Západní firmy platí Rusku na daních miliardy dolarů. Vedou Američané a Raiffeisen Bank
Zatímco svět zavádí sankce proti Kremlu, západní firmy mu ročně posílají miliardy na daních. Americké i evropské společnosti přispívají do ruské kasy ročně miliardy dolarů prostřednictvím daně z příjmů. Odejít z Ruska je pro ně zároveň stále těžší. Z nedávno vydané analýzy vyplývá, že ze situace těží i čínské firmy.
Miliardy ze západu
Analýza iniciativy dvou nevládních organizací B4Ukraine, Squeezing Putin a Kyjevského institutu pro studium ekonomie tvrdí, že i přes silný tlak sankcí a žádosti o odpovědnost v Rusku stále působí velké množství nadnárodních korporací, které Kremlu navíc ročně odvádějí miliardové částky.
Studie uvádí, že čerpá z ruského obchodního rejstříku, firemních zpráv a z veřejných zdrojů. Autoři zjistili, že v roce 2023 zaplatilo 1600 nadnárodních firem v Rusku na daních přes 21 miliard dolarů. Ačkoliv mezi ně patří i čínské a další asijské společnosti, tak vrchol žebříčku jasně obsadil Západ.
Nejvíc přispěly firmy se sídlem v USA (1,2 miliardy), následované německými (692,5 milionu) a rakouskými podniky (579 milionů). Společnosti se sídlem v EU navzdory poklesu zisků dohromady zaplatily na dani z příjmů stejně jako rok předtím, tedy přibližně tři miliardy dolarů.
Vede spotřební zboží
Mezi největšími plátci zůstávají společnosti z rychloobrátkového odvětví. V roce 2023 byl tento sektor – zahrnující známé značky jako Mars, Nestlé a Procter & Gamble – v Rusku nejvýdělečnější. Následoval alkohol a tabák (Philip Morris, Japan Tobacco International) a potraviny a nápoje (PepsiCo, Mondelez, Coca-Cola HBC).
Dohromady tyto spotřebitelské sektory vygenerovaly 587 miliardy dolarů na příjmech a zaplatily pouze na dani z příjmů 1,5 miliardy dolarů, čímž překonaly své nejbližší konkurenty z financí a automotive.
Smutné prvenství Raiffeisen
Suverénně největším plátcem daní ze všech mezinárodních firem v Rusku je podle analýzy rakouská bankovní skupina Raiffeisen Bank International (RBI), která v roce 2023 zaplatila Kremlu 491 milionů dolarů.
Mezinárodní banky a finanční instituce, jako je Raiffeisen, hrají důležitou roli v udržování spojení Ruska s globální ekonomikou. Většina ruských bank je pod sankcemi ze strany USA a EU odstraněna z platebního systému SWIFT. Proto jsou firmy provozující mezinárodní obchod v Rusku závislé na platebních službách poskytovaných neruskými bankami, jako je Raiffeisen.
Mnoho velkých bank se z ruského trhu stáhlo a většina z nich zcela nebo částečně zastavila zpracování odchozích převodů z Ruska v cizích měnách, aby se vyhnula podezření ze spoluviny na porušování sankcí a financování ruské agrese na Ukrajině.
Že nešlo o plané obavy, ukazuje nedávná zpráva agentury Bloomberg, která zjistila, že Raiffeisen zpracovávala transakce i pro společnosti spojené s ruským vojenským průmyslem.
Mezi dvěma mlýnskými kameny
Na příkladu Raiffeisen je nejlépe vidět složitost celé situace. Banka i přes svůj závazek omezit aktivity zůstává v Rusku důležitým finančním aktérem, přičemž čelí rostoucímu tlaku jak ze strany západních regulátorů, tak ruských úřadů.
Rakouská skupina je totiž jednou z posledních mezinárodních bank, které v Rusku stále působí. Kreml ji spolu s italskou UniCredit označil za „systémově důležitou“, což znamená, že její odchod nebo krach by mohl vyvolat finanční krizi v zemi.
Ruský soud proto v září 2024 zakázal převod akcií ruské dceřiné společnosti (AO Raiffeisenbank) a vedení banky tak nemůže prodat žádný podíl v pobočce, která v roce 2023 dosáhla zisku před zdanění 1,99 miliardy dolarů. To je více než 50 procent celkových zisků skupiny, které nicméně banka kvůli kapitálovým kontrolám nemůže převést do Rakouska.
Zda Raiffeisen nakonec z Ruska odejde, zůstává nejisté. Skupina sice v souladu s příkazem Evropské centrální banky omezuje svou úvěrovou činnost v Rusku, zároveň ale veřejně odmítla závazek k úplnému uzavření své ruské pobočky nebo snížení aktivit na nulu.
Generální ředitel Johann Strobl prohlásil, že banka neodejde „bez jakékoli kompenzace“. Všechno tak nasvědčuje tomu, že se skupina rozhodla držet ruskou pobočku až do konce války s nadějí na budoucí uvolnění sankcí.
Podobné problémy podle Bloombergu řeší i další banky, například UniCredit nebo OTP Bank. Další, jako Société Générale a ING Groep, své operace v Rusku ukončily, často se značnými ztrátami.
Kdo utekl, vyhrál
Odejít z ruského trhu totiž není vůbec jednoduché. Kromě ztráty investic musejí firmy čelit „odchodové“ dani ve výši 15 procent, a ruská vláda je navíc nutí prodat majetek hluboko pod cenou. Ruské právo navíc dlouhodobě omezuje možnost přerušení vztahů s klienty, i když jsou na ně uvaleny sankce.
