Už samotné jmenování silničního speditéra Prachaře ministrem se ukázalo jako chybné. Například už na první tiskové konferenci překvapil neznalostí drážní problematiky. Následně se ukázalo, že nad jeho síly je celý rezort.
Nejhorší je zřejmě situace v Ředitelství silnic a dálnic, jemuž se za posledních osm měsíců nepodařilo rozjet žádnou větší stavbu. Prachařem dosazený generální ředitel Jan Kubiš po čtyřech měsících raději odešel, a organizace tak od července nemá řádnou hlavu. V její vzkříšení už nevěří ani nejvěrnější zaměstnanci.
Prachařovy personální čistky
Jako slon v porcelánu se Prachař choval na železnici. Nejprve odvolal šéfa Správy železniční dopravní cesty Jiřího Koláře, aby ho posléze jmenoval ředitelem Drážního úřadu. Už od jara šel po krku šéfovi Českých drah Danielu Kuruczovi. Ten začal drahám šéfovat paradoxně až za Prachaře. Navíc je to bývalý manažer Agrofertu, tudíž oba pocházejí z téže babišovské líhně. Prachař Kurucze bez řádného zdůvodnění dostal dva dny před svým vlastním odchodem.
Pro dráhy je ale nebezpečné hlavně otálení ministerstva s převodem nádraží na stát, což může poškodit rating podniku. Podobné zdržení provází dlouho chystanou liberalizaci dotované železnice, na kterou marně čekají soukromí dopravci. Ve skluzu je i výběr nového provozovatele mýtného systému.
Zahnívání v dopravě ale nelze házet jen na Prachaře. Většinu problémů zdědil po předchůdcích kalibru Aleše Řebíčka, Víta Bárty či Zdeňka Žáka. Například Bárta v roce 2010 řadu staveb zastavil. Prachař ale problémy k řešení neposunul. Jeho největší chybou zřejmě je, že si pro gigantické úkoly nedokázal zvolit vhodné spolupracovníky.
