Nový žebříček odhaluje, kdo má nejsilnější armádu v roce 2026. Čínu a Rusko předběhla jiná velmoc

19. Egypt

Egypt disponuje jednou z největších a nejvlivnějších armád na Blízkém východě a v Africe. Její hlavní prioritou je obrana hranic a vnitřní bezpečnost, zejména dlouhotrvající boj proti teroristickým skupinám na severním Sinaji. Ozbrojené síly jsou navíc hluboce prorostlé do civilní ekonomiky a udržují si ústřední roli v domácí politice. Své regionální ambice Káhira potvrzuje vojenskou angažovaností v sousední Libyi, podporou súdánské vlády a nově i obrannou dohodou se Somálskem z roku 2024. 

Na mezinárodní scéně Egypt obratně balancuje. Přestože jsou Spojené státy jeho klíčovým partnerem a poskytují mu masivní vojenskou pomoc, Káhira ve velkém nakupuje zbraně také z Ruska, Francie či Itálie. Navíc zlepšuje vztahy s Tureckem, od něhož pořizuje vojenské drony, a v roce 2025 dokonce uspořádala své vůbec první společné letecké cvičení s Čínou. 

Zbrojnímu arzenálu sice stále početně dominují zastaralé sovětské systémy, armáda ale prochází modernizací. Analytici však upozorňují na jeden kritický problém: tato extrémně pestrá směsice staré a nové techniky z Východu i Západu představuje obrovskou noční můru pro logistiku a komplikuje dlouhodobou údržbu armády. 

18. Španělsko

Španělsko patří k tradičním evropským vojenským silám, které stavějí na členství v NATO a zkušenostech z mezinárodních misí. Přestože nemá největší armádu na kontinentu, udržuje stabilní obrannou politiku a schopnost přispívat ke kolektivní bezpečnosti. Geopoliticky hraje Španělsko důležitou roli zejména v oblasti Středozemního moře, kde zajišťuje námořní operace a dohled nad migračními trasami. 

Španělská armáda má téměř 122 tisíc aktivních vojáků a zhruba 100 tisíc rezervistů. Disponuje 440 letouny a třemi stovkami tanků, přičemž klade důraz na moderní letectvo a námořnictvo. Španělsko má rovněž zkušenosti z misí v Afghánistánu, Libanonu či Sahelu, což přispívá k vysoké profesionalitě jeho jednotek. Slabinou zůstává relativně omezený obranný rozpočet, za který je země opakovaně kritizována ze strany amerického prezidenta Donalda Trumpa. 

Španělsko se navíc jako jediná členská země NATO nezavázalo k dosažení nové alianční hranice pěti procent HDP na obranu a související bezpečnostní výdaje, k níž se ostatní spojenci přihlásili. 

17. Austrálie

Australské ozbrojené síly procházejí radikální vojenskou transformací. Tváří v tvář rostoucí hrozbě ze strany Číny mění Canberra svou obrannou strategii – přechází od pouhé obrany kontinentu k budování sil s co největším dosahem a schopností tvrdého odstrašení v celém Indo-Pacifiku. Kromě prohlubování své nejdůležitější aliance s USA proto Austrálie masivně posiluje vojenské vazby s Indií, Japonskem nebo Jižní Koreou. 

Jádrem této nové úderné síly je naprosto bezprecedentní přezbrojení námořnictva. V rámci historického paktu AUKUS s Washingtonem a Londýnem získá Austrálie vůbec poprvé útočné ponorky na jaderný pohon, nejprve americké třídy Virginia. Další zásadní novinkou z roku 2025 je rozhodnutí nakoupit novou flotilu moderních japonských fregat třídy Mogami. 

Australská armáda sice většinu těžké techniky stále dováží a spoléhá na relativně malý počet profesionálních vojáků, vynahrazuje to ale absolutně špičkovým výcvikem, moderními letouny a masivním zaváděním útočných raket dlouhého doletu. 

16. Írán

Izraelští vojáci na Golanech se sestřelenou íránskou raketou (19. 3. 2026). | Zdroj: ČTK / AP / Ohad Zwigenberg

Umístění Íránu v aktuálním žebříčku GFP je nutné brát s rezervou. Papírové statistiky totiž tvrdě narazily na realitu probíhající americko-íránské války z jara 2026. Zatímco ještě loni platil Teherán za obávaného regionálního hegemona, spojenecké údery jeho vojenskou infrastrukturu v posledních měsících těžce zdecimovaly. Cílem amerického a izraelského bombardování se stala především íránská jaderná zařízení, systémy protivzdušné obrany a strategické raketové základny, čímž se reálná konvenční bojeschopnost státu nejspíše významně propadla. 