Ani ti, kteří se rozhodnou vyčkat a setrvat, to nicméně nemají „levné“. „Od roku 2022 se povaha ruské ekonomiky změnila. Dochází k násilnému přebírání firem, znárodňování nebo k nuceným odkupům pod cenou. Trh se stal pro západní společnosti naprosto nepředvídatelným,“ říká analytik Asociace pro mezinárodní otázky Pavel Havlíček.
Jen letos Kreml plánuje zvednout korporátní daň z 20 na 25 procent, což má přinést ruskému státnímu rozpočtu odhadem dalších 17,9 miliardy dolarů. Ruské úřady zároveň aktivně vymáhají daně od zahraničních firem prostřednictvím soudů a insolvenčních řízení.
Rusko také v srpnu 2023 zavedlo mimořádnou daň (Windfall Tax), která retroaktivně ukládá desetiprocentní zdanění zisků z let 2021–2022 pro firmy, jejichž zisky přesahují jednu miliardu rublů.
Kreml využívá k posílení státního rozpočtu i nezaplacené daně. „V roce 2024 podal ruský daňový úřad více než 543 žalob na bankrot zahraničních firem, které dlužily daně,“ uvádí analýza. Víc než tři sta těchto společností své dluhy raději uhradilo, což přineslo do ruského rozpočtu 89 milionů dolarů.
Jeden pro Rusko, jeden pro Ukrajinu
Paradoxem je, že země, jejichž firmy nejvíce přispívají do ruské státní kasy, zároveň patří mezi největší podporovatele Ukrajiny.
Podle dat Kielského ekonomického institutu poskytla Evropa za poslední tři roky Ukrajině vojenskou pomoc ve výši 62 miliard eur, což je téměř stejně jako 64 miliard eur ze Spojených států. V oblasti finanční a humanitární podpory však Evropa USA výrazně předstihla, když přispěla 70 miliard eur, zatímco americká pomoc dosáhla 50 miliard eur.
V poměru k HDP patří mezi nejštědřejší podporovatele skandinávské a východoevropské země spolu s Nizozemskem, zatímco Německo, USA a Velká Británie na pomoc Ukrajině vynakládají méně než 0,2 % svého HDP ročně.
Německo jako největší evropská ekonomika poskytlo Ukrajině pomoc v hodnotě 25 miliard eur, z toho 6,7 miliardy eur na vojenskou podporu.
Také firmy působící v Rusku se snaží vyrovnat svou pověst humanitárními aktivitami. Například Philip Morris přispěl na pomoc Ukrajině částkou 10 milionů dolarů. V Rusku nicméně jen za rok 2023 zaplatil na daních necelých 220 milionů dolarů.
Spíš psychologický než finanční efekt
Příspěvky západních společností tvoří pouze zlomek celkových rozpočtových příjmů Ruska, které mají letos podle Federální daňové služby vzrůst o 12 procent na 571 miliard dolarů. „Vliv není marginální, ale rozhodně není zásadní,“ říká o vlivu zahraničních firem na ruskou ekonomiku Havlíček.
Kromě samotného finančního přínosu nicméně hraje klíčovou roli i psychologický efekt jejich přítomnosti. Západní značky na pultech ruských obchodů mohou vytvářet iluzi stability a normality.
„Když ruští občané stále vidí západní produkty v regálech, může to vytvářet dojem, že se nic zásadního nezměnilo. Západ si původně myslel, že pokud tyto značky zmizejí, Rusové pocítí dopady války,“ říká Havlíček s tím, že tato taktika se v průběhu války ukázala jako lichá.
„Západ se místo toho začal soustředit na omezení dodávek klíčových technologií – čipů, ložisek do tanků nebo pneumatik, které mohou být využity ve vojenském průmyslu,“ dodává analytik.
Když se dva perou, Čína se směje
Podle dat Yale School of Management odešlo od začátku války z Ruska přibližně tisíc společností. Mezeru, která po nich na ruském trhu zbyla, teď podle analýzy zaplňuje hlavně Čína, která prudce zvýšila svůj podíl na ruském trhu, hlavně v automobilovém a technologickém odvětví.
To potvrzuje i Havlíček: „Vidíme, že ruská ekonomika se stále více orientuje na Čínu. Čínské banky a firmy nahrazují odcházející západní hráče a dochází k ‚sinizaci‘ ruského trhu.“
Navzdory čím dál větším ziskům se čínské firmy nijak zvlášť neposouvají v žebříčku největších plátců daní. Výjimkou je automobilka Chery automobile, která na daních zaplatila 222 milionů dolarů za rok 2023, což ji staví na druhé místo za rakouskou Raiffeisen.
Fakt, že čínské společnosti sice vykazují vyšší příjmy než například společnosti z Německa, ale jejich příspěvky na dani z příjmů zůstávají i přesto nižší, naznačuje možnou „daňovou náklonnost“ ze strany Putinova režimu směrem k Číně.
„Ruské ekonomice se nedaří dobře, a když se zmenší příjmy, je nutné přerozdělovat zisky mezi své partnery a další klíčové hráče, aby si režim udržel jejich loajalitu,“ doplňuje Havlíček.
Kdo se vrátí?
Na pozadí pokračujícího konfliktu sledujeme první pokusy o mírová jednání vedená zatím pouze mezi Spojenými státy a Ruskem. Vidina uzavření míru vyvolává otázku, jak se zachovají firmy, které z Ruska během války odešly. Přehodnotí svůj postoj k ruskému trhu, nebo pro ně zůstane příliš nestabilním prostředím?
Podle Pavla Havlíčka nelze návrat západních společností do Ruska zcela vyloučit: „Můj odhad je, že některé firmy se po válce vrátí, ale ne všechny a ne ve stejném rozsahu. Část firem se stáhla nadobro, ale u jiných vidíme pragmatický přístup – hledají způsoby, jak se udržet nebo jak si ponechat otevřená vrátka.“
