Kolaps vývozu plynu z Kataru jako nová šance pro české uhelné elektrárny?
- Při současných cenách emisních povolenek a cenách elektřiny ze závěrných plynových elektráren bude zajímavé sledovat vývoj zisku u výroby z uhlí, píše businessový newsletter 11am.
- Útok na katarský LNG terminál a blokáda Hormuzského průlivu proměnily regionální konflikt v globální energetický problém, který zvedá ceny plynu, ropy i dalších klíčových komodit.
- Důsledky pocítí celý svět, od evropského průmyslu po chudší asijské země, a čím déle budou výpadky trvat, tím silněji zasáhnou inflaci i hospodářský růst.
Ropné šoky sedmdesátých let byly matkou všech energetických krizí až do 19. března letošního roku, kdy byl íránskými raketami a drony zasažen největší terminál na zkapalněný zemní plyn (LNG) na světě.
Útoky na energetická zařízení v zemích, které Írán považuje za americké spojence, přiměl trhy přehodnotit názor, že dopad konfliktu na ceny bude relativně omezený. Nejde jen o ropu a plyn, ale i síru, čpavek, hotová umělá hnojiva, hliník a další zásadní komodity a zboží, jehož teď bude nedostatek. Vše se přeceňuje směrem vzhůru a tento trend postupně pronikne do všech položek. To v celé světové ekonomice poznamená nejen cenovou hladinu, ale také růstový výkon. Čím déle konflikt potrvá, tím výrazněji se to na světové ekonomice podepíše.
Na vzniklou situaci můžete nahlížet z Evropy jako na protahování smolného řetězce událostí, který se odvíjí už od roku 2022, kdy se kvůli válce na Ukrajině přerušila valná část dodávek zemního plynu z ruských nalezišť plynovody do Evropy. Tento výpadek byl z velké části nahrazen LNG, s významným podílem dodávek připadajícím na USA. I Katar hrál svoji roli, byť objemově méně významnou.
Írán v současném konfliktu faktickou blokádou Hormuzského průlivu zaškrtil hlavní světovou uhlovodíkovou arterii, přes niž proudí ze zemí Perského zálivu ropa, zkapalněný plyn a další komodity. Třicetikilometrová úžina je v teritoriálních vodách Ománu a Íránu, dvě plavební dráhy pro tankery jsou jen tři kilometry široké a mezi nimi je opět tříkilometrové nárazníkové pásmo. Tranzit by se měl řídit pravidly Úmluvy OSN o mořském právu. Úmluvu známou pod zkratkou UNCLOS dosud ratifikovalo 167 zemí a Evropská unie, nikoli však Spojené státy americké. Ty úmluvu v roce 1994 podepsaly (respektive podepsaly její část týkající se provádění), ale americký Senát ji nikdy neratifikoval, protože se obával, že by mohla omezit suverenitu USA a podřídit je mezinárodním soudním orgánům.
Průchod Hormuzským průlivem
Tankerům plujícím pod spřátelenou vlajkou prý umožňují íránské revoluční gardy bezpečný průchod Hormuzem v koridoru v íránských výsostných vodách. Za každý přepravovaný barel se zprostředkovatelům platí ekvivalent jednoho dolaru v čínských jüanech, ale i tenhle poplatkový bypass dokáže kompenzovat jen část způsobeného výpadku v dodávkách.
Celkový dopad zablokování Hormuzu na světový trh se zemním plynem je podobný, jako když Rusko zastavilo dodávky v roce 2022, tedy kolem 100 miliard metrů krychlových (bcm) za rok. Na rozdíl od té doby je Evropa nepoměrně lépe připravena, takže dopady budou cenové, ale nikoli ve formě absolutního nedostatku komodity jako takové.
V případě ropy i LNG, potažmo plynu se nárůsty spotových cen zatím promítly do cen krátkodobých kontraktů. Dodávka plynu na duben 2026 vzrostla z 33 eur za megawatthodinu na 62 eur, v případě elektřiny ze 78 eur za megawatthodinu na 99 eur. S prodlužováním nejistoty a špatnými zprávami se však vyšší ceny postupně propisují rovněž do dlouhodobějších kontraktů.
Podobně jako u ropy, i vývoz plynu z Perského zálivu pokrýval přibližně 20 procent světové poptávky, ale má velmi odlišnou logistiku. Celý proces zkapalňování a přepravy LNG může spotřebovat 15 procent původního vytěženého zemního plynu, a kromě složitosti je také velmi drahý. Považte: aby se mohl přepravovat v zkapalněné formě, musí být zchlazen pod -162 °C. Zkapalňovací linka je jedním z nejsložitějších kontinuálních průmyslových systémů na světě.
