Na podzim letošního roku přivítají Barrandovské terasy první nájemce apartmánů, které navrhlo architektonické studio Kuba & Pilař. Apartmány se nacházejí ve dvou nových budovách, které vyrostly po boku ikonické historické budovy. Původní funkcionalistický design ctí jižní budova se 16 apartmány. Naopak modernímu pojetí dali architekti průchod v severní budově s tmavou fasádou. Místo původně zamýšleného hotelu zde nakonec investor Michalis Dzikos vystavěl 45 nájemních jednotek.
Máte něco, s čím nejste vyloženě spokojený? Případně trápí vás něco, v čem jste musel ustoupit, například stavební firmě?
To je hromada různých detailů. Usilujeme o perfektní provedení a stavební firma naopak přemýšlí, jak to zjednodušit. Myslím, že úplně dobré není zadláždění. My jsme chtěli mnohem větší rozsah zadláždění v žulové kostce, především na parkovišti. Tam je nakonec na můj vkus příliš mnoho asfaltu. Paradoxně ale šlo o požadavek památkářů.
Proč byli památkáři proti žule?
Chtěli celistvou plochu, čemuž rozumím, ale věřím, že žula by se vyjímala lépe. Každopádně to jsme začali možná až moc negativně.
Kromě žuly na parkovišti, kterou jste zmiňoval, řešil jste ještě nějaké překážky ze strany památkářů?
Já myslím, že jinak jsme se celkem s památkáři shodli nebo dokázali domluvit. Samozřejmě je zajímala i barva fasády, kterou jsme podle nějakých vzorků doladili. Ale i tam jsme se dohodli.
S parkovištěm se kromě žuly hovoří i o vysoké teplotě kvůli asfaltovému povrchu, který je umístěný v kopci na přímém slunci. Myslíte si, že by žula v tomto případě problém vyřešila, nebo alespoň zmírnila?
To by asi v tomhle smyslu až takový vliv nemělo. Spíš šlo o vizuální dojem. Ale jak jsem říkal, celistvá plocha byla jedním z požadavků památkového ústavu.
Jaké to vlastně bylo pracovat na projektu Barrandovských teras, které jsou tak ikonické? Co to pro vás jako architekta znamená?
Je komplikované a složité sladit požadavky zadání s reálnou situací.
Nečišíte zrovna optimismem…
Tak samozřejmě je to na jednu stranu hezké a je to obrovská výzva, protože jde o exponovanou polohu. Ale na druhou stranu je práce svazující právě kvůli pozornosti, kterou projekt přitahuje. V tomto ohledu je to velmi náročné.
Jižní budova odpovídá barevně i stylově konceptu restaurace, ta severní představuje naopak moderní styl. Co vás přivedlo k myšlence „se více realizovat“ v severní budově?
Severní část jsme chtěli pojmout odlišně a nenavazovat na původní budovu restaurace. Ani historicky tam ta vazba nebyla. Terasy byly od restaurace rozvinuté směrem na jih a tady na severu už to byl jen zelený výběžek na skalním útesu. Na jihu jsme se naopak snažili přizpůsobit budově restaurace a zachovat původní kompozici teras.
Přece jenom když se na budovy podíváte, jsou pouze pár metrů od sebe a stále působí jako celek. Ten ovšem neharmonizuje, pokud jde o styl. Nebojíte se, že vám to bude vytýkáno?
Já si úplně nemyslím, že by to nemohlo koexistovat vedle sebe. Je pravda, že jsou budovy z jiného těsta, ale celá dostavba jednotného vzhledu by působila jako příliš velká hmota.
A pokud porovnáte finální podobu budov s prvotním návrhem, jsou viditelné nějaké zásadní změny? Původně měla severní budova sloužit jako hotel. Od tohoto plánu ale investor nakonec upustil a i zde vytvořil komplex apartmánů.
Funkční náplň je poněkud jiná – i když v principu je to pořád stavba pro ubytování, ale původně zamýšlený klasický hotel to není. Kromě dispoziční změny není návrh zásadně odlišný. To ale ani nebylo možné vzhledem k vydanému územnímu rozhodnutí.
Dispoziční změna s sebou nesla určité změny stavebního programu. Na apartmány v severní dostavbě měl investor požadavek, aby měl každý lodžii, což nám zásadně nabouralo původní koncept fasád. Ty měly být původně pro hotel pouze s okny – dokonce s kulatými okny. Lodžie vyžadovaly podstatný zásah do fasády. Nakonec jsme ji vytvořili z posuvných panelů a velké otvory lodžií se zacelily do jednotné formy. Takže změna zadání se nutně musela promítnout i do řešení fasád, jejichž návrh jsme vytvářeli znovu a odlišně od předchozí představy.
Jak v severní, tak v jižní budově je vysoký počet jednotek. Jak se vám pracovalo s tak velkým množstvím?
Tady v severním objektu je jich 45 a od investora jsme získali konkrétní požadavky na jejich skladbu. Kolik má být jednopokojových, kolik dvoupokojových a kolik třípokojových. Objem byl dán už od původního návrhu, kdy měla severní budova sloužit jako hotel. Na jižní straně jsou malé apartmány, po stranách větší a největší jsou umístěny v horním podlaží s velkými lodžiemi.
