Rostou hřiby, růžovky i žampiony. Houbařská sezona letos začala dříve.
Propršené májové dny potěšily milovníky sbírání hub. Každodenní vláha popohnala jejich růst a teď jsou jich plné lesy. Stačí jen vzít košík a vyrazit.
Růžovka je pochoutka
„Objevila se řada hřibovitých hub. Například hřib dubový, hřib kovář, suchohřib hnědý a suchohřib žlutomasý čili babka,“ říká vedoucí mykologické poradny v Chocni Libor Tmej. Z půdy vyrazily i žampiony a holubinky. Místy se také vyskytuje muchomůrka růžovka a muchomůrka šedivka. Obě jsou jedlé. „Ovšem muchomůrka šedivka patří mezi nekvalitní houby. Kdežto muchomůrka růžovka je asi nejchutnější houba, jaká u nás vůbec roste,“ uvádí Tmej. Houbaři se o své zkušenosti dělí nejen v mykologických klubech, ale i na nejrůznějších internetových stránkách. Mezi největší patří www.nahouby.cz.
„V Horce u Chrasti jsme v neděli našli čtyři hříbky, pět babek a asi patnáct klouzků,“ říká na chatu věnovaném Pardubickému kraji Pavlína. Návštěvník stránek se dočte, že dobrá úroda je teď kolem Ústí nad Orlicí nebo u Choltic.
„Začínáme sbírat celá rodina tak v dubnu. Minulý víkend jsme prošli lesy okolo Vápeného Podola a našli toho dost,“ ukazuje své úlovky na fotografii Jana Hurychová.
Pozor na otravu
Nerostou ale jenom houby jedlé. Vyhlášenou pochoutku muchomůrku růžovku si mohou lidé splést s jedovatou muchomůrkou panterovou neboli tygrovanou a v nejbližších dnech začne růst také naše nejjedovatější houba muchomůrka zelená.
„Každoročně kvůli muchomůrce zelené dochází k smrtelným otravám. I když takový houbař přežije, tak skoro vždy končí s nějakým trvalým poškozením zdraví. Přitom je to krásná lehce poznatelná muchomůrka z listnatých lesů, svým vzhledem s ničím nezaměnitelná,“ varuje Libor Tmej. Další jedovatou houbou je pavučinec plyšový. Příznaky otravy se objevují za dva dny až dva týdny, a tak si často lidé své potíže už nespojí s tím, že jedli nějaké houby. Když postižený nezemře, končí s vážným a trvalým poškozením ledvin. Pokud si někdo není jistý, jaké houby si nese z lesa domů, může se poradit v mykologické poradně.
„Houbaři si k nám hledají cestu už s brzkým jarem. Například zahrádkářům rostou houby přímo na jejich zahrádkách. Potom se objevují první květnové hřiby. Lidé k nám chodí hodně. Často si po dlouhé zimě nejsou jistí svými sběry, než zase nakoukají jednotlivé druhy. Raději se přijdou zeptat, a to je dobře,“ zdůrazňuje Tmej.
Mykologická poradna v Chocni funguje na zámku od května do listopadu každé pondělní odpoledne.
Špička mezi houbaři
„Sbíráme celá rodina, růžovky, ryzce, lišky. Mamka nás k tomu vedla od malička. Když se vrátíme z lesa, hned všechno očistíme. Část osmažíme na sádle a sníme. Pocházím z Kralicka, tam je hub hodně. Tady na Pardubicku vím, že se jezdí na Chvojno. S manželem vyrážíme třeba do Adršpachu,“ vyjmenovává své houbařské lokality Kateřina Felsenbergová.
Češi patří k houbařské velmoci. Těžko by se u nás našel člověk, který by alespoň jednou v sezoně nezašel na houby. Dalšími náruživými sběrači jsou ještě Slováci nebo Poláci. Houby jsou také populární v severní Itálii.
„I ve Francii se sbírají houby. To jsou ty lahůdkové typu lanýžů nebo muchomůrky císařky. Ale i v zámoří, severní Americe a Kanadě. Opakem jsou skandinávské státy, když už nějaké houby používají v kuchyni, tak pro ně nejdou do lesa, ale na trh, kde si koupí žampiony nebo dovážené lišky z Polska či Rumunska. Angličany a Němce nechávají houby chladnými,“ říká Libor Tmej. Češi si dokážou přinést z lesa kdeco. Od miniaturních čirůvek až po výstavní hřiby. Ročně u nás zajde do lesa až sedm milionů lidí a odnese si zhruba třiadvacet tisíc tun hub.
„Myslím, že se to přehání. Každý by si měl nasbírat jen tolik, kolik dokáže zpracovat. A ne lámat rekordy. To mě rozčiluje. Stejně tak, jako když mnozí neví, jak takovou houbu utrhnout. Nemá se řezat, protože potom zbytek nohy vyhnije. Nejšetrnější způsob je vytočení jedním směrem. Dírka se má zakrýt jehličím, aby tam zůstalo vlhko,“ vysvětluje houbař Vlastimil Bláha.
