Stavební firmy jsou na prodej, nikdo je ale nechce

ilustrační foto

ilustrační foto Zdroj: Richard Rames, E15

Na trhu je nyní na prodej řada menších a poslední dobou už i středních stavebních firem. Ačkoliv jsou v porovnání s předkrizovou dobou k mání za dobrou cenu, potenciální kupci považují nákupy za rizikové. Uvědomují si, že nabízené společnosti mohou ve střevech ukrývat časovanou bombu. V době, kdy je na trhu přebytek dělníků, představují hodnotu stavební firmy především její zakázky.

A co udělá majitel, který se chystá firmu prodat? Aby ji „zakázkově načančal“ neváhá nabízet dumpingové ceny a ty se v budoucnu mohou stát pro nového vlastníka výraznou zátěží.

Na trhu se zároveň začínají objevovat firmy s ročním obratem mezi 300 až 500 miliony korun, jejichž důvod prodeje není existenční, ale generační. Jejich majitelům, kteří je zakládali po revoluci, je kolem padesáti let a už je nebaví být každý den v práci a bojovat o každou „pidizakázku“. Nevýhodou těchto zdravých firem ovšem je, že stojí a padají právě se svým zakladatelem, který dokázal obstarat práci.

„Měsíčně dostáváme nabídky v řádu jednotek. Tak tři, čtyři, myslím. Ten, kdo vybudoval vlastní firmu, měl ale prodat v roce 2008,“ říká ředitel společnosti Metrostav Pavel Pilát. U něj mají naději jen podniky, které se mohou pochlubit nějakou speciální dovedností. Stejně uvažuje i konkurence.

„Mezi nabídkami je potřeba hodně selektovat. Koupě nějaké takové firmy by pro nás připadala v úvahu pouze tehdy, kdy by díky ní došlo k významnému doplnění našeho portfolia,“ vzkazuje Martin Borovka, ředitel společnosti Europia CS.

Kolos s francouzskou matkou měl původně připravený kapitál na případné akvizice. Tuzemský stavební trh se ale jeví akcionářům jako neperspektivní, rozhodli proto o využití těchto peněz ve skupině mimo území Česka. „Například v Indii,“ dodává Borovka. Skanska řadu nabídek vyhodnocuje, potenciálně by se prý nebránila posílení pozic v regionech.

V posledních dvou letech se na stavebním trhu odehrálo pouze pár transakcí. Ty nasvědčují tomu, že šanci nalézt ženicha, mají opravdu jen firmy, které doplní potenciál nového majitele v rámci krizové strategie „udělám si všechno sám“.

Společnost Metrostav před několika měsíci vstoupila do regionální firmy BES, která se kromě výstavby, údržby a správy komunikací zabývá i výrobou a prodejem drceného kameniva a asfaltových obalovaných směsí. Firma SMP z francouzské skupiny Vinci koupila společnost Arko Technology, která se specializuje na výstavbu a rekonstrukce čistíren odpadních vod. Jihlavská společnost PSJ, jejíž doménou bylo dosud pozemní stavebnictví, si koupí moravské společnosti D.I.S. otevřela cestu k infrastrukturním zakázkám.

Velké firmy zároveň přiznávají, že místo akvizic přemýšlejí spíše o tom, jak se samy udržet nad vodu. Dopady místy i dvouciferného poklesu stavebnictví z minulých letech zatím dokázaly vyrovnávat tím, že začaly naplno vytěžovat vlastní síly. Ořezáním subdodávek ale dostaly do problémů řadu subdodavatelů, se kterými zároveň bojují i o drobné zakázky.

V tuto chvíli se zdá být pravděpodobné, že mnozí majitelé menších a středních firem kýženého investora nakonec neseženou a budou nuceny „zavřít krám“. Tyto firmy totiž na rozdíl od stavebních kolosů nemají dostatečnou kapitálovou rezervu k pokrytí výpadků zakázek, případně překlenutí prodloužených dob splatnosti. Ve financování jim nepomohou ani banky, které klasifikují tento segment jako vysoce rizikový a naopak mu úvěry omezují.

Josef Kotrba: O malé kšefty se perou i giganti

Volný pád českého stavebnictví

Útlum ve stavebnictví: krizi pociťují hlavně velké firmy

„Paradoxně tento stav – ukončení činnosti části stavebních společností – pomáhá trhu. Redukuje se tak přetlak kapacit, jenž vede k nabízení někdy až dumpingových cen ze strany firem, které jsou „v „poslední hodině“,“ potvrzuje Jiří Vacek, ředitel společnosti CEEC Research dlouhodobě monitorující vývoj ve stavebnictví. Z posledního průzkumu společnosti vyplynulo, že manažeři stavebních firem očekávají krach až 12. procent malých a středních.