Návštěvníkům se již otevřely hrady, zámky a další památky, které byly přes zimu zavřené. V Česku působí desítky lidí, kteří si dali za úkol vrátit život zchátralým zámkům, hradům a jiným historicky cenným nemovitostem. Jsou mezi nimi restituenti i noví investoři. Web E15.cz mapuje ve svém seriálu jejich mnohdy obtížný boj za záchranu památek. V tomto díle se věnujeme vodnímu zámku Blatná v jižních Čechách.
Velmi špatný stav fasády zámku si vyžádal její kompletní rekonstrukci. Majitelé zámku již novou fasádu zcela dokončili. Nyní čeká na rekonstrukci střecha na starém paláci a věžní hodiny.
„Na každé staré stavbě je neustále co opravovat,“ říká k nekončícím pracím Stephanos Germenis-Hildprandt, který se zámku naplno věnuje od roku 2014. Tehdy jej po smrti otce převzal a zaměřil se nejen na rekonstrukce, ale i na změnu marketingu a nabídku modernějších produkcí. „Jsme aktivní i na sociálních sítích. Chtěl bych Blatnou posunout na úroveň přístupným zámkům v Anglii,“ říká plynulou češtinou, občas doplněnou anglickými termíny.
Rozdíly v řízení a tvorbě programu kulturních památek v Británii a v Česku jsou podle něj v manažerském přístupu. „Ze zkušenosti z obou zemí to vidím tak, že chuť lidí navštěvovat památky a utrácet za to peníze roste i ve východní Evropě. V Anglii jsou lidé zvyklí, že se za všechno platí a návštěva historických prostor není levná, musí ale za své peníze dostat kvalitu. V Česku je chuť k utrácení peněz menší, ale mění se to. Po letech pandemie se návštěvníci vracejí a my se samozřejmě snažíme kvalitu nabízených služeb zvyšovat. Trend je jasný, byť se zpožděním, i v Česku,“ dodává.
Za běžnou sezonu přijde do parku 100 až 120 tisíc lidí a prohlídku zámku si nenechá ujít 25 tisíc z nich. V zámku a v jeho okolí se koná řada různých akcí od velikonočních trhů po koncerty vážné hudby, Jihočeské klavírní kurzy a divadelní představení. První větší akcí letošního roku byly právě Velikonoční trhy. Další tematické akce se budou střídat po měsíci, nejbližší z nich je festival vína a prosecca. Dětské návštěvníky letos osloví výstava modelů ze stavebnice Lego.
Ekonomická samostatnost
Všechno, co zámek vydělá, jde na jeho provoz a na úpravy budov a parku s daňky. Reinvestuje se do oprav, výtěžek jde také na platy zaměstnanců a na náklady na energie i na tvorbu nových produktů zábavy. Do majetku rodiny Hildprandtů patří kromě zámku s parkem i 650 hektarů lesa, rybníky, zemědělská půda a další nemovitosti. „Zámek proto můžeme podporovat i z jiných zdrojů, ale děláme všechno pro to, aby byl finančně samostatný. Covid to zhatil, ale jinak se nám to v běžných letech dařilo,“ vzpomíná na nedávnou dobu.
Kromě zámku a dalších byznysových aktivit spojených s lesnictvím se Stephanos Germenis-Hildprandt pro potěšení věnuje renovacím starých vozů. Hlavní ekonomickou aktivitu ale tradičně tvořilo lesnictví a lesy byly historicky nejdůležitějším pilířem byznysu rodiny. „Situaci ale před několika lety výrazně změnil kůrovec, který naše lesy prakticky zničil. Jsme tak ve fázi, kdy musíme vše téměř restartovat a začít znovu,“ hovoří o kalamitě zámecký pán.
Problém s lesy byl podle něj jedním z impulzů pro nové investice do zámku. „Od chvíle, kdy jsem správu zámku převzal, jsem byl přesvědčený, že má mnohem větší potenciál, než jak byl do té doby využíván,“ říká o svém příchodu do Blatné Hildprandt, který předtím pracoval v londýnských bankách.
