* E15: K hlavním úkolům vašeho oddělení patří dohled na převod archivních i současných záznamů ČRo do digitální podoby. Před lety jste odhadli, že digitalizace potrvá asi dvacet let a náklady budou zhruba 200 milionů. Změnilo se něco?
Změnilo. Tehdy jsme počítali, že digitalizace zvukových fondů uskutečníme ve spolupráci s externí firmou. Na to byly také vyčísleny náklady i čas. Od loňského roku jsme ale začali digitalizovat pouze vlastními kapacitami. Tím se tempo pochopitelně zpomalilo. Pomaleji to jde i proto, že externí firma digitalizovala souběžně na několika pracovištích. My máme jen tři, maximálně čtyři, která se dají pro digitalizaci plně využít. Navíc se připravují další projekty, ve kterých je archiv zainteresován včetně jeho techniků. Takže i tím se digitalizace dostává trochu na druhou kolej. Uklidňuje nás jen to, že byly digitalizovány nejohroženější nosiče, což jsou zvukové pásky. Máme například gramofonové desky i 90 let staré a záznam na nich je stále perfektní, maximálně trochu praská. U nich tedy není takové riziko ztráty dokumentu.
* E15: Které projekty dostávají přednost?
Například projekt internetového Rádia Retro k letošnímu 90. výročí rozhlasu. Na rozhlasové webové stránky „90 let s vámi“ archiv dodal nejen řadu zvukových záznamů, ale i písemné dokumenty či fotografie. Opravdu velký ohlas měl čtyřiadvacetihodinový blok pořadů vysílaných právě z archivu. Chystáme také další věci k nadcházejícímu půlkulatému výročí srpnové okupace Československa.
E15: Co vše je nyní v rozhlase digitalizováno?
* Máme digitalizovanou podstatnou část zvukových dokumentů. Z nich nám zbývají už převážně jen gramodesky, matrice, datové nosiče a dílčí fondy. Nyní je to ale nekonečný proces, protože zároveň neustále přibývají další zvukové pásy z různých zdrojů. Soukromníci či instituce, jak postupně vyklízejí prostory, nacházejí nejrůznější věci. Ti odpovědnější je nevyhodí, ale obracejí se na nás a my je pak zpracováváme. Další neustálý zdroj pro digitalizování je zvuková sbírka Národního archivu, protože s nimi již několik let spolupracujeme a zajišťujeme pro něj přepisy.
* E15: Kolik hodin digitalizovaných záznamů nyní rozhlas má?
To nejsou žádná stabilní čísla, stále se mění. Začínali jsme zhruba s 380 tisíci hodinami. Od roku 2003 se ale digitálně ukládá i vysílání celoplošných stanic a postupně k tomu přibývají i stanice další. To představuje každý den čtyřiadvacetihodinové vysílání krát počet stanic. Současný stav tak činí zhruba milion 37 tisíc hodin digitalizovaných zvukových záznamů. K tomu je nutné přičíst šest a půl milionu stránek digitalizovaného textu.
* E15: Kolik z toho tvoří skutečně historické věci před rokem 1989?
To bude více než polovina, tak 60 procent. Nyní se ten poměr vyrovnává, protože zhruba do roku 1990 se archivovalo výběrově. V osmdesátých letech to bylo jen asi pět až deset procent z denní produkce, zatímco nyní se digitalizuje sto procent denní produkce. Postupně tedy začnou převažovat aktuální dokumenty. Nicméně archiv zůstane archivem a i v současnosti se do archivních fondů zařazují dokumenty výběrově. Nyní je to více než v osmdesátých letech, asi kolem patnácti procent, protože se zařazují celé řady či cykly, například Česko, země neznámá a další.
* E15: Součástí archivu je i sbírka 150 tisíc gramofonových desek. Z jakých zdrojů pochází?
Z různých. Část z toho jsou takzvané „radiožurnálky“, které pořizoval rozhlas ve dvacátých a třicátých letech. Další velká část je takzvaný „kořistní“ fond Říšského rozhlasu, který po válce zůstal v Praze. To je poměrně velká část, v níž jsou kromě desek i jejich matrice. Pak jsou to další nejrůznější sbírky. Po válce také rozhlas začal soustřeďovat veškerou tuzemskou produkci a dostával desky ze Supraphonu, Pantonu a dalších vydavatelství.
