Stavby nových továren a skladů nejsou v současné době příliš populární, málokterá obec si přeje za humny nové haly. Doprovází to chór hlasů, že montovny již v moderní ekonomice nejsou třeba. “To je však velký omyl. Zaměstnávají nezaměstnatelné. Když procházíte jednotlivými provozy, je vám jasné, že určití lidé by jinde pracovat nemohli,” říká Jakub Holec, zakladatel poradenské společnosti 108 Agency, která se zaměřuje na byznys s průmyslovými nemovitostmi.
Podnikat v realitách jste začal v časech krize v roce 2009, sám jste říkal, že bez obchodního plánu. Viděno zpětně, byl to dobrý nápad?
Bylo mi osmadvacet let, neměl jsem žádné závazky ani peníze, které jsem mohl ztratit. První kancelář jsem měl v bytě, který si pronajímala partnerka. Auto jsem pochopitelně neměl, takže jsem si od partnerky půjčoval ostře červenou Hondu Civic. Začátky byly zajímavé. Někdo začínal v garáži, my jsme začínali ve třetím patře v obýváku.
V čem jste chtěl původně podnikat?
Jsem stavař a když jsem odcházel z nadnárodní firmy King Sturge, chtěl jsem se v bytovém developmentu zabývat realizaci klientských změn. Jenže rezidenční trh se v roce 2009 úplně zastavil. Byl jsem však již na vlně, že jdu podnikat. Takže jsem si řekl, že budu dělat, co jsem dělal v King Sturge. Říkal jsem si, že nechci konkurovat nadnárodním firmám, že chci být profesionální makléř pro české firmy. Jenže to padlo, protože jsem tehdy žádnou českou firmu neulovil. Mými prvními klienty byl například německý výrobce Benteler Automotive, pivovar SABMiller a Gardena ze skupiny Husqvarna. Takže všechno velké nadnárodní firmy. S řadou firem, pro které jsme začali dělat tehdy, spolupracujeme dodnes.
Takže jste nakonec stejně vlezl do rybníku velkým poradenským hráčům?
Ano, ale určitě to nebylo prvoplánové, jako v mnoha jiných případech, kdy někdo odejde z firmy a přetáhne si třicet procent klientů. To nebyl můj cíl. Samozřejmě když člověk začínal, tak co jiného mohla konkurence říkat. Nejdříve vás konkurenti nevidí, pak se vám začnou smát, pak pomlouvat a teprve po několika letech řeknou, hele, oni asi něco fakt dělají.
To popisujete i svou zkušenost?
Ano. Dnes už člověk nemůže poslouchat nic, ale na začátku mě to vždy mrzelo. Je to byznys, ale je to můj osobní byznys. Když někdo útočí na firmu, tak si to beru osobně. Teď už jsem ale od toho samozřejmě taky dál a snažím se být nad věcí.
Jak tvrdá konkurence ve vaší branži panuje?
Je to těžší a těžší. V realitách je spousta velkých etablovaných hráčů. Když jsem ještě působil v King Sturge, tak jsme v průmyslovém oddělení byli na chvostu firmy vedle správy majetku, která se tam taky tak nějak tolerovala. Když ale přišla krize, tak celý transakční tým navoněných makléřů nevydělal tři roky ani korunu a všechno živil property management a kluci z industriálu. Od té doby se průmyslové nemovitosti dostaly hodně nahoru. Dnes jsou v nich výnosy na podobné úrovni jako v prémiových kancelářích. Ceny nemovitostí i nájmy v industriálu jdou nahoru. Kdokoliv, kdo vlastnil průmyslové reality, na tom v posledních pěti letech neuvěřitelně zbohatl. Proto nyní také všechny velké firmy do svých průmyslových oddělení neuvěřitelně šlapou. Ale narážejí na to, že nemají dost seniorních lidí. Díky tomu se nám daří naši pozici udržet, protože nedokázal přijít nikdo, kdo by na sebe všechno strhl.
Proč je konkurence těžší a těžší, když trh jede na plné obrátky?
V průmyslové části realitního trhu je nás asi dvacet brokerů. Všichni se vesměs známe, většinou se kamarádíme, známe své rodiny. Vždycky jsme si drželi určitou úroveň. Avšak nyní kvůli novým společnostem, které na trhu vznikly, se poměry změnily. Lidé jsou přeplacení, potřebují něco ukázat, potřebují si urvat byznys a dělají to za každou cenu. Bohužel to teď vidím všude okolo. V Polsku je to však ještě horší.
Odráží se soupeření i na výši provizí?
Samozřejmě je to jedna ze stránek konkurenčního boje. Když klient dělá tendr na brokera, tak v něm finanční stránka hraje významnou roli. To je také důvod, proč se nehrneme do prémiového investičního segmentu. Když se například prodával kancelářský komplex Waltrovka, byla tam provize 0,2 procenta. Tím ovšem nechci shazovat podobné transakce a odvedenou práci, ale upozornit na to, že například prodejem staršího továrního areálu můžete vygenerovat vyšší výnosy, a to díky standardní provizi.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
