S příchodem dubna se návštěvníkům otevřou hrady, zámky a další památky, které byly přes zimu zavřené. V Česku působí desítky lidí, kteří si dali za úkol vrátit život zchátralým zámkům, hradům a jiným historicky cenným nemovitostem. Jsou mezi nimi restituenti i noví investoři. Web E15.cz mapuje ve svém seriálu jejich mnohdy obtížný boj za záchranu památek, které by se jinak proměnily ve zbořeniště. První letošní zastávkou je zámek Loučeň, jenž je otevřený celoročně a vlastní a řídí jej Kateřina Šrámková.
Ekonomická inženýrka Kateřina Šrámková v roce 2000 považovala nákup zámku za investici. „Postupně jsme ale zjistili, že se o nemovitost musíme starat a smysluplně ji využívat. Zaměstnanci potřebují výplatu, je nutné platit energie a financovat běžnou údržbu. Proto než abychom peníze hledali jinde a provoz dotovali, začali jsme pro zámek hledat smysluplnou náplň, aby se sám uživil,“ vzpomíná Šrámková s tím, že cena zámku ve své době odpovídala ceně velkého bytu na pražských Vinohradech.
Loučeňský zámek sloužil Thurn-Taxisům, německému knížecímu rodu původem ze severní Itálie, k celoročnímu pobytu. V roce 1911 tam byla zavedena elektřina, teplá voda a fungovalo ústřední topení. To bylo rozhodující i při novodobém využití pro školicí zařízení. Komunisté jiná obdobně řešená historická sídla přetvořili na domovy důchodců či ústavy pro děti. Hrady a zámky zpřístupněné po znárodnění tak nebyly způsobilé k celoročnímu používání. Typickým příkladem je zámek Červená Lhota, kde není vytápění dodnes a může být v provozu jen v letních měsících.
Dobové prohlídky
Hrabě Alexander Thurn-Taxis zemřel v roce 1938. „Příběh rodiny Thurn-Taxisů od roku 1870 do roku 1920 je hlavním námětem prohlídek. Je to takový skanzen šlechtické rezidence,“ říká majitelka.
Průvodci nosí kostýmy. Tak se návštěvníci potkají s komorníkem, služebnou, knížetem, paní kněžnou či s některým z jejich dětí. „Sama na prohlídky chodívám, ale nikdy by mě nenapadlo chodit jako paní kněžna nebo někdo jiný z původní rodiny. Proto jsem si pro sebe našla roli bílé paní, což je taková neuchopitelná, až virtuální postava. V tom se cítím jako průvodkyně komfortně, ale převlečená za paní kněžnu bych být opravdu nemohla, protože mi to nepřísluší,“ popisuje majitelka zámku své průvodcovské naladění.
Prohlídkové trasa začíná v jídelně. Pokračuje v patře stylově vybavenými místnostmi knížecí rodiny. V přízemí bylo zázemí pro personál, kuchyně a pokojíky pro služebnictvo. Nyní slouží k pořádání různých soukromých či firemních akcí. Součástí zámku je kaple ve vlastnictví litoměřického biskupství, kde se několikrát do roka konají svatby nebo křtiny.
Prohlídka umožní nahlédnout do zámeckých ložnic, koupelen a do koncertní místnosti. „Hudebnímu salonku vévodí zachovalé křídlo, o kterém se domníváme, že na ně hrál Bedřich Smetana. Není to sice zdokumentováno, ale Jabkenice, kde Smetana na sklonku života pobýval v hájovně, byly součástí Loučeňsko-Dobrovického panství a hájovna byla součástí lesní správy Thurn-Taxisů a Smetana na zámek chodíval hrát. Je tam i partitura několik skladeb, které věnoval hraběti Alexandrovi.
Roční výpadek tržeb
Nejvyšší možná propustnost prohlídkové trasy omezené na 35 návšěvníků v jedné skupině činí sedm set lidí denně. „Přes zimu jsme měli kvůli covidovým opatřením nanejvýš dvě desítky návšěvníků ve skupině, což se ukázalo jako optimální. Předtím jsme chodili s třiceti lidmi dvakrát za hodinu a v zimě s dvaceti lidmi třikrát, kapacita zůstala stejná a prohlídky byly příjemnější pro návštěvníky i průvodce,“ vysvětluje Šrámková.
Rekordní účast při venkovních akcích typu posvícení v zámeckém areálu představuje 4500 lidí. V návštěvnosti ovlivňované počasím i státními svátky je zámek mezi tuzemskými památkami v první desítce.
„Pro mě je ideální svátek ve středu, protože se rodiny vydávají na jednodenní výlety. Když je hodně státních svátků ve všední dny, tak to pro sezonu znamená nárůst až šest tisíc. V průměru roční návštěvnost přesahuje 160 tisíc lidí, tedy v normálních dobách před covidem,“ vypočítává zámecká paní. Za největší úspěch považuje být v žebříčku návštěvnosti památek na sedmém místě, hned za šestým Karlštejnem.
„Covid nám ale zabrzdil investice, nějaké kompenzace jsme sice dostali, ale v letech 2020 a 2021 jsme byli rok zavření. Znamenalo to sice roční výpadek příjmů, ale čas, kdy jsme museli mít zavřeno, jsme využili k rekonstrukci hotelu. Během prvního jarního víkendu zámek a jeho park navštívilo více než tisíc hostů. V normálním provozu čítajícím až 170 tisíc návštěvníků za rok se tržby zámku a přilehlého hotelu pohybují okolo padesáti milionů korun.
Rabující Rudá armáda
Vraťme se do let, kdy zámek ještě nebyl přístupný veřejnosti. Areál, který vznikl podle projektu Františka Maxmiliána Kaňky, patřil do konce druhé světové války pod loučeňského panství v držení šlechtického rodu Thurn-Taxisů.
Na konci války zámek vyrabovala sovětská armáda a „své“ si vzali i místní. V rámci Benešových dekretů byl areál zabaven. Úřad vlády už 30. května 1945 dal odvézt reprezentační nábytek, obrazy, plastiky, stříbrné příbory a starobylé hodiny pro úřadovnu předsedy vlády. Další stovky předmětů byly odvezeny do Národního muzea a na další zámky.
V roce 1949 získalo zámek ministerstvo dopravy, kterému sloužil jako rekreační a školicí středisko. Ze zámeckých komnat se staly učebny, ložnice a sborovna. Historický nábytek nahradily školní lavice, stoly a palandy. Situace se změnila až v letech 2006 a 2007, kdy Kateřina Šrámková se spolupracovníky podle nemnoha dobových fotografií navracela interiéry do podoby co možná nejpodobnější té původní.
„Podle deseti až dvanácti fotek jsme museli nejdříve vydedukovat, k jakému účelu konkrétní místnost sloužila. K orientaci nám pomohl i soupis majetku z roku 1938, kde byla každá místnost popsaná i s inventářem. Poté jsme to konzultovali s odborníky na šlechtická sídla,“ popisuje přerod Šrámková.
Zcela původní jako v dobách Thurn-Taxisů zůstala na zámku pouze knihovna. Vyřezávané police jsou totiž součástí obložení stěn, a tak nešly demontovat a odvézt. V rámci dopraváckého školicího střediska se z knihovny stala sborovna se zázemím pro vyučující.
Kateřina Šrámková razí teorii, že každá místnost na zámku musí vydělávat a osobní apartmán zisk nepřináší. Proto si pro rodinu zrekonstruovala jeden z odlehlejších domků v zámeckém parku. V parku nabízí ubytování v domečku knížete Alexandra, který byl podle historie velký proutník a pro své zálety si postavil speciální domek.
„Pikantní na tom je, že budova stojí přímo naproti oknům hraběnčiny ložnice,“ popisuje majitelka. Thurn-Taxisové patřili k nejstarším šlechtickým rodinám, které na území Česka žily, a stali se například prvními provozovateli poštovní linky mezi Prahou a Vídní.
Podívejte se na nejdražší domy v České republice