Íránské ozbrojené síly jsou specifické svým rozdělením na běžnou armádu a elitní Islámské revoluční gardy (IRGC), které drží v rukou ty nejnebezpečnější zbraně. Protože země kvůli dlouholetým mezinárodním sankcím nedisponuje moderním letectvem ani pokročilými tanky, vsadila vše na asymetrické válčení – vybudovala obří arzenál balistických raket a proslulých sebevražedných dronů Šáhid. 

I přes zničující ztráty techniky a roztříštěnou infrastrukturu na domácí půdě si však Teherán zachovává jeden nebezpečný trumf: takzvanou Osu odporu. Jde o rozsáhlou síť sponzorovaných milic a povstaleckých skupin – Hizballáhu, Húthiů a frakcí v Iráku či Sýrii –, přes které se nyní vyčerpaný Írán snaží držet své nepřátele v šachu a udržovat celý Blízký východ v chaosu. 

15. Izrael  

Izraelská vojačka vede dívku do bezpečí. | Zdroj: Profimedia.cz

Izraelská armáda je v současnosti testována v největším konfliktu za poslední desetiletí. Izraelské obranné síly (IDF) operují na několika frontách – v Gaze, Libanonu i Sýrii –, ale geopolitickým středobodem je nyní přímá válka s Íránem. Po loňských úderech na jaderná zařízení eskalovala situace na jaře 2026 do masivní společné ofenzivy s USA, při níž Izrael zasahuje íránskou vojenskou infrastrukturu a strategické cíle napříč Blízkým východem. 

Izrael se opírá o necelých 170 tisíc aktivních vojáků, téměř 600 bojových letadel a 1 300 tanků. Kvůli vážnému nedostatku vojáků po dlouhodobých bojích musela izraelská vláda přistoupit k mimořádně citlivému kroku a začala prosazovat odvody i mezi dříve osvobozenými ultraortodoxními Židy.  

Nepřetržitý boj nutí armádu k bleskovým inovacím přímo za pochodu. Zemi drží nad vodou výrazná americká podpora a dovoz těžké techniky, kterou si ale Izraelci okamžitě upravují a osazují vlastními systémy. Jejich domácí obranný průmysl totiž představuje absolutní světovou špičku ve vývoji protiraketové obrany, bezpilotních systémů, senzorů a kybernetických zbraní. 

14. Pákistán

Bezpečnostní politika a vojenská strategie Pákistánu jsou dlouhodobě definovány primárně napjatými vztahy se sousední Indií. Geopoliticky má Pákistán obrovský strategický význam – leží na křižovatce Blízkého východu a jižní Asie a je jedinou islámskou zemí disponující jaderným arzenálem. Zatímco historické bezpečnostní vazby na Spojené státy v posledních letech spíše slábnou, Islámábád maximálně prohlubuje své strategické a obranné spojenectví s Čínou. 

Pákistánské ozbrojené síly tvoří zhruba 660 tisíc vojáků v aktivní službě. Tradičně nejvlivnější složkou v zemi je pozemní armáda. Pákistán disponuje arzenálem téměř 1 400 letadel a více než 2 670 tanků. Vzhledem k tomu, že sousední Indie má k dispozici výraznou konvenční převahu, spoléhá Pákistán silně na své jaderné odstrašení, do něhož spadá i vývoj taktických jaderných zbraní pro případné nasazení přímo na bojišti. 

Kvůli dlouhodobé ekonomické krizi je pákistánská vojenská modernizace dnes už kriticky závislá na čínských technologiích a financování. Symbolem této spolupráce je domácí produkce stíhaček JF-17 Thunder, nákupy pokročilých čínských letounů J-10C a modernizace námořnictva o nové fregaty a ponorky. Kromě hlídání hranic s Indií je pákistánská armáda navíc pod neustálým tlakem vnitřních hrozeb – musí totiž pravidelně zasahovat proti rostoucí aktivitě povstaleckých a teroristických skupin u hranic s Afghánistánem a v provincii Balúčistán. 

