Svou kandidaturu chce Fischer stavět na 50 tisících podpisech, což je podle zákona podmínkou pro nestranické kandidáty. Zároveň však počítá s tím, že by si jej jako svého kandidáta mohla 'osvojit' i některá z parlamentních či neparlamentních stran. Fischer se nechce aktivně hlásit k žádné z nich, vymezil se jen vůči komunistům.
„Pokud bych byl osloven s nabídkou kandidovat, budu velmi vážně jednat o tom, zda se moje představy o výkonu této funkce, ústavně nejvyšší v zemi, shodují s představami těch, kteří mě oslovili. A asi jen tehdy bych mohl kandidaturu přijmout,“ říkal v listopadovém rozhovoru pro E15.
Roli prezidenta tehdy Fisher popsal takto: „Prezident by tady neměl být od toho, aby vstupoval do denní, a nedej bože stranické, politiky, do politické agendy jednotlivých politických stran. Měl by umět jednat s představiteli vládnoucí garnitury i s opozicí, měl by mít velmi vyrovnané, velmi pravidelné a velmi pracovní vztahy především s předsedou vlády, a také se zástupci obou komor českého parlamentu. Rozhodně si myslím, že by se neměl omezovat pouze na dialog s reprezentanty politického systému, ale měl by být schopen poslouchat a slyšet hlasy z občanských iniciativ. Ať už mluvíme o vědě, výzkumu, univerzitním světě, o odborech.
Fischerovu kandidaturu by mohlo zřejmě zmařit pouze, kdyby ústavní změny přijaté Sněmovnou neschválil Senát. Strana s největším počtem senátorů - sociální demokracie - ovšem několikrát vyhlásila, že přímou volbu prezidenta podporuje a v Senátu ji podpoří. Fischer však počítá i s možností neúspěchu. Vaktuálním rozhovoru pro deník Dnes řekl, že si o své kandidatuře musí v dohledné době promluvit se svým zaměstnavatelem. „Musím to vyřešit, aby si nezavřel cesty, ale abych také v době, kdy bude probíhat kampaň, mohl být tady a měl dost času,“ řekl.