* E15: Přibyla nějaká větší sbírka po revoluci?
Posledním velkým přírůstkem byl v devadesátých letech fond Lyry Pragensis, i když mírně probraný. Unikáty, jako první alba Beatles či jazzové desky, z toho někdo ukradl. Koupili jsme to tehdy již bez těchto unikátů a byli jsme docela zklamaní, i když spousta cenných desek tam zůstala. Cenným příspěvkem do sbírky gramodesek byla také Preissova sbírka čítající zhruba dva tisíce desek. Sbírka je konfiskátem po řediteli Živnobanky Jaroslavu Preissovi. Původně ji zabavilo ministerstvo vnitra a až někdy v roce 1964 ji archivní správa předala archivu tehdejšího Československého rozhlasu. Je to ovšem chabá náplast na to, co ministerstvo vnitra zabavilo naopak rozhlasu a nikdy nevrátilo. Víme o řadě věcí, které jsou nyní například v Národním archivu, a ne u nás.
* E15: Co například?
Třeba zvukové pásy z padesátých a šedesátých let týkající se politiky, například věci kolem procesu s Rudolfem Slánským. Také podstatná část nahrávek z roku 1968 byla zabavena a skončila v Národním archivu, z něhož se část po vzniku Archivu bezpečnostních složek stěhovala tam. Originální pásky nám přímo nevrátili, ale máme alespoň záznamy z nich. Národní archiv a Archiv bezpečnostních složek totiž nemají dostatečnou techniku na zpracování všech zvukových záznamů. Proto se na nás obracejí, abychom jim to převedli na médium, které umějí použít, tedy nyní na kompaktní disky. Kopie jsme si proto nechali, ale originální pásky nemáme.
* E15: Z jaké doby pocházejí nejstarší záznamy v archivu ČRo?
Ty nejstarší jsou z konce 19. století, ale ty nejsou pochopitelně rozhlasové provenience. Natáčely se tehdy na fonografické válečky a podobné nosiče. Rozhlasové záznamy se datují od druhé poloviny dvacátých let, to byly první gramodesky Radiožurnálu. Zvukové pásky se začaly používat až za války, zavedli je do rozhlasu Němci a byl to tehdy výrazný pokrok. Pásky se pak využívaly do devadesátých let, kdy se přešlo na novější typy nosičů, tedy kompaktní disky, datové kazety, minidisky, jednu dobu se používaly i videokazety Beta či VHS.
* E15: Co považujete za nejcennější součást archivu?
Zejména historickou sbírku dokumentů do roku 1945. Jako nejcennější vidím to, co je rozhlasové provenience. To, co bylo získáno z komerčních nosičů, gramodesek nebo zvukových fólií, se může nacházet i jinde, ale rozhlasové záležitosti jsou jen tady v rozhlase. Zmínila bych například originální nahrávky z Pražského povstání, které byly nyní uznány za archivní kulturní památku. Jsou to nahrávky z 5. až 9. května 1945 dokreslující atmosféru povstání. Pak máme pochopitelně projevy prvorepublikových prezidentů a dalších politiků, to má také svou hodnotu. Na nejstarších záznamech je ale i řada kulturních či vědeckých osobností. Také máme celý fond Hovorů z Lán s Václavem Havlem. K nim nyní přibude i Miloš Zeman, ačkoli jich bude výrazně méně, u něj to bude jednou za tři měsíce.
* E15: V minulosti jste ve svém archivu objevili například rukopis Karla Čapka či záznam hlasu Václava Talicha a spisovatele Jana Čepa. Máte nějaký objev z poslední doby?
Máme, ale zatím o něm nechceme mluvit. Zatím je to předčasné, protože jsme ve fázi zpracování. Jinak se ale v posledních letech objevily v Národním archivu další originální pásky k procesům v padesátých letech. Snažíme se je ostatně intenzivně vyhledávat. Nemáme ale například originální pásky z procesu se Slánským, ale víme, že někde musí být. Záznam existuje, ale není v rozhlase. Zřejmě jej mají americké archivy, ale ty by nám to prodaly minutu za 35 dolarů, což si nemůžeme dovolit.
* E15: Rozhlas ale přece proces se Slánským natáčel, tak proč originální pásy nemá?
