Rostoucí německá vojenská síla leká Francii. Má obavu, že se mocenské těžiště EU sune na východ
- Německo v poslední době dává najevo, že to se zbrojením začalo brát vážně.
- Úsilí Berlína ve francouzských očích narušuje dlouhodobou evropskou rovnováhu.
- Paříž se nejspíš také bojí o své zbrojní firmy a průmysl celkově.
Německo dlouhá léta čelilo kritice kvůli zanedbávání své armády a bagatelizaci ruské hrozby. Od nástupu Friedricha Merze do čela země ale vše nasvědčuje tomu, že se postoj nejsilnější unijní ekonomiky rychle mění. Kancléř se netají ambicí učinit z bundeswehru nejsilnější vojsko kontinentu a z Berlína geopolitické centrum.
„Federální vláda poskytne veškeré finanční zdroje, které bundeswehr potřebuje k tomu, aby se stal nejsilnější konvenční armádou v Evropě. To je více než vhodné pro nejlidnatější a ekonomicky nejsilnější zemi kontinentu. Naši přátelé a partneři to od nás také očekávají, a co víc, ve skutečnosti to požadují,“ prohlásil Merz loni.
Německo má v plánu postupně výrazně zvýšit výdaje na obranu, v roce 2029 by měly překročit tři procenta procenta hrubého domácího produktu. Armáda už nyní utrácí ročně desítky miliard eur za nové zbraně a vybavení. Bundeswehr se k tomu snaží posílit nábor vojáků, zavádí plošné odvody a mladým lidem hrozí i povinná služba. Odborníci tvrdí, že se počet vojáků v příští dekádě musí zvednout o osmdesát tisíc na 260 tisíc a výrazně by měl vzrůst i počet rezervistů.
Rheinmetall straší francouzskou konkurenci
Odklon od pacifismu je ale poměrně těžké prodat nejen obyvatelstvu, ale zřejmě i některým sousedům, kteří mají s Německem historicky složité vztahy. Francie na současný vývoj hledí přes Merzova slova o očekávání partnerů s jistou schizofrenii, píše agentura Bloomberg. Jediná jaderná mocnost v sedmadvacítce, která byla v poslední době v zahraniční politice poměrně aktivní, na jednu stranu vítá, že Německo konečně bere obranu vážně.
Zároveň však má mimo jiné obavu z konkurence německého obranného průmyslu a velkých státních výdajů, které mu zajisté pomohou. Řada komentátorů zdůrazňuje především vítězné tažení a rostoucí moc zbrojovky Rheinmetall, zatímco například francouzská společnost Naval Group za sebou nemá příliš úspěšný rok.
K napětí mezi zeměmi přispívají i potíže, které doprovázejí projekt nové generaci evropských stíhaček. Paříž a Berlín v závěru roku odložily rozhodnutí o jeho osudu na neurčito. Plán takzvaného budoucího systému vzdušného boje FCAS, na němž se podílejí francouzský Dassault Aviation, Airbus v zastoupení Německa a španělská společnost Indra, má propojit bitevníky šesté generace s roji dronů, senzory a dalšími zbraněmi.
Němec v čele velení NATO v Evropě?
A v neposlední řadě Francii mohou zneklidňovat i otevřené úvahy Američanů o tom, že by od nich klíčovou vojenskou funkci v NATO mohl v budoucnu převzít Němec. „Těším se na den, kdy Německo přijde za Spojenými státy a řekne:‚Jsme připraveni převzít pozici vrchního velitele spojeneckých sil v Evropě‘,“ uvedl na podzim americký velvyslanec při NATO Matthew Whitaker.
Tato prohlášení souvisejí s americkou snahou přimět Evropu k větší zodpovědnosti za vlastní bezpečnost. Lze z nich ale vyčíst, že i Spojené státy si dobře všímají německého úsilí a nejspíše vnímají jeho hospodářskou sílu a průmyslovou základnu jako nejdůležitější stavební prvek evropské obrany.
Čtyři francouzští představitelé pod podmínkou anonymity Bloombergu řekli, že u nich doma panuje obecný pocit neklidu ohledně rostoucí vojenské síly Německa a politického kapitálu, který s ní přichází.
„Francie se nachází v křehké situaci a skutečnost, že do toho jde Německo s takovým odhodláním, vytváří dynamiku, která by nás mohla odsunout na vedlejší kolej,“ uvedl také francouzský europoslanec François-Xavier Bellamy. „Geopolitickou váhu Francie oslabuje domácí nestabilita,“ podotkl rovněž.
Poláci se německé síly nebojí
Německá politoložka Claudia Majorová z think tanku German Marshall Fund of the United States připouští, že současná situace do jisté míry narušuje zajetou poválečnou rutinu.„V Evropě panovala všeobecně dohodnutá rovnováha, že Francie bude geopolitickou mocností, zatímco Německo bude mocností ekonomickou,“ tvrdí.
„Německo nechtělo být politickým obrem. Nyní ale dělá obojí a snaží se ukotvit svou novou roli v Evropě. To staví Francii do obtížné situace. Jejich úzkost vypovídá spíše o Francii samotné než o Německu,“ dodala.
Nejde ale pouze o Německo. Francie vidí, jak roste vojenský vliv severovýchodu Evropy, tedy Polska, Skandinávie a Pobaltí. Polsko je nyní tahounem NATO z hlediska výdajů k HDP a země se v podstatě připravuje na střet s Ruskem. Varšava se přitom snaží nakupovat množství zbraní venku, ale zároveň také rozjet vlastní zbrojní průmysl. S Jižní Koreou se dohodla na postupném převodu výroby tanků K2 domů.
Stále více strategickou oblastí evropské části NATO se stává Baltské moře a evropská pozornost se upíná i do Arktidy. To vše také oslabuje váhu Francie. Další země, které v minulosti doplácely na německou rozpínavost, si ale starosti nedělají.
„Dokud je Německo členem EU a NATO, bojím se spíše německé averze ke zbrojení než německé armády,“ prohlásil polský ministr zahraničí Radoslaw Sikorski. V Evropě ale zároveň existují obavy, kam by Německo směřovalo, pokud by se k moci dostala pravicově populistická Alternativa pro Německo (AfD).