13. Indonésie

Na třináctém místě se v žebříčku GFP umístila Indonésie, která disponuje vůbec největšími ozbrojenými silami v jihovýchodní Asii. Geopoliticky leží v nesmírně strategické oblasti. Zatímco historicky se indonéská armáda soustředila spíše na vnitřní bezpečnost, potlačování povstalců a boj proti terorismu, rostoucí napětí v oblasti Jihočínského moře ji nutí přesouvat pozornost k námořním hranicím. Země nepatří do žádného formálního vojenského bloku typu NATO, ale udržuje bohaté obranné dohody s řadou partnerů, pravidelně hostí mezinárodní vojenská cvičení a patří k velmi aktivním účastníkům mírových misí OSN. 

Indonéské ozbrojené síly tvoří přes 404 tisíc aktivních vojáků. Ačkoliv jde o obrovský ostrovní stát, dominantní složkou z hlediska vlivu tradičně zůstává pozemní armáda. Podle aktuálních čísel má Indonésie k dispozici arzenál zhruba 460 letadel a 331 tanků. Jaderné zbraně stát nevlastní a spoléhá se čistě na konvenční odstrašení. 

Aby dokázala Indonésie efektivně chránit své zájmy na moři i ve vzduchu, spustila masivní modernizační plán označovaný jako Optimum Essential Force. Armáda aktuálně masivně investuje do špičkových technologií – nákupní priority zahrnují vojenské satelity, moderní bojové letouny, drony, ponorky a systémy balistické i protivzdušné obrany. Indonésie navíc nespoléhá jen na nákupy ze zahraničí, ale úspěšně buduje vlastní obranný průmysl, který je schopen společně se zahraničními partnery vyrábět letadla, fregaty nebo velké výsadkové lodě. 

12. Německo

Německo prochází od ruské invaze na Ukrajinu historickým bodem zlomu. Po dlouhých letech podfinancování nyní armáda zažívá naprosto bezprecedentní finanční injekci. Nově zvolený kancléř Friedrich Merz v roce 2025 prosadil obří investiční balíček do obrany a infrastruktury ve výši 500 miliard eur a stanovil cíl postupně navýšit obranné výdaje až na ambiciózních 3,5 procenta HDP. Kvůli těmto krokům Berlín dokonce uvolnil svá přísná pravidla pro státní dluh. 

Bundeswehr zároveň prochází hlubokou strukturální reformou. Vzniklo nové operační velitelství a speciální divize domobrany určená k ochraně kritické infrastruktury a vlastního území. Německo se snaží profilovat jako lídr evropské bezpečnosti – iniciovalo projekt evropského protiraketového štítu a zavázalo se k posílení východního křídla NATO. Symbolem tohoto závazku je plán trvale umístit celou bojovou brigádu v Litvě do roku 2027. O zbrojní dodávky se přitom může opřít o silný domácí průmysl, který exceluje zejména ve výrobě pozemní a námořní techniky. 

Největší překážkou německých ambicí tak aktuálně nejsou peníze ani technika, ale lidé. Armáda dlouhodobě bojuje s kritickým nedostatkem rekrutů a nedaří se jí zvyšovat úroveň bojové připravenosti. V reakci na tuto personální krizi proto Německo v lednu 2026 zavedlo dobrovolnou vojenskou službu, od které si slibuje oživení zájmu mladé generace a posílení tenčících se aktivních záloh. 

11. Brazílie

Jedenácté místo patří Brazílii, nezpochybnitelnému vojenskému hegemonovi Latinské Ameriky. Na rozdíl od mocností v první desítce se ale nesnaží o globální vliv. Její armáda, která čítá 376 tisíc aktivních vojáků, se soustředí primárně na obranu obrovského území, strategické Amazonie a tisíců kilometrů propustných hranic. Často také asistuje policii v boji proti organizovanému zločinu. Diplomaticky Brazílie obratně balancuje – je klíčovým členem BRICS a zároveň hlavním spojencem USA mimo NATO. 

Ačkoliv nevlastní jaderné zbraně, buduje kapacity, které nemají na kontinentu konkurenci. Jako jediná v regionu provozuje vrtulníkovou výsadkovou loď a ve spolupráci s Francií vyvíjí svou první jadernou ponorku. Obrovskou výhodou je vyspělý domácí průmysl, jehož výkladní skříní jsou stíhačky Gripen, vyráběné částečně v licenci, a transportní letouny Embraer C-390, které aktuálně kupuje i česká armáda. Rychlejší modernizaci však brzdí napjatý rozpočet, jehož drtivou většinu bohužel spolykají vysoké personální náklady a vojenské důchody. 