Vyčíslit roční režii zámku by mělo být pro finančníka jednoduché, ale v současnosti je všechno jinak. „Doteď bych to byl schopen říct, ale v současné době se nedá říct ani kolik stojí energie. To, co bylo dříve jednoduché, nyní už není. Velkým problémem je i celková inflace. Další nutný výdaj, který se stále zvyšuje, jsou mzdy,“ vypočítává s tím, že před sedmi lety tým tvořilo méně než deset lidí pracujících na plný úvazek plus dvě až tři desítky sezonních brigádníků. Nyní na zámku zaměstnává téměř dvacet lidí a brigádníků je šedesát.
„Náklady stále rostou, ale musíme stále zámek držet tak, aby byl co nejvíce soběstačný a nabízel návštěvníkům různorodý program,“ dodává. Zámek má podle něj výhodu v tom, že je obydlený a obrazně řečeno žije. Rodina Hildprandtových v areálu bydlí, což státní zámky, i dobře vedené, nemohou nabídnout. „Tady je vidět, že je zámek naším majetkem již dvě stovky let a já se jeho provozu věnuji naplno. Není to jen sídlo na víkendy,“ říká.
Jedno sídlo stačí
Další historickou nemovitost Germenis-Hildprandt kupovat v žádném případě nechce. Vysvětluje, že zná řadu lidí, kteří zchátralou památku koupili. „Vždycky říkám klobouk dolů před nimi. Nám to vrátili v restituci a k panství jsme měli rodový vztah, ale oni zainvestovali zchátralou nemovitost a začali rekonstruovat,“ hodnotí odvážné investory.
Blatná patří k nemnoha zámkům v Česku, které obklopuje voda. A asi největší reklamu vodnímu zámku udělala pohádka Šíleně smutná princezna, která se zde před čtyřiapadesáti lety natáčela.
Zámecký park v květnu osídlí další trojice zvířat. Jaký nový druh se přidá ke stádu daňků, ale majitel zatím nechce prozradit s tím, že to bude překvapení.
Největší posun v nabídce zámku plánuje majitel na příští rok, kdy chce otevřít několik zámeckých pokojů pro ubytování návštěvníků. „Je to logicky další krok, protože nám to chybí, ale zatím se jedná jen o počátek plánu. Každý malý projekt na zámku musí zapadnout do celkové koncepce. Když přijdou lidé, tak možnost ubytování bude mít smysl,“ rýsuje budoucnost majitel.
Návštěvníci se po covidem vynucené přestávce po dvou letech vracejí. V Blatné jsou na jejich návrat připraveni. Dubnové velikonoční trhy například navštívilo 7500 lidí. Jednalo se prakticky o experiment a test zájmu, protože v minulosti začínala sezona zámeckých akcí až v květnu.
Návrat do historie
Rodina Germenis-Hildprandt vlastní zámek, okolní lesy a polnosti od roku 1798, kdy Blatnou koupil tyrolský šlechtic Václav Karel Hildprandt. Následně zámek upravil a vytvořil reprezentativní sídlo poskytující i pohodlné bydlení. V letech 1850 až 1856 prošel zámek novogotickými úpravami podle návrhu architekta Bernarda Grübera z Mnichova, které stavbě víceméně daly její současný romantický charakter.
Rod Germenis-Hildprandt zámek obýval do roku 1952. Poté byl Hildprandtům majetek zabaven.
Bedřichu Hildprandtovi s manželkou Cornelií a jejich dcerami bylo po roce 1958 umožněno díky stykům rodiny s císařem Haile Selassiem I. legálně emigrovat do Etiopie. Památky na etiopský pobyt tvoří součást zámecké expozice. Po roce 1991 se panství vrátilo do rukou rodiny Hildprandtových.
V roce 2014 jej po zesnulém otci převzal Stephanos Germenis-Hildprandt, který se roku 1981 narodil v Aténách, kde vyrůstal. Z Atén se přestěhoval do Londýna, kde studoval politologii a cizí jazyky na univerzitě Surrey. Následně studoval War Studies na King’s College v Londýně a poté se zaměřil na studium financí na City University/Cass Business School v Londýně.
