Podle švýcarského soudu exmanažeři MUS podvedli vládu | E15.cz

Vše o miliardářích

Vše o miliardářích Vstoupit do speciálu

Podle švýcarského soudu exmanažeři MUS podvedli vládu

ČTK

Takřka všichni ministři někdejší české vlády by v roce 1999 hlasovali proti prodeji akcií Mostecké uhelné společnosti (MUS), pokud by bývali věděli, že je prodávají manažerům firmy a ne americkým investorům. Vyplývá to z písemného rozsudku soudu ve švýcarské Bellinzoně. Soud také došel k závěru, že nemůže v souvislosti s prodejem těchto akcií prokázat korupci.

Rozsudek mezi jiným vysvětluje i důvody, proč odmítl vydání ve Švýcarsku zadržených prostředků České republice a odkázal jí na občanskoprávní proces.

Soud loni v říjnu odsoudil bývalé manažery MUS Jiřího Diviše, Antonína Koláčka, Marka Čmejlu, Petra Krause a Oldřicha Klimeckého k nepodmíněným trestům vězení za podvody a praní špinavých peněz. Začátkem června jim doručil rozsáhlý písemný rozsudek, na jehož základě se odvolali k nejvyššímu soudní instanci v Lausanne.

Vláda tehdejšího premiéra Miloše Zemana 28. července 1999 rozhodla, že prodá zbývajících 46 procent akcií MUS společnosti Investenergy napojené na skupinu Appian. Investenergy skrytě patřící exmanažerům před tím za peníze MUS získala těsnou většinu akcií MUS.

Kdo je kdo v kauze MUS:

Stát za akcie dostal 650 milionů korun, podle soudu mnohem méně, než činila jejich hodnota. Soud odhadl rozsah škody způsobené Česku na 97,3 milionů švýcarských franků, tedy něco přes dvě miliardy korun.

Podle rozsudku se vláda při prodeji stala obětí podvodu obžalovaných. Ministři odhlasovali prodej proto, že se domnívali, že prodávají akcie americkým investorům ve skupině Appian, že tento investor získal většinu v MUS legálně a že chce být pro MUS dlouhodobým partnerem, který přinese do regionu velké finanční sumy, shrnují soudci. Důvěryhodnosti celé operaci dodával bývalý vysoký představitel Mezinárodního měnového fondu Jacques de Groote jednající jménem Appianu.

Neplánovali investovat ani cent

Nicméně Appian jen kryl skupinu českých investorů, nevlastnil ani jednu akcii a většinu akcií skupina Investenergy vlastněná obžalovanými získala ilegálně, uvedl soud. Appian ani čeští investoři neměli nikdy v úmyslu investovat do MUS a do regionu ani cent. A de Groote přes svou reputaci poskytoval českým úřadům a médiím lživé informace a ujištění, zdůraznili soudci.

Zeman prý nevěděl, že za Appianem jsou manažeři dolů. V září 2010 řekl, že de Groote „nám důrazně doporučoval Appian Group … pochopili jsme, že s finančními prostředky přijde tato společnost.“ „Jinak bychom se s ní nebavili,“ uvedl.

Advokátka podnikatelů Karolina Zelenková tvrdí, že švýcarský soud se s mimořádně složitým případem „vypořádal naprosto nekorektním způsobem“. „Již dříve jsme uvedli, že soud popsal celý příběh tak, jak se ve skutečnosti nemohl odehrát. Svá tvrzení opírá o nepřijatelně selektivní výběr ze spisových dokumentů, a to tak, aby podporovaly jeho verzi. Materiály, které naopak prokazují, že se vše odehrálo jinak, bezprecedentně ignoruje, ačkoliv má povinnost se s nimi v rozsudku vypořádat,“ uvedla Zelenková.