Žádné rychlé řešení není k dispozici
Oprava tedy často znamená výměnu na míru vyrobeného „megazařízení“, pak pečlivé seřazení odstávek a opětovné ověření celého systému. Zařízení se musí před opravami pomalu zahřívat a po nich pomalu chladit. Rychlé změny teplot mohou způsobit ohnutí, nebo dokonce prasknutí potrubí. Části zařízení jsou objemné a obtížně se přepravují. Hlavní výměníky tepla mohou být dlouhé více než 50 metrů a kompresory, turbíny a zkapalňovací linky mohou snadno vážit pět tisíc metrických tun. Skladovací nádrže musejí být vyrobeny ze speciálních slitin s dvojitými stěnami a izolací na míru. Dohromady se nakonec dostáváme k časovým lhůtám nataženým na několik let.
Takže tady je vysvětlení, proč Saad Šerída al-Kaabí, generální ředitel společnosti QatarEnergy a ministr energetiky Kataru v jedné osobě, mluvil o dlouhotrvajících poruchách v dodávkách způsobených jedním útokem, byť masivním. Původně jsem pana ministra podezíral, že hlavně masíruje trh, aby kompenzoval ztráty způsobené útokem na Ras Laffan. V Severní Americe má totiž QatarEnergy 70procentní podíl na exportním terminálu Golden Pass v Texasu, spoluvlastní řadu LNG terminálů v zemích dovozců a má podíly na prospekci v ložiscích různě po světě od Egypta po Brazílii.
Průmyslová zóna na katarském mysu Ras Laffan se rozkládá na ploše velké skoro jako Praha a zahrnuje zařízení na zkapalňování i exportní terminál, odkud Katar dodává pětinu světové spotřeby LNG. Komplex byl budován po celá desetiletí v několika fázích a stál desítky miliard dolarů.
Samotné katarské Severní pole a íránské plynové pole Jižní Pars jsou součástí jedné geologické formace, největšího ložiska zemního plynu na světě, z něhož Írán a Katar ucucávají plyn, jako když dva pijí z jedné lahve, každý svým brčkem. S vytěženou surovinou ale zacházejí obě země úplně jinak – malý Katar většinu své produkce vyváží, Írán spotřebovává většinu svého plynu na domácím trhu, ale je tak rozežraný, že v některých obdobích si musí vypomáhat dodávkami plynu z Turkmenistánu. Jen malá část se vyváží plynovodem do Turecka a Iráku.
Kdo bude nejvíc bit
Nedávné události ukázaly, jak zranitelné jsou dodávky LNG z oblasti Perského zálivu. Nejvíce se dotknou Asie, protože asi tři čtvrtiny katarského LNG končí tam – zejména v Číně, Indii, Tchaj-wanu, Jižní Koreji a Pákistánu. Zbytek končí v Evropě – v Itálii, Belgii, Polsku a malé množství ve Spojeném království.
I pro trh LNG však platí „zákon jedné ceny“ a výpadek v jedné produkční oblasti zvedá ceny u všech ostatních dodavatelů kdekoli na světě. O LNG se tak dnes přebíjejí nabídky od asijských a evropských zájemců. Ti z bohatých zemí nakoupí, kdežto v chudých státech typu Pákistán, Bangladéš nebo Indie, které jsou citlivé na cenu paliva, skutečně dojde k destrukci poptávky.
Co destrukce poptávky v praxi znamená a jak vypadá? Že LNG bude v průmyslu a výrobě elektřiny nahrazen levnějším uhlím. Ale na úrovni domácností na indickém venkově se půjde dál do historie. Placičky na troud vyschlého kravského hnoje v indických venkovských domácnostech vystřídaly hořáky vařičů na zkapalněný ropný plyn (LPG), což byl posun přímo nebetyčný, podporovaný iniciativami, jako byla Pradhan Mantri Ujjwala Yojana (PMUY), osobní projekt premiéra Módího, zahájený v roce 2016. Nyní, když jsou bomby na LPG nedostupné, si mnohde vzpomněli na to, že palivo z kravinců je stále po ruce, zcela zdarma, jen se trochu ušpinit.
V jiných oblastech ovšem improvizace a návrat ke kořenům nefungují a přídělový systém doplňují nejrůznější více či méně kreativní opatření. Thajským státním úředníkům bylo řečeno, aby místo výtahů chodili po schodech, Srí Lanka zase prohlásila od 18. března 2026 každou středu za státní svátek. Vláda tak ve veřejném sektoru fakticky zavedla čtyřdenní pracovní týden a vyzvala zaměstnavatele v soukromém sektoru, aby ji následovali. Vše ve jménu úspor.
Kam půjde „dark spread“
Na rozdíl od ropy se nedostatek LNG změnil z logistického problému – uzavření Hormuzského průlivu – na strukturální. Jestliže bude oprava zařízení v Ras Laffan opravdu trvat několik let, mohou ceny plynu – už tak vysoké – zůstat na této úrovni delší dobu (asi ne tak dlouho, jak ukazují kontrakty futures s dodávkou v roce 2028).
Bude velmi zajímavé se při současných cenách emisