Vodíku se i přes značné technologické překážky daří prosazovat v roli všeobecně uznávaného paliva budoucnosti. Jak řada podniků, tak uhelné kraje jsou připraveny do této technologie investovat v souhrnu miliardy korun. Překážkou je však nevyhovující legislativa, shodli se účastníci konference H-2 fórum 2022 – příležitost pro transformaci, které je deník E15 mediálním partnerem.
S rychlostí, s jakou se vodíkové technologie prosazují ve světě, roste podle odborníků riziko, že Česku ujede vlak v dalším nově vznikajícím oboru. V roce 2021 byl instalovaný výkon elektrolyzérů ve světě 500 megawattů, letos už to mají být dva gigawatty. Elektrolyzéry jsou zařízení, která za pomoci elektřiny vyrábějí vodík rozkladem vody.
„Je to exponenciální růst, takže příští rok může být elektrolyzérů ještě násobně více,“ upozorňuje Vladimír Zemánek, předseda Krajské hospodářské komory Ústeckého kraje.
V Česku zatím výroba zeleného vodíku – tedy takového, který k výrobě využívá elektřinu z obnovitelných zdrojů – zaostává. Komerčně se zatím nikde nevyrábí. První elektrolyzér by měla spustit energetická společnost Solar Global v lednu v Napajedlích. Plyn tam chce vyrábět s využitím vlastní solární elektrárny.
Urychlit rozvoj vodíku v Česku by podle expertů pomohla změna legislativy. Vláda by podle nich měla umožnit výrazné zjednodušení povolovacích procesů u obnovitelných zdrojů energie, z jejichž elektřiny se má zelený vodík vyrábět. A zároveň by podle nich měla tlačit Evropskou unii, aby umožnila uznat elektřinu nakoupenou z obnovitelných zdrojů přes PPA smlouvy jako zdroj pro výrobu zeleného vodíku. Jde o typ dlouhodobého kontraktu na dodávku elektřiny mezi provozovatelem a soukromou firmou, který se dosud zpravidla používal k tomu, aby si podniky snížily svou ekologickou stopu a zlepšily si tak renomé u bank, nebo třeba i veřejnosti.
Současná legislativa podle Zemánka jednoznačně zvýhodňuje přímořské státy, které mohou vyrábět zelenou elektřinu z offshorových větrných parků nebo ze solárních elektráren u Středozemního moře, kde slunce svítí intenzivněji a delší dobu než ve střední Evropě. S tím, že je Česko v geografické nevýhodě, souhlasí i ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela. Jako prioritu ale v součanosti nevnímá uznání PPA projektů, ale jádra jako zdroje elektřiny pro výrobu vodíku.
„Nikdy nebudeme mít levný offshore vítr, který mají třeba Němci. Jediná cesta k levné energii na výrobu vodíku je podle mě v tuto chvíli jaderná energie,“ řekl Síkela. Doufá, že Evropská unie bude vodík vyráběný pomocí elektřiny získané z jaderných zdrojů považovat za udržitelný. I přesto Síkela přislíbil zlepšit prostředí pro rozvoj vodíku v Česku.
Radní Ústeckého kraje Iva Dvořáková zase zdůrazňuje, že vodík je pro region obrovskou příležitostí, jak se zbavit levné práce. „Dlouho jsme byli montovna a nyní jsme skladiště. Vodíkové hospodářství přináší velké příležitosti pro inovace, které by tento úděl mohly konečně zlomit,“ věří.
„Zcela zásadní roli v tom ale bude hrát fakt, zda Evropská unie bude alespoň v počáteční fázi podporovat šedý vodík, tedy takový, který je druhotným produktem důležitých chemických provozů,“ doplnila s tím, že právě šedy vodík se v ústeckém kraji už vyrábí.
Vodík se má v budoucnu stát náhradou zemního plynu a zároveň sloužit jako médium pro sezonní uchovávání energie. Kritici vodíku ale upozorňují, že výroba je stále příliš drahá a zároveň neefektivní. Obhájci vodíku naopak zdůrazňují, že cena rozvojem technologie výrazně poklesne a že Evropě pomůže zbavit se závislosti na fosilních palivech, zvláště těch z Ruska.