Natáčel a vysílal. Kdysi jsem se dopátrala technika, který u natáčení byl. Říkal, že tehdy byli hlídáni lidmi z ministerstva vnitra. Když proces natočili a odvysílali, převezli je přímo na vnitro, kde proces sestříhali. Ale nahrané pásky už do ruky nedostali, zůstaly na vnitru a někde to skončilo. Takže zrovna proces se Slánským nemáme, i když další procesy ano. Máme ale několik tipů, kde to může být. Neví se o tom jen proto, že dotyčné archivy nemají příslušnou dobovou techniku a vůbec nemusí vědět, co na těch páskách je. Zejména pokud nejsou dostatečně označeny. Velkým úspěchem také bylo, že se nám před třemi roky po dvaceti letech jednání podařilo dotáhnout do konce delimitaci fondu BBC z druhé světové války z archivu ministerstva zahraničí k nám do rozhlasu. Jsou to zejména gramodesky s vysíláním BBC z Londýna z druhé světové války včetně projevů členů české exilové vlády a pořadů vysílaných do Česka. Jejich součástí byly i rozhovory s českými letci RAF, popisy válečné situace, hlášení z bojiště a další.
* E15: Kde byly záznamy pořadů BBC z války do té doby uloženy?
Hned po válce BBC záznamy předala ministerstvu zahraničí s tím, že mají přijít do rozhlasu. V archivu ministerstva zahraničí se to ale založilo a jednat o předání k nám se začalo až někdy na konci osmdesátých let. Vždy, když už to bylo připraveno k předání, změnil se ministr a přišel zákaz přemisťovat jakýkoli majetek včetně archivu. Proto to dosud vždy zkrachovalo. Před třemi lety se to ale konečně podařilo.
* E15: Jsou nějaké záznamy či přímo pásky, které jsou definitivně ztracené?
To se nedá říct. Dlouho jsme měli za ztracené pásky z procesu se Slánským. Přitom já to slyšela jako studentka z pásky, takže musí existovat, ale v rozhlase nejsou. Také záznamy z roku 1968 se za normalizace částečně smazaly nebo byly ztracené. Víme to proto, že někteří redaktoři si po vyhození z rozhlasu za normalizace stěžovala, že nové vedení nechalo zničit jejich dvacetiletou práci. Troufnu si ale říct, že nakonec se nám 80 až 90 procent věcí vrátilo. Ne třeba v příliš dobré kvalitě, protože za předchozího režimu byly záznamy schovávány po sklepech, půdách, ve studních, aby nebyly objeveny. Léta se ale například pídíme po hlasu Karla Poláčka, i když se může objevit stejně, jako jsme objevili záznam s hlasem Jana Čepa. Problém je, že tito lidé dost neradi mluvili, včetně například Karla Čapka. Ono stačí, aby byl záznam špatně popsán, a technik nepozná, co na záznamu je. Takže když se něco takového objeví, je to často i dílo náhody. V tomhle by nám mohlo pomoci to, že spolupracujeme s Technickou univerzitou v Liberci, která vyvíjí program pro přepis hlasového záznamu do textu.
* E15: Přispívá do archivu ČRo také veřejnost?
Úžasným zdrojem jsou dárci. Přicházejí k nám nejen s gramodeskami, které nechtějí vyhodit, ale i s páskami, které si nahráli z rozhlasu. Asi tak z 90 až 95 procent je to pro nás bezcenné. Zbytek jsou však perly, zejména když mají navíc přijatelnou kvalitu. Před třemi lety jsme například dostali e-mail od člověka z Moravy, že koupil magnetofonový pásek a domnívá se, že je přímo z rozhlasu. Na své náklady dokonce přijel až k nám do Prahy a pásek přivezl. Byl to skutečně náš originální rozhlasový pásek z šedesátých let s rozhlasovou hrou, kterou už jsme v archivu opravdu neměli. Lidí, kteří mají k rozhlasu a rádiu vztah, je naštěstí stále dost.
Eva Ješutová (56)
Absolventka historie-archivnictví FF UK Praha, do Českého rozhlasu nastoupila hned po ukončení studií v roce 1981. Od roku 1987 je vedoucí archivu rozhlasu, od roku 1995 vedoucí Archivních a programových fondů ČRo, pod které patří archiv, fonotéka, gramoarchiv, hlavní katalog a knihovna.