10. Itálie

Desátou nejsilnější armádu má podle GFP Itálie. Zároveň je to nejsilnější armáda v Evropské unii hned po Francii. Geopoliticky Itálie zaujímá klíčovou pozici ve Středomoří, kde má dlouhou tradici vyvažování vlivu mezi severní Afrikou a Blízkým východem. Je aktivním členem NATO, EU i OSN, díky čemuž se se svými silami pravidelně účastní mezinárodních operací a cvičení. 

Italské ozbrojené síly zahrnují armádu o téměř 166 tisících aktivních vojáků a 18 tisících rezervistů. Dále námořnictvo, letectvo a karabiniéry, tedy četnický útvar, který má mimo jiné na starosti také úlohy vojenské policie. Itálie nemá jaderné zbraně, ale podporuje jaderné odstrašení prostřednictvím NATO. Například přispívá letadly schopnými nést jaderné hlavice a podporuje modernizaci těchto schopností. 

V posledních letech se Itálie zároveň snaží armádu rozsáhle modernizovat. V rámci ambiciózního projektu A2CS (Army Armoured Combat System) v hodnotě 23 miliard eur již převzala první čtyři bojová vozidla Lynx od společného podniku Leonardo–Rheinmetall. Celkově plánuje pořídit 1 050 vozidel Lynx v různých variantách a 272 tanků Panther. Cílem je sjednotit celou těžkou brigádu na digitální platformě, což zajistí vyšší flexibilitu a připravenost. V letectvu navyšuje flotilu F-35 z původních 90 letadel na 115 a v plánu je také pořízení až 24 stíhaček Eurofighter Typhoon. 

9. Turecko

Turecko se v žebříčku síly armád umístilo na devátém místě, což potvrzuje jeho status regionální vojenské velmoci. Díky strategické geografické poloze má Turecko klíčovou roli ve stabilizaci regionu i v operacích NATO. Navíc má na svém území americké jaderné bomby na základně Incirlik. 

Ozbrojené síly Turecka jsou druhé největší v NATO podle počtu aktivních vojáků. Zahrnují pozemní síly, námořnictvo a letectvo s více než 1 100 letadly. Armáda je vybavena širokým arzenálem – od modernizovaných tanků Leopard a M60 přes domácí tank Altay až po letectvo, které po odblokování vztahů s USA posiluje o nové stroje F-16 Block 70. Naprostou prioritou je ale vývoj vlastního stealth letounu páté generace KAAN. Turecko je také globálním lídrem v bezpilotních systémech. Kromě slavných dronů Bayraktar TB2 intenzivně pracuje na bezpilotních proudových stíhačkách, jako je Kızılelma. 

Turecká obranná politika maximálně zdůrazňuje domácí výrobu a strategickou nezávislost. Rozsáhlý obranný průmysl nyní pokrývá více než 80 procent domácích potřeb. Symbolem těchto ambicí je i vlajková loď námořnictva TCG Anadolu, první plavidlo na světě navržené primárně jako nosič bojových dronů, na které má v budoucnu navázat stavba ještě větší, plnohodnotné letadlové lodě domácí produkce. 

8. Spojené království

Na osmém místě se umístilo Spojené království, které je zároveň první zemí v tomto pořadí s vlastním jaderným arzenálem. Díky členství v NATO má klíčovou roli v transatlantické bezpečnostní struktuře. Geopolitický význam Británie potvrzuje i rozhodnutí hostit americké zbraně a aktivně se podílet na obraně proti hybridním hrozbám. 

Britské ozbrojené síly čítají zhruba 141 tisíc profesionálních vojáků. Armáda sice disponuje moderní technikou, jako jsou letouny F-35 či nová generace tanků Challenger 3, ale nedávná Strategická obranná revize z roku 2025 poukázala na nutnost hlubokých reforem a řešení nedostatků v bojové připravenosti. Zásadní změnou procházejí britské jaderné kapacity – kromě tradičních ponorek pro strategické odstrašení, jejichž nepřetržité hlídkování je v současnosti logisticky náročné, Londýn obnovuje i leteckou složku jaderného odstrašení právě za pomoci strojů F-35A. 

