U mě za domem rozhodně ne, stavte u sousedů. Fenomén NIMBY brzdí i veřejně prospěšné stavby

Za zkratkou NIMBY se skrývá anglický výraz Not In My Backyard (ne na mém dvorku). Odkazuje na snahu lidí zabránit výstavbě v oblasti, kde žijí nebo podnikají, přestože by stejný projekt podpořili klidně o ulici dál u svých sousedů. NIMBY v počátcích nemělo pouze negativní konotace. Poprvé se výraz objevil pravděpodobně v polovině 70. let 20. století v souvislosti s výstavbou jaderné elektrárny v městě Seabrook v americkém státě New Hampshire. Právě elektrárny, dálnice nebo skládky obvykle lidem vadí nejvíce, problém ale mohou mít i s továrnami, kancelářskými budovami, a nakonec i s bytovými projekty. 

Továrny ani kanceláře tu nechceme

Výstavbu kanceláří ve svém sousedství podle dat Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy (IPR) odmítá až 80 procent Pražanů, v případě továren je číslo ještě o deset procent vyšší. A zatímco nejméně by jim vadily služby pro seniory nebo třeba sportoviště a parkoviště, v případě nového bydlení se dělí na dva vyrovnané tábory. „Fenomén NIMBY způsobuje, že výstavba některých projektů se zpozdí, či k ní vůbec nedojde. V některých případech dokonce může jít o velmi potřebné stavby, jako je nová škola v oblasti, kde je jich nedostatek,“ říká ředitel Institutu plánování a rozvoje Hlavního města Prahy (IPR) Ondřej Boháč. 

Pozitivní sourozenec YIMBY

Ne vždy ale za frustrací místních stojí projekt jako takový, často jim vadí hlavně nedostatečná komunikace města nebo developera. Praha se proto pokouší plánovanou výstavbu představovat pomocí zmenšených modelů na veřejně dostupných místech, IPR zase pořádá nejrůznější akce, kde chce motivovat občany, aby se přiklonili k pozitivně smýšlejícímu proudu označovanému zkratkou YIMBY – tedy Yes, In My Backyard (Ano, na mém dvorku). 

„NIMBY a YIMBY jsou jako sourozenci, kteří v ulicích současných měst hledají svou cestu k ochraně minulosti a budoucí prosperitě, zastávají ale zcela opačné pohledy,“ vysvětluje architekt a urbanista Petr Hlaváček. Lidé podle něj rádi žijí ve světě, který dobře znají a který se nemění, ve světle postupující urbanizace ale Hlaváček považuje takový postoj za zcela neudržitelný. 

„Zastánci YIMBY si jsou vědomi toho, že stavební rozvoj v územích, která jsou pro to vhodná, jsou cestou, jak využít nápor nových obyvatel a dojíždějících jako příležitost k tomu, aby se ve městě žilo lépe všem, starousedlíkům i nově příchozím,“ dodává. 

S jakoukoliv výstavbou ve svém sousedství má problém třetina Pražanů, naopak čtvrtině obyvatel hlavního města nové projekty nevadí. Podle obchodního ředitele developerské skupiny Crestyl Viktora Peška opravdu při plánování pomáhá včasná komunikace. „Sousedé mají právo vědět, co se v jejich okolí děje a staví, aby se nepřekračovaly nějaké hranice – ať už jsou nastaveny jakkoliv,“ říká. Přesto se ale podle něj čas od času objeví tací, kteří odmítají výstavbu v jakékoliv podobě a domluvit se nechtějí. „Pak vzniká NIMBY,“ vysvětluje. Stavební řízení zabrzdí četná odvolání.