Všichni proti

Tehdejší ministr průmyslu a obchodu Miroslav Grégr švýcarským vyšetřovatelům řekl, že by nehlasoval pro privatizaci ve prospěch správců společnosti, kdyby věděl, že použili fondů MUS. Ministr vnitra Václav Grulich uvedl, že by žádal přerušení jednání o prodeji akcií, kdyby měl podezření, že by je mohli nabýt manažeři společnosti. Podle rozsudku by za takových okolností bývali byli proti i tehdejší ministři životního prostředí Miloš Kužvart, zdravotnictví Ivan David, zahraničí Jan Kavan, financí Pavel Mertlík a dopravy Antonín Peltrám.

Jediný, kdo vyšetřovatelům řekl něco jiného, byl ministr zemědělství Jan Fencl. Fakt, že nějakou firmu získají manažeři za prostředky společnosti, „na věci nic nemění“. „Pokud byly porušeny české zákony, je na českých úřadech, aby se tím zabývaly,“ řekl.

Rozsudek se také vrací k odmítnutí žádosti České republiky připojit se k obžalobě kvůli tomu, že promeškala termín do skončení předběžného šetření, „přestože o tom byla od roku 2006 mnohokrát informována“.

Bez odškodnění

Z rozsudku plyne, že by tribunál ani v takovém případě nepřiřkl Praze odškodnění z prostředků zabavených obžalovaným. Není možné vrátit prodané akcie MUS, protože nebyly zabaveny; stejně tak se při vyšetřování nepřišlo na aktiva Investenergy, která by v případě potřeby mohla být zabavena a vrácena České republice a obnovena tak její práva, uvedl rozsudek.

Soud odhadl škody způsobené České republice, aby rozhodl v principu o existenci škody a zhodnotil její rozsah. Přesný výpočet by si ale vyžadoval nepřiměřené úsilí, takže i kdyby se Praha přihlásila k obžalobě včas, soud by mohl jen v principu uznat existenci škody způsobené České republice a odkázat ji, aby postupovala občanskoprávní cestou, uvádí rozsudek.

Zkonfiskovali prostředky

To prý ale nebrání konfiskaci zablokovaných prostředků, k nimž se soud uchýlil. Konfiskace je možná v případě, že není možné přesně určit, který z poškozených má jaké právo na zablokované prostředky. Jejím smyslem je vyhnout se přitom riziku, že by z nich mohli profitovat odsouzení, vysvětlují soudci, proč zkonfiskovali ve Švýcarsku zablokované prostředky exmanažerů MUS. Jde zhruba o 13 miliard korun.

Soud se zabýval i tím, zda rozhodnutí české vlády mohlo být ovlivněno korupcí, o níž mluvila obžaloba. Prostřednictvím lobbisty Pavla Musely a francouzského obchodníka Foulquesa de Quatrebarbes prý Investenergy vyplatila pět milionů dolarů na podporu prodeje akcií MUS.

Korupci nelze potvrdit

De Quatrebarbes řekl v březnu 2009 vyšetřovatelům, že celý kontrakt byl „podezřelý“. Pět milionů dolarů na podporu prodeje akcií za 650 milionů korun bylo přemrštěných, protože podle tehdejšího kurzu dolaru šlo v podstatě o čtvrtinu hodnoty prodeje. Podle něj mohly být tyto peníze „použity pro zaplacení lidí, aby celému obchodu pomohli, tedy aby podpořili určitou transakci“.

Popsané prvky naznačují, že korupce českých veřejných představitelů mohla ovlivnit hlasování o prodeji akcií MUS, ale v tomto směru přetrvávají vážné pochyby, uvádí rozsudek. „Ve spisu nic nenaznačuje, že by některý z hlasujících ministrů měl slíbeno nebo žádal o nějakou výhodu výměnou za svůj hlas není možné tedy tvrdit, že mohli být ovlivněni korupcí,“ píše se v rozsudku. Švýcarský soud ale o korupci nerozhodoval.