V reakci na zhoršenou bezpečnostní situaci Británie razantně navyšuje obranné výdaje. Plánovaný rozpočet ministerstva obrany pro rok 2025/2026 činí zhruba 62,2 miliardy liber, přičemž vláda se zavázala, že do roku 2027 bude na obranu stabilně vynakládat minimálně 2,5 procenta HDP. Prioritou pro tyto investice je doplnění logistických a muničních zásob vyčerpaných podporou Ukrajiny, vývoj inovativního mixu high-tech technologií a autonomních systémů a celková modernizace pozemních sil. 

7. Japonsko

Sedmé místo připadlo Japonsku, které v reakci na asertivitu Číny, agresi Severní Koreje a ruské aktivity prochází největší bezpečnostní transformací od konce druhé světové války. Japonsko nejenže posiluje klíčovou alianci s USA, ale navazuje úzkou spolupráci s Evropou, což dokazuje například vývoj budoucího stíhacího letounu šesté generace v rámci programu GCAP se Spojeným královstvím a Itálií. 

Japonské síly sebeobrany se opírají o silné námořnictvo excelující v protiponorkovém boji a silné letectvo, které aktuálně masivně rozšiřuje flotilu strojů F-35. Kvůli pacifistické ústavě Japonsko nedisponuje jadernými zbraněmi a spoléhá na americký deštník. Aby čelilo moderním výzvám, založilo v roce 2025 Společné operační velitelství pro lepší koordinaci všech složek armády a buduje takzvané multidoménové síly s důrazem na vesmír, kybernetickou bezpečnost a elektronický boj. 

Revolucí prochází i obranné plánování a průmysl. Obranný rozpočet pro rok 2026 narostl na zhruba 58 miliard dolarů, Japonsko urychluje nasazení střel s dlouhým doletem a začalo exportovat těžkou vojenskou techniku, například fregaty do Austrálie. Vedle technologické převahy však Tokio čelí i vážné slabině – kritickému nedostatku rekrutů způsobenému klesající porodností a silnou konkurencí soukromého sektoru, což si žádá okamžité reformy pracovních podmínek v armádě. 

6. Francie

Francie je vedle Spojeného království druhou evropskou zemí v desítce nejsilnějších armád světa s vlastním jaderným arzenálem. Je klíčovým hráčem v NATO a vůdčím hlasem EU v otázkách obrany. Ačkoliv historicky udržovala silnou vojenskou přítomnost v Africe, v posledních letech své nasazení v oblasti Sahelu výrazně zredukovala a nyní se soustředí spíše na výcvik zahraničních sil a koaliční operace. 

Hlavní pozornost Paříže se totiž přesunula zpět do Evropy. Národní strategická revize z roku 2025 označila za primární hrozbu konflikt vysoké intenzity v důsledku ruské agrese. Ozbrojené síly, čítající přes 264 tisíc aktivních příslušníků, proto procházejí hlubokou transformací. Armáda modernizuje svůj pestrý arzenál, zahrnující přes 970 letadel, tanky Leclerc a letadlovou loď Charles de Gaulle, ale klade nový důraz na logistiku, údržbu a připravenost s cílem být do roku 2027 schopna nasadit v rámci NATO celou divizi. 

Francie nejen modernizuje své jaderné kapacity a posiluje flotilu letounů Rafale, ale také masivně investuje do nových technologií na základě lekcí z Ukrajiny, včetně plošného zavádění malých dronů a 3D tisku přímo k bojovým jednotkám. Zcela zásadním krokem v budování lidských kapacit je pak zavedení desetiměsíční dobrovolné vojenské služby od roku 2026, která má spolu s plánovaným navýšením operačních záloh na 105 tisíc osob zásadně posílit obranu samotného francouzského území. 

5. Jižní Korea

Jihokorejská armáda se v žebříčku Global Firepower dlouhodobě drží v první pětce a patří k nejlépe vybaveným silám v regionu. Vývoj její obranné politiky je primárně diktován jadernou a konvenční hrozbou ze strany Severní Koreje. Jižní Korea není členem NATO, ale aktivně se účastní společných cvičení se Spojenými státy, spoléhá se na jejich jaderný deštník a hostí na svém území americké síly včetně pokročilých systémů protivzdušné obrany THAAD a Patriot. 

