Éra levných peněz je u konce a uvědomují si to především chudší země světa. Na poslední chvíli se tak snaží nabrat na finančních trzích co nejvíce peněz. Vlády rozvíjejícich se zemí si jen od počátku roku napůjčovaly podle dat společnosti Dealogic rekordních 191 miliard dolarů, povětšinou od investorů v oblastech s nízkými úrokovými sazbami, tedy v eurozóně či Japonsku.
Dosud nadějný obrázek tempa pandemické rekonvalescence ovšem v posledních týdnech dostává trhliny. Před investory do dluhů chudších zemí včetně penzijních fondů, pojišťoven či bank vyvstává riskantní hra.
„Rozvíjející se ekonomiky přistupují k možnosti emitovat státní dluhopisy v tvrdé měně, například dolaru, ve chvíli, kdy nedokážou získat potřebný objem kapitálu na domácím trhu za rozumný nákladový úrok,“ uvádí Richard Bechník, investiční analytik společnosti Fincentrum & Swiss Life Select.
Podstatně ztížené financování mají země, kde investoři vzhledem k vintřní situaci požadují za peníze obrovský úrok v řádu dvouciferných procent. Půjčit si v eurech či jenech se pro ně stává poslední možností, jak přijít k penězům.
Finanční trhy v eurozóně nebo Japonsku drží dlouhodobě záporné úrokové sazby, které se propisují do valné většiny státních dluhopisů těchto zemí. Aby velcí hráči spravující kupříkladu peníze na penze dosáhli kladných výnosů, musejí se přitom po méně kvalitních papírech chudších zemí ohlížet čím dál častěji.
Výnosovým šampionem v regionu rozvíjejících se zemí je momentálně Turecko, kde investoři poté, co prezident Erdogan vyměnil guvernéra centrální banky, požadují za desetiletou půjčku vládě devatenáct procent ročního úroku.
Od deseti do patnácti procent pak musejí investorům platit za své dluhopisy vydané v národní měně země jako Brazílie, Egypt či Keňa. Vůbec nejvíce na světě nesou argentinské dluhopisy, kde investoři například za půjčku se čtyřletou splatností požadují 46 procent.
Hlavním rizikem pro dlužníky i investory je potenciální propad národních měn těchto zemí, a tím pádem podstatně obtížnějšího splácení dluhu v cizí měně. „Honba za výnosem představuje riziko pro finanční stabilitu. Řada rozvíjejících se zemí stále bojuje s pandemií a ekonomické zotavení v méně rozvinutých regionech potrvá déle, než se původně předpokládalo,“ uvádí ekonom Cyrrusu Tomáš Pfeiler.
Takzvané emerging markets vsadily letos na unikátní tržní podmínky, které se nemusejí opakovat, trend se ovšem obrací v neprospěch dlužníků. „Stále atraktivnější výnos amerických vládních bondů se však promítne do významného zdražení financování rozvíjejících se zemí. V následujících kvartálech se tak napjaté veřejné finance v regionu emerging markets mohou dostat pod výrazný tlak,“ dodává Pfeiler.
