Peníze byznysmen ztrácí rovněž provozem stávající budovy. Ročně ho stojí přibližně milion eur. Otázka, zda dům číslo 47 bourat, či nebourat, vzbuzuje vášně již několik let. Řada architektů památkový charakter stavby zpochybnila, dalším se zase nezamlouvala demolice. Pokračování byznys str. 6 Miliardový projekt z Václaváku skončí asi žalobou
„Klub Za starou Prahu se stavěl i proti výstavbě Tančícího domu, který dnes veřejnost miluje,“ glosoval opozici Woolf. Podnikatel věří, že se z jeho budovy stane symbol soudobé pražské architektury. Řešení projektu pochází z dílny studia Chapman Taylor.
O arbitráži se mluvilo už dříve
O riziku arbitráže mluvila také bývalá ministryně kultury z Nečasovy vlády Alena Hanáková (STAN). Loni v červenci tím odůvodnila zastavení přezkumného řízení, které se mělo zabývat případnou památkovou ochranou domu číslo 47. Právě na jeho místě a ve vedlejší proluce má projekt nazvaný Květinový dům vzniknout.
Na začátku vydal pražský magistrát závazné stanovisko, že demolice původní stavby je z hlediska památkové ochrany v pořádku. To se psal červen 2010. Od té doby však následoval jeden úřední veletoč za druhým. Ministerstvo kultury rozhodnutí magistrátu už několikrát potvrdilo a vzápětí je zpochybnilo. Kvůli riziku arbitráže ale nakonec úřad přece jen couvl a uvolnil cestu k tomu, aby developer loni v září získal územní rozhodnutí. Tedy první klíčové razítko pro zahájení stavby.
Vyhráno ale investor neměl. Proti územnímu rozhodnutí se vzápětí odvolal magistrát. A nedávno si vedení metropole přisadilo tím, že zrušilo demoliční výměr Prahy 1. Kvůli údajným právním a věcným nedostatkům ho městské části vrátilo k novému projednání.
Roli v úředním ping-pongu s povoleními pro projekt sehrávají podle Woolfa blížící se komunální volby a nevraživost mezi radnicí Prahy 1 a magistrátem. Obojí považuje z hlediska byznysu za absurdní.