Zatímco dříve se jihokorejské ozbrojené síly opíraly o obrovskou masu zhruba 600 tisíc vojáků, kvůli demografické krizi dnes aktivní počty klesly pod půl milionu. Tuto ztrátu živé síly se Soul snaží kompenzovat programem Defense Innovation 4.0, který masivně zavádí pokročilé zbraňové systémy. Obranyschopnost navíc posilují zhruba tři miliony rezervistů. K řízení těch nejpokročilejších odstrašujících zbraní – od stíhaček F-35A přes ponorky a balistické střely až po vesmírné a kybernetické kapacity – vzniklo v říjnu 2024 zcela nové Strategické velitelství. 

Jižní Korea do své bezpečnosti masivně investuje a vyvíjí inovativní obranné koncepty, jako je takzvaný Kill Web, který má umožnit neutralizaci nepřátelských raket ještě před jejich odpálením. V letech 2021 až 2025 země investovala do obrany přibližně 222 miliard dolarů. Domácí obranný průmysl, s projekty jako stíhačka KF-21 Boramae či moderní dělostřelectvo, dnes nejenže zajišťuje většinu potřeb vlastní armády, ale zažívá obrovský boom na mezinárodním trhu, kde se stal jedním z nejvýznamnějších světových exportérů. 

4. Indie

Indie se umístila na čtvrtém místě v žebříčku Global Firepower. Geopoliticky má strategický význam kvůli svému zaměření vůči Pákistánu a rostoucím obavám z čínské aktivity v Indickém oceánu. Je členem čtyřstranné bezpečnostní iniciativy Quad s USA, Japonskem a Austrálií. Zintenzivňuje také vojenskou spolupráci se Západem, zejména s USA a Francií, což jí pomáhá postupně snižovat historicky obrovskou závislost její armády na sovětské a ruské armádní technice, jejímž symbolem jsou například systémy protivzdušné obrany S-400. 

Z českého pohledu jde o nepředstavitelná čísla: Indie má v ozbrojených silách více než pět milionů lidí, z toho zhruba 1,5 milionu aktivních, zatímco zbytek tvoří rezervy a obří paramilitární složky určené pro vnitřní bezpečnost. Tato masa vojáků však generuje extrémní personální náklady. Vláda proto nedávno zavedla program Agnipath, který omezuje nábory na krátkodobé kontrakty. Indie je zároveň jadernou velmocí s plně funkční jadernou triádou, což potvrdila v roce 2024 úspěšným testem balistické rakety Agni-V vybavené technologií vícenásobných hlavic (MIRV). 

Ačkoliv Indie investuje miliardy dolarů do nákupů moderní techniky, například francouzských stíhaček Rafale, její reálnou bojeschopnost srážejí strukturální problémy. Podle analytiků armádu brzdí zpožděné modernizační projekty, pomalý rozvoj domácího průmyslu v rámci programu Make in India a především neadekvátní logistika s chronickým nedostatkem munice a náhradních dílů. Novým impulsem ke zlepšení má být legislativa z května 2024, která má konečně zlomit historicky špatnou spolupráci mezi pozemním vojskem, letectvem a námořnictvem. 

3. Čína

První trojici světových armád asi není těžké odhadnout. Na třetím místě v žebříčku skončila Čína, hned v závěsu za Ruskem. Geopoliticky je klíčovým hráčem v asijsko-pacifickém regionu a hlavním strategickým rivalem USA. Přestože není členem žádného tradičního vojenského bloku, od roku 2022 prohlubuje partnerství „bez hranic“ s Ruskem, se kterým si vzájemně sdílí technologické know-how i klíčové komponenty. Podle odhadů Pentagonu navíc Čína rychle rozšiřuje svůj jaderný arzenál – do roku 2030 by mohla disponovat až tisícovkou hlavic. 

Čínská armáda má přibližně dva miliony aktivních vojáků. Disponuje více než 3 500 letadly, téměř šesti tisíci tanky a masivním námořnictvem. Čína kontinuálně navyšuje svůj rozpočet, pro rok 2026 zhruba na 277 miliard dolarů, a investuje do masové produkce pokročilých stíhaček J-20 či palubních letounů J-35. Reaguje i na nové formy válčení – v roce 2024 prošla armáda zásadní reorganizací, při které vznikly tři nezávislé složky velení pro kybernetický boj, vesmír a informační operace. Ruku v ruce s tím se armádní nábory nově zaměřují na absolventy univerzit a inženýry. 

