Ne že by se dobrý film nedal natočit za málo peněz, ale v Nepálu se rozmohl zlozvyk vyrábět kopie Bollywoodských trháků podle hesla „použít, co se jednou osvědčilo“. Tato praktika ale sklízela jen špatné kritiky a chabou návštěvnost původní nepálské tvorby. Takže navzdory rostoucí síti kin i elektrifikaci Nepálu se v zemi nepromítala domácí díla.
Rok 2012 ale, zdá se, symbolizuje průlom do nové éry dosud neslavného nepálského filmového průmyslu. První vlaštovkou je film Loupež. Film Nischala Basneta sleduje mladé, neklidné a nezaměstnané městské pásky, kteří se chystají vyloupit banku. Tento snímek už několik týdnů vyprodává nepálská kina a jeho výrobci tvrdí, že už si vydělal na náklady. Nelze to však potvrdit, protože v zemi chybí oficiální údaje o prodaných vstupenkách. Filmu se ale povedlo to, co nikomu předtím: zastínil indický šlágr Ageepath, trhák nabitý velkými bollywoodskými jmény. O Loupeži si povídají i městské elity, které jinak sledují jen Hollywoodskou a Bollywoodskou produkci.
Dalším nepálským dílem, které stojí za zmínku, je debut Deepaka Rauniyara pojmenovaný Dálnice. Stal se prvním nepálským filmem, který se kdy dostal na letošní 62. ročník filmového festivalu Berlinale do sekce mezinárodní Panorama. Nepálci mohou být pyšní i proto, že Bollywood letos na festivalu v Berlíně zástupce nemá.
Dálnice vypráví příběh o cestě autobusem z východního Nepálu do hlavního města Káthmándú,
během které se proplete pět osudů. Dva z cestujících se potřebují do města dostat včas, ale autobus uvízne na dálnici kvůli nelegální stávce jménem „bandh“. Takové stávky jsou v poslední době v zemi časté a filmaři na tom staví. Film je aktuální, protože ukazuje, jak politická nestabilita ovlivňuje každodenní život.
Snímek je zajímavý i způsobem, jakým vznikl. Jde o nepálsko-americkou koprodukci, která část peněz získala od fanoušků pomocí serveru kickstarter.com. Deepak Rauniyar není začátečník: jeho krátký film Chaukaith (Práh) byl před třemi lety promítán na festivalu v Cannes a vyhrál Zvláštní cenu poroty na festivalu v Ahmedabádu.
Zdá se, že nepálští režiséři už dospěli. Úspěch dvou filmů může jen inspirovat další tvůrce, aby točili jiné filmy než jen napodobeniny Bollywoodu.
