Když se Čech uvelebí na lehátku uprostřed bratislavské městské pláže Tyršák se slovenským „kraftovým“ ležákem Bradáč, který vyrábí slovenský Heineken, může nabýt dojmu, že se slovenská metropole rozvíjí o něco dynamičtěji než Praha. Městská pláž s výhledem na Dunaj a staré bratislavské centrum je součástí projektu Nové Lido. Ten počítá s revitalizací celého pravého břehu řeky včetně stavby nové čtvrti, mostu či rekonstrukce zpustlého divadla Aréna.
Na protější straně Dunaje se rozrůstá byznysová čtvrť kolem Mlýnských Niv plná výškových budov, tyčí se tu například trojice bytových věžáků od Penty s podpisem ateliéru Zahy Hadid. Nad městem září po dlouhých desetiletích opravený ikonický hrad, jehož nádvoří i zahrady jsou na rozdíl od toho pražského volné přístupné.
Přesně před třiceti lety přijala Slovenská národní rada Deklaraci o svrchovanosti, což byl první právní krok k rozdělení státu. Po třech dekádách je tedy čas na bilancování. Bratislava opravdu na první pohled působí svěže a dynamicky v porovnání s rigidní Prahou, ale Slovensko jako celek za Českem i po třech desetiletích značně zaostává a v posledních letech se navíc rozdíl zvětšuje.
Zatímco ještě před deseti lety se ekonomická úroveň Slovenska k Česku mílovými kroky přibližovala a slovenská média už začala spekulovat o tom, kdy se podaří většího a historicky bohatšího souseda překonat, teď je situace opět ve starých kolejích. Ačkoli tempo růstu slovenské ekonomiky bylo v posledních patnácti letech vyšší než té české, slovenský HDP na osobu nedosáhl loni ani čtyř pětin toho českého a slovenská průměrná mzda jen mírně přesahuje tři čtvrtiny té české.
Slovensko dokázalo Česko trumfnout především v počtu automobilek. Vedle závodů VW, Peugeotu, Kii a Jaguar-Land Roveru získala země pod Tatrami pátou fabriku, tentokrát ji za zhruba 55 miliard korun postaví Volvo u Košic a bude v ní vyrábět výhradně elektromobily. Stát si od nov
é továrny slibuje zvýšení HDP o 1,3 procenta. Slovensko tak jen potvrzuje svoji pozici automobilové velmoci, kde se na tisíc obyvatel vyrábí nejvíce vozů na světě.
Propastný je rozdíl mezi oběma zeměmi hlavně ve výdajích na vědu a výzkum, které naznačují, jak vážně to středoevropské státy myslí s oním tak často skloňovaným přechodem od montovny k mozkovně. V poměru k HDP vydává Česko na vědu dvakrát tolik co Slovensko. V absolutním vyjádření je to dokonce více než čtyřikrát tolik.
S tím souvisí i stále pokračující exodus slovenských studentů a vědců do Česka. Opačným směrem míří jen opravdové výjimky. Přestože české univerzity v mezinárodních žebříčcích ani zdaleka nedosahují na evropskou, a už vůbec ne na světovou špičku, pro Slováky jsou stále lákavou a prestižní alternativou k domácím vysokým školám. Především proto, že v Praze či v Brně mohou studovat zdarma. Každoročně jich na českých univerzitách studuje více než dvacet tisíc, což je téměř desetina všech vysokoškolských studentů v Česku. A tento „brain drain“ bude zřejmě i největším slovenským problémem v příštích třiceti letech.
Jak si vede Česko a Slovensko třicet let od rozpadu federace?
