„Do Česka jsme přišli i kvůli výhodnému poměru mezi produktivitou a cenou práce. V současnosti ale rostou mzdy zhruba pětkrát rychleji než inflace a náklady na pracovní sílu začínají být poměrně znač- né,“ uvádí šéf kolínské TPCA Javier Varela. Automobilka letos zatím ani po pěti měsících vyjednávání nedošla k dohodě s odbory ohledně mzdového růstu.
Průměrná mzda v Česku podle ČSÚ v prvním čtvrtletí vzrostla oproti loňsku o 4,4 procenta, šlo tak o nejsilnější skok od podzimu roku 2009. Některé z firem hlásí i dvouciferný růst. „Abychom udrželi stavy zaměstnanců, museli jsme na mzdách přidat v průměru deset procent,“ uvádí šéf firmy Atas elektromotory Otto Daněk.
Dohánění minulosti
Domácí firmy tím ale podle odborníků jen dohánějí minulost. „Česko má velký deficit mzdového růstu nahromaděný z minulých let. Firmy stále těží z toho, že produktivita práce rostla zejména od poloviny devadesátých let do začátku finanční krize podstatně rychleji než mzdy,“ uvádí šéf největších českých odborů KOVO Jaroslav Souček.
„Bylo jasné, že při růstu ekonomiky začnou dříve či později rychleji růst také mzdy. Pokud jejich růst letos překoná tempo produktivity práce, nebude to pro firmy žádná tragédie, dlouhodobě by to samozřejmě problém byl,“ připomíná i hlavní ekonom Deloitte David Marek. Efekt růstu mezd je prý do značné míry brzděn slabou korunou, Česko se navíc stále více prosazuje v oblastech, kde levná pracovní síla není rozhodující konkurenční zbraní.
„Nedává smysl bojovat o investice, které jdou jen za levnou pracovní silou. Česko by mělo přitahovat investice s vyšší přidanou hodnotou, ve které se vyšší mzdové náklady rozpustí. Boj za nízké náklady je bojem předem prohraným,“ uvádí hlavní ekonomka Raiffeisenbank Helena Horská. I tak jsou podle ní tuzemské mzdy stále podstatně níže než na západ od Česka.