Privatizace MUS - víc než bohatá historie
Listopad 1993 Spojením bývalých státních podniků Doly a úpravny Komořany, Doly Ležáky a Doly Hlubina vznikla Mostecká uhelná společnost (MUS). Část akcií MUS byla privatizována v rámci druhé vlny kuponové privatizace, další část akcií stát rozdal městům a obcím. Státu zůstal zhruba 46procentní podíl.
Květen 1998 Stát ztratil kontrolu nad MUS. Doly ovládla neprůhledná americká společnost Appian Group, která skoupila volně dostupné akcie MUS prostřednictvím firmy Investenergy.
Březen 1998 ČSSD žádá hlavu Romana Češky, šéfa Fondu národního majetku. Za to, že upozornil na nejasné majetkové vztahy v MUS a žádal o svolání valné hromady společnosti.
Duben 1998 Na mimořádné valné hromadě MUS zjistil stát držící v největší hnědouhelné firmě 46,3 procenta akcií, že ztratil nad firmou kontrolu, a má proti sobě hráče vlastnícího téměř padesátiprocentní balík. Později se prokázalo, že akcie v letech 1997 až 98 skupovala švýcarská Investenergy S. A, která v ČR zastupovala skupinu Appian Group.
Červenec 1999 Zemanova vláda prodává za 650 miliónů korun zbylý státní podíl MUS. Jako nový vlastník se hlásí Appian Group Inc. O pět let později koupil majetek Appian Group fond Appian Central European Development Fund spravovaný bankou Credit Suisse First Boston.
Březen 2005 Severočeská uhelná, vlastněná manažery Antonínem Koláčkem, Lubošem Měkotou, Vasilem Bobelou a Petrem Pudilem dokončila převzetí energetických podniků Appianu. Tito lidé o rok později podíly dál převádějí na nizozemskou firmu Czech Coal N. V.
Červen 2005 Švýcarská policie začala prověřovat podezření, že z MUS byly nelegálně vyvedeny peníze, které byly následně vyprány právě ve Švýcarsku. Vyšetřovatelé na účtech v tamních bankách zablokovali zhruba 600 milionů švýcarských franků, tedy přes 12,4 miliardy korun.
Prosinec 2010 Stoprocentním vlastníkem dolů se stala Tykačova Indoverse Czech Coal Investments Limited.
Říjen 2011 Švýcarská prokuratura obžalovala z praní špinavých peněz a dalších machinací okolo privatizace MUS sedm lidí.
Červen 2012 Česká policie začala stíhat Antonína Koláčka, Marka Čmejlu, Jiřího Diviše, Luboše Měkotu, Oldřicha Klimeckého a Petra Krause pro podezření, že vyvedli ze společnosti 150 milionů dolarů a použili je na nákup akcií této firmy. V říjnu přidává obvinění z podvodu při privatizaci.
Listopad 2012 Policie obstavila exmajitelům MUS bankovní účty, cenné papíry a nemovitosti.
Květen 2013 Začal soud ve švýcarské Bellinzoně.
Červenec 2013 Švýcarská prokuratura navrhla Koláčkovi, Čmejlovi, Divišovi, Klimeckému a Krausovi pět let vězení nepodmíněně, de Grooteovi dva roky podmíněně a všem vysoké pokuty za údajné podvody, praní špinavých peněz a porušení povinností při správě cizího majetku. Z peněz zadržených obžalovaným má být odškodněna společnost MUS a český stát. V případě MUS jde o 276 milionů švýcarských franků (5,8 miliardy korun), český stát by měl dostat 150 milionů franků (3,2 miliard korun). Obhajoba argumenty prokuratury odmítla.
10. října 2013 Soud ve švýcarské Bellinzoně uznal vinnými Jiřího Diviše, Antonína Koláčka, Marka Čmejlu, Petra Krause i Oldřicha Klimeckého v kauze Mostecké uhelné společnosti (MUS). Uložil jim nepodmíněné tresty vězení od roku a čtyř měsíců do čtyř let a čtyř měsíců. V případě Krause a Koláčka, kteří byli přítomni, nařídil jejich okamžité zadržení. Diviš, Čmejla a Klimecký se do soudní síně nedostavili. Belgičan Jacques de Groote dostal pouze peněžitý trest.

Autor: ČTK
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!