Loni touto dobou prodaly madridská radnice a kastilská vláda zhruba pět tisíc bytů s regulovaným nájemným soukromým investorům. Mezi největšími kupci byli i vlivná americká banka Goldman Sachs a Blackstone, investiční společnost magnáta Sumnera Redstona. Pro město to bylo jediné východisko z neudržitelné situace: společnost, již město založilo a která měla nemovitosti spravovat, vydávala jen na obsluhu svých dluhů více, než kolik byla schopná vybrat na nájmech. Prodej nemovitostí byl proto ekonomicky logickou reakcí.
Úřady, které transakci zajišťovaly, přitom ujistily nájemníky, že jejich smlouvy - jež zaručovaly nízké regulované nájemné - zůstanou v platnosti. A skutečně, zpočátku to tak fungovalo. Goldman a spol. začali do domů s těmito byty investovat a zvelebovat je, na což z veřejných rozpočtů peníze nebyly.
Pětinásobný nájem
Potíž nastala před několika týdny, kdy mnoha nájemníkům začaly dobíhat původní smlouvy. Od nových majitelů dostali smlouvy s nájmem až pětinásobně vyšším, než bylo to dosavadní. V jiných případech (v nichž nájemníci platili nájem inkasním příkazem z bankovního účtu) si banky začaly strhávat samy stovky eur.
Agentura Reuters popsala příběh rodiny Jamily Bouzelmatové. Čtyřiačtyřicetiletá nezaměstnaná kadeřnice bydlí se šesti dětmi ve čtyřpokojovém bytě na madridském předměstí. Dosud platila nájem 58 eur měsíčně. Z pětiseteurové podpory v nezaměstnanosti právě tak stačila vyžít – když vtom zjistila, že nový majitel, Goldman Sachs, jí z bankovního účtu strhl hned 436 eur.
Reportéři agentury mluvili s více než 40 domácnostmi, které se podobným způsobem dostaly do potíží. Jsou mezi nimi ti sociálně nejslabší, od nezaměstnané matky s těžce postiženou dcerou až po pacienta s AIDS, jemuž zbývá jedna plíce a přinejlepším měsíce života. Těm všem hrozí prudké, až několikanásobně zvýšení nájmu, žaloba na vyklizení bytu a posléze násilné vystěhování. Tak daleko již zašlo několik desítek případů.
Hlavolam chudoby
Socialističtí madridští radní již začali podávat žaloby na své předchůdce, kteří prodej nemovitostí zařídili, recept na finančně únosný rozvoj sociálního bydlení však nemají. Trh s realitami se ve Španělsku po roce 2008 zcela zhroutil a současní madridští investoři jsou jedni z mála, kdo se na něm chtějí angažovat. Za jeden byt průměrně zaplatili 67 tisíc eur, z dlouhodobého hlediska to tak pro ně je nesporně zajímavá investiční příležitost.
Jestli očekávané oživení realitního trhu je dostatečnou kompenzací za sociální problémy tisíc nájemníků, vržených přes noc ze situace ekonomicky pouze tíživé do situace neúnosné, nedokáže spolehlivě posoudit nikdo.