Analytici z Mezinárodního institutu pro strategická studia (IISS) v nové analýze Military Balance 2026 však upozorňují, že za oslnivými čísly se skrývají vážné slabiny. Reálnou operační efektivitu čínských sil, s výjimkou námořnictva sázejícího na dálkové plavby a základnu v Džibutsku, sráží dlouhodobá absence bojových zkušeností a příliš strojená, nerealistická cvičení. Otazníky navíc visí i nad kvalitou a spolehlivostí některých zbraňových systémů domácí výroby a stabilitou velení, kterým v letech 2024 a 2025 otřásly rozsáhlé protikorupční čistky. 

2. Rusko

Ruský voják během výcviku | Zdroj: ČTK / AP / Alexander Polikarkin

Rusko si nadále udržuje druhé místo v žebříčku Global Firepower, avšak jeho konvenční síla prochází tvrdou zkouškou. Od rozsáhlé invaze na Ukrajinu v roce 2022 utrpěly ruské pozemní a výsadkové síly katastrofální ztráty na vybavení i personálu. Západní odhady hovoří o tom, že celkový počet mrtvých a zraněných přesáhl hranici jednoho milionu. Oslabená armáda tak musela sáhnout k netradičním krokům – od začlenění žoldnéřů z Wagnerovy skupiny pod velení Národní gardy v roce 2024 až po bezprecedentní nasazení severokorejských pozemních sil v Kurské oblasti na podzim 2024. 

Struktura ozbrojených sil tradičně zahrnuje pozemní armádu, letectvo, námořnictvo, jehož Černomořská flotila utrpěla od Ukrajiny těžké rány, a raketové či kybernetické síly. Zásadním pilířem ruského odstrašení zůstává druhý největší jaderný arzenál na světě. V reakci na západní podporu Kyjeva navíc Moskva v září 2024 upravila svou jadernou doktrínu a snížila práh pro případné použití těchto zbraní. 

Obranný průmysl přešel do režimu válečné ekonomiky. Výdaje na obranu v roce 2025 spolkly zhruba 7,7 procenta HDP, tedy přibližně 170 miliard dolarů, s cílem masivně nahradit zničené tanky a munici. Analytici však upozorňují, že západní sankce omezující přístup ke klíčovým technologickým komponentům tento proces komplikují. Zpomalují výrobu pokročilých zbraňových systémů a armádu, která dříve dokázala operovat v globálním měřítku, nyní kapacitně i logisticky omezují primárně na ukrajinské válčiště. 

1. USA

Nejsilnější armádu mají podle žebříčku GFP Spojené státy americké, které jako jediné disponují schopností globálně uplatňovat svou moc. Druhá administrativa Donalda Trumpa však ve své nové Národní bezpečnostní strategii přináší radikální změny kurzu. Zatímco v Indo-Pacifiku USA masivně posilují svou vojenskou přítomnost a infrastrukturu k zadržování Číny, z Evropy se naopak plánují postupně stahovat a důrazně požadují, aby evropští spojenci v NATO převzali plnou odpovědnost za svou bezpečnost. Nezanedbatelnou změnou je i nové nasazení armády na domácí půdě, kde vojáci stále častěji asistují policii a významná je i jejich přítomnost na jižní hranici USA. 

Ozbrojené síly Spojených států tvoří šest hlavních složek: pozemní vojsko, námořnictvo, letectvo, námořní pěchota, pobřežní stráž a také vesmírné síly. Letectvo a námořnictvo jsou zároveň největší na světě. Spojené státy také disponují silným jaderným arzenálem, který dosahuje až 40 procent celosvětově držených jaderných zbraní. 

Technologická převaha USA je drtivá. Pentagon aktuálně modernizuje všechny větve své jaderné triády, zavádí pokročilé letouny (F-35, B-21) a urychluje nasazení hypersonických zbraní. Klíčovou vládní prioritou je rovněž nařízené budování obřího protiraketového štítu, tzv. „Golden Dome“, který má chránit americké území. Války na Ukrajině a Blízkém východě nicméně odhalily slabinu v podobě tenčících se zásob přesně naváděné munice. Washington proto musel přistoupit k radikální reformě státních zakázek, aby masivně oživil a zrychlil obří kapacity domácího obranného průmyslu.