstvu zásadní kompetence, abychom byli schopní IT projekty a systémy řídit. Jinými slovy, chceme vytvořit interní vrstvu IT projektových manažerů a architektů přímo tady na ministerstvu. 

Co konkrétně by se mělo změnit?

Monitorovací systém je obrovský a stojí nás okolo půl miliardy ročně. Připravujeme nové dotační programové období na rok 2028. My diskutujeme, jak ho na to další období zefektivnit, zlevnit, zjednodušit nebo jak ho transformovat do řešení s flexibilnější architekturou. Rádi bychom kvůli tomu na ministerstvu zavedli sdílené služby. Některé systémy, jako je například stavební řízení a monitorovací systém, využívají archiv. Není přitom nutné, aby měl každý svůj, stačí jeden. Tím můžeme dosáhnout úspory i lepší uživatelské a technické podpory. 

A ten druhý systém?

Jde o Národní elektronický nástroj, který už prochází technologickou transformací. Rozděluje do několika systémů. Chceme, aby byl uživatelsky přívětivější a aby bylo možné propojit ho s dalšími elektronickými nástroji na veřejné zakázky. Naším ultimátum cílem přitom je, aby se do veřejné správy hlásili noví dodavatelé a chtěli pracovat pro stát. 

To proto, že chcete zdravější prostředí, nebo je za tím něco víc? 

V následujících letech nás v rámci IT na ministerstvu čeká investice za více než miliardu. I proto chceme, aby se výběr našich dodavatelů rozšířil. Potřebujeme, aby tu byli nejen ti velcí a etablovaní, ale abychom ke stolu dostali i ty malé a střední hráče, protože ti můžou být flexibilnější a inovativní. Chystáme proto teď setkání, na kterém chceme představit naše aktivity a plány na následující roky. Dialog s dodavateli je pro nás zásadní. Ukazujeme tím zároveň, že budujeme kompetentní prostředí a dokážeme být dobrým partnerem. Nejhorší totiž je, když zadavatel neví, co chce. 

Do čeho konkrétně by ta miliarda měla jít?

Část peněz by měla jít do cílového řešení stavebního řízení. Další do rozvoje monitorovacího systému a další do interních procesů. Vybíráme například nový ekonomický systém, chceme zefektivnit procesy na ministerstvu, a část peněz by měla jít také do kybernetické bezpečnosti a do umělé inteligence. 

Jak velkou část z toho tedy spolkne digitalizace stavebního řízení?

Na příští rok na něj máme v systému zhruba 720 milionů korun. Část jde do provozu existujících řešení, jako je portál stavebníka nebo systém pro stavební úřady. Zároveň vypisujeme nové výběrové řízení, ale část financí musí jít pořád do provozu současného systému, který uživatelům zprostředkovává komunikaci s 520 úřady. 

Na ministerstvo jste nastoupila ze soukromého sektoru a brzy to bude rok, co tu jste. Byl to pro vás zpočátku šok nastoupit do státní správy? 

Výhoda byla, že jsem nepřicházela s žádným očekáváním. Chtěla jsem si to vyzkoušet. Měla jsem navíc velkou podporu ministra Petra Kulhánka. To, co tady zažívám, je vesměs radost. Pracuji s lidmi, kteří mají svoji práci rádi, navíc je to předvídatelné prostředí. Až na IT trh, který je pro mě spíš nečitelný a ta situace mě tíží. Docela dobře víme, co chceme, ale nedaří se nám skrze proces veřejných zakázek vždycky najít dobré partnery. Do stavebního řízení zase vstupuje politický zájem. Přála bych si najít s IT trhem i politickou reprezentací elementární shodu a místo házení klacků pod nohy hledat příležitosti. 

Takže vás nic nevyvedlo z míry? 

Vlastně ani ne. Možná je to tím, že studuji farářskou službu, takže si tady trénuji odpuštění a empatii. Zatím mi ale životní balanc dává takhle smysl, takže hodlám ve službě státu pokračovat.