Čeští centrální bankéři varují před nemovitostní bublinou. Zcela správně. Skromně přitom přehlížejí své vlastní zásluhy na jejím nafouknutí, ale ty jsou jen dílčí – ČNB politikou nízkých sazeb statečně přispěla k dostupnosti úvěrů, a tedy k přifukování bubliny na straně poptávky. K tomu přispívá i ekonomická prosperita posledních let včetně nezanedbatelného růstu mezd.
Za co ČNB nemůže, je strana nabídky. Umrtvená bytová výstavba především v Praze, ale nejen tam, v kombinaci s rostoucí poptávkou šroubuje ceny do výšin. Zejména v metropoli se už tak dost zběsilá povolovací procedura kombinuje s politickými obavami z pouhého vyřčení slova „developer“ a nekonečnými tanečky kolem územního plánu.
Pak je ve hře ještě nadstandardní touha Čechů po vlastním bydlení – v celé EU žije podle Eurostatu ve vlastním necelých 70 procent lidí, v Česku je to více než 75 procent, v Německu jen něco málo přes polovinu. Je celkem zjevné, že boj s českou nemovitostní bublinou bude vyžadovat mnohem víc než jemné ladění hypoték.
