Začínali se zámkovou dlažbou, dnes stojí za produkty, které zabezpečují české i německé dálnice

Začínali v devadesátých letech. Tehdy se manželé Matějkovi rozhodli, že budou podnikat s dlažbou. V Německu viděli, co všechno se z ní dá vykouzlit, od různých obrazců na náměstích, po vydlážděné části zahrad u soukromých domů. Podnikání jim šlo, po prvním roce měli obrat šedesát milionů korun, reformy Klausovy vlády je ale přesto málem dovedly ke krachu. Ustáli to. Dnes má firma CS-Beton obrat dvě miliardy korun, a to hlavně díky byznysu kolem dálnic.

První stroj koupili asi za milion marek - byl opotřebovaný, tehdy začínající firma CS-Beton si s ním ale na začátku vystačila. První zakázky čítaly třeba i jen deset metrů dláždění. „Brali jsme všechno. Když pak začaly chodit kšefty na několik tisíc metrů čtverečních, to už jsme byli štěstím úplně bez sebe. Začátky byly o nervy a někdy to bylo hodně tvrdé,“ vypráví ředitel společnosti Josef Matějka. 

Směr dálnice

Dnes je všechno jinak. Ne že by snad ve firmě na dlažbu a drobnou zahradní architekturu zanevřeli. Osmasedmdesátiletý Matějka, který je stále ve vedení firmy, ji ale za ta léta nasměroval trochu jiným směrem. Začalo to u štěrbinových rour. Ty se už před lety používaly v sousedním Německu při výstavbě dálnic. Slouží k odvodňování autostrád v místech, kde se vozovka překlápí nebo je v dlouhých zatáčkách hodně nakloněná. Štěrbinové roury v případě deště vodu odvádí, aby tam nezůstala stát, což by mohlo způsobit dopravní nehody. 

„Spolupracovali jsme a stále spolupracujeme s řadou projektových a výzkumných ústavů. Dříve jsme s jedním z nich něco řešili, slovo dalo slovo a najednou jsme se bavili o tom, že máme při výstavbě dálnic problémy s tím, že když naprší, voda nestíhá odtékat a je to hrozně nebezpečné. A jelikož byl tehdejší ředitel jednoho z ústavů velký fanda štěrbinových rour, které znal od sousedů v Německu, poprosil nás, jestli bychom je nezkusili vyrobit,“ vypráví Matějka. 

To přeci musí jít spočítat!

Tak se stalo, roury se osvědčily a začaly se vyrábět ve větším množství, nakonec Matějkovi opustili německý způsob výroby, který původně jen okoukali, a pustili se do vlastního. V jeho centru stála nikoli dřevěná, ale ocelová forma na rouru, která je daleko trvanlivější, ale také přesnější. „Růst trhu se štěrbinovými rourami byl nesmírně dynamický a meziročně činil sto až dvě stě procent. Dnes jsme dominantním výrobcem,“ líčí Matějka. 

Podobně to bylo i u dalšího produktu. Projektanti, kteří už znali Matějkův  odvodňovací systém, přišli s tím, že by potřebovali nová svodidla, která by byla jednoduchá na montáž, dokázala přenést zatížení způsobené nárazem vozidla a zároveň vyhovovala novým předpisům. Ve Velkých Žernosecích vyvinuli asi pět prototypů, při každém testování ale svodidlo selhalo. Každý pokus stál 1,5 milionu, a tak se Matějka, původním povoláním statik, „naštval“ a prohlásil, že něco takového přece musí jít spočítat. 

Počítalo se na ČVUT. Nakonec se ukázalo, že požadavek, aby bezpečnostní pás unesl patnáct tun, je nedostatečný a že počítat se musí se sílou desetkrát vyšší. „Začali jsme proto využívat automobilovou ocel, která vydrží větší náraz. K tomu jsme pak vyvinuli kloubový spoj, který zajistí, že když do svodidel někdo narazí, tak se nepřetrhnou, jen posunou,“ uvádí Matějka. Na zmíněný kloub má CS-Beton patent. Nakonec firma vylepšila i svodidla, a to pomocí vláken. Když se tak začnou drtit, udrží je to pohromadě místo toho, aby se rozlítla do všech stran.

Nejpoužívanější svodila v Česku 

Dnes jsou svodidla vyvinutá v Českém Středohoří součástí až osmdesáti procent českých dálnic, všude tam, kde se stavěly nové nebo tam, kde probíhala modernizace. CS-Beton je také největším dodavatelem svodidel na Slovensko, výrazně dováží také do Polska a do Maďarska a rozjíždí se také dodávky do Německa. 

Před šesti lety k tomu firma přibrala ještě jeden segment - kanalizace. „Řekli jsme si, že když už děláme ty štěrbinové roury, které vodu odvádí, postaráme se i o to, kam. Koupili jsme tak dva výrobce, kteří se specializují na výrobu kanalizace. Dělají skruže, ústí, trubky a všechno to další okolo,“ říká ředitel firmy. Šlo o Betoniku v Lužci nad Vltavou a závod Prefa Grygov. CS-Beton do nich po akvizici investoval stovky milionů korun, modernizovaly se výrobní haly, nakoupily se nové stroje. Ze čtrnáctimilionového obratu obou firem za měsíc je dnes 50 milionů. 

Poslední technologickou vychytávkou, se kterou firma přišla, je protlačované potrubí. Místo toho, aby se při opravách nebo stavbě potrubí vytvořil otevřený výkop po celé jeho trase, stačí vykopat startovací a cílovou jámu. Stroj pak zatlačí betonovou trubku za razícím štítem klidně až do dálky 150 metrů, za ní pak další a další. Za sebou má CS-Beton pilotní projekt s Pražskými vodovody a kanalizacemi v pražských Běchovicích, kde se podobným způsobem protlačilo potrubí v délce asi půl kilometru. Technologie se přitom dá použít nejen pro kanalizaci, ale například také pro kolektory. 

Park pod Radobýlem

Firma se ale nadále věnuje i zámkové dlažbě, se kterou začala. Dnes tvoří čtyřicet procent rodinného byznysu. Z pěti druhů, které se vyráběly na začátku, se sortiment rozrostl, a to tak, že ho ve firmě ve Velkých Žernosecích prezentují rovnou v rozsáhlém parku. Firma sídlí v Českém Středohoří, v oblasti zvané Porta Bohemica, tedy Brána Čech, shlíží sem kopec zvaný Radobyl a za domem má CS-Beton dokonce Žernosecké jezero, a tak tu rodina nechala vybudovat veřejný prostor, ve kterém se až nápadně střídají různé dlažby. 

„Je to místo, kde lidé najdou naše výrobky použité v reálném prostředí. Často nám zákazníci říkali, že by chtěli dlažbu vidět na vlastní oči, tak jsme jim to splnili. Jezdí sem přitom lidé klidně i dvě stě kilometrů. Park ale slouží zrovna tak i veřejnosti, snažíme se s ním pracovat v kontextu místních komunit a vytváříme tu různý program,“ líčí Petra Čopová, dcera Josefa Matějky a jednatelka firmy. Ostatně ve firmě působí i její bratr, Marek Matějka, a to na pozici obchodního ředitele.