V Česku působí desítky lidí, kteří si dali za úkol vracet život zchátralým zámkům, hradům a jiným historicky cenným nemovitostem. Jsou mezi nimi restituenti i noví investoři. Seriál webu E15.cz mapuje jejich mnohdy obtížný boj za záchranu památek, které by se jinak proměnily ve zbořeniště. Další zastávkou je zámek Kvasiny na Rychnovsku, který rekonstruuje Soňa Klímová, vnučka posledního majitele.
Vynálezce a podnikatel Karel František Janeček byl synem Františka Janečka, zakladatele motocyklové značky Jawa (složenina Janečkova jména a značky Wanderer, od níž získal licenci na výrobu motocyklů – pozn. red.). V roce 1927 koupil větší část solnicko-kvasinského panství.
Zámek ho zaujal zejména proto, že k němu náležely rozsáhlé pozemky ve směru na Rychnov nad Kněžnou včetně železničního nádraží. Lokalita se tak dokonale hodila pro velkolepý plán v podobě automobilky.
Přesvědčil otce, aby mu finančně pomohl, a v roce 1928 přestavěli a upravili zámek na rodinné sídlo. Svůj sen o automobilce začal Karel František naplňovat ve třicátých letech minulého století, kdy koupil licenci na výrobu automobilů. V polovině roku 1934 zahájila kvasinská automobilka prodej vozů Jawa 700. A roku 1937 se na trhu objevil nejlevnější model Jawa Minor.
Po válce stihl sídlo Janečků obdobný osud jako další znárodněné zámky. Rodina byla vyhnána a cennosti a vybavení rozkradeny. V budovách vznikla nejprve ubytovna pro dělníky kvasinské automobilky a od roku 1975 v areálu sídlil Ústav pro mentálně postižené chlapce. Ten jej koncem osmdesátých let pro nevyhovující stav opustil a přestěhoval se do nové budovy.
Během čtyř desítek let od znárodnění tak zámek totálně zchátral. O úctě socialistického systému k památkám nejlépe svědčí fakt, že po znárodnění například z ložnice paní Janečkové vznikly po vybetonování toalety a sprchy.
„V roce 1991 jsme začali jednat o restituci zámku a přilehlých pozemků včetně lesů a v roce 1992 nám to v havarijním stavu vrátili,“ vzpomíná na zámecké začátky Soňa Klímová, vnučka původního majitele Karla Františka Janečka.
Po maturitě chtěla studovat strojní fakultu, což jí jako vnučce továrníka v sedmdesátých letech minulého století nepovolili, ale přijali ji na pedagogickou fakultu v Hradci Králové. Na Karlově univerzitě pak přednášela cizincům češtinu. Pedagogickou činnost ukončila s příchodem restitucí a začala spravovat navrácené majetky.
Jejím prvním úkolem byla sanace a rekonstrukce střech zámeckých budov, kdy na půdách rostly houby a stromky a prakticky jediná taška nebyla celá. „Bylo to ve strašném stavu včetně rozpadlých komínů, fasády i interiéru. Dopadlo to tak, že jako si někdo kupuje k narozeninám knihy, tak já si kupuji okna,“ říká majitelka.
Postupně zrekonstruovala i tři desítky bytů v části zámku, které za dostupný nájem pronajímá sociálně znevýhodněným či matkám samoživitelkám. Se zásadními rekonstrukcemi interiérů a fasád začala v roce 2000, kdy se zámek začal postupně probouzet k životu. V přízemí sídlí firma Lesy Janeček, která spravuje stovky hektarů lesů, a v patře se nachází galerie, kde se konají výstavy. Díky velkému zájmu už chystá plán na rok 2024.
Galerie sousedí s muzeem loutkových divadel a zrekonstruovanou pracovnou Karla Františka Janečka. Rekonstrukce se dočkala i zámecká kaple s funkčními varhanami a vitrážovým oknem. Soňu Klímovou čeká na zámku ještě řada dalších úprav a rekonstrukcí. Na řadu přijde další fasáda, oranžerie a zimní zahrada.
„Práce mám před sebou ještě hodně, ale od roku 1989 jsem v dobré náladě, protože o sobě a svých aktivitách mohu rozhodovat sama, což jsem předtím jako vnučka imperialisty opravdu nemohla,“ uzavírá Janečková a odjíždí na kontrolu lesního hospodářství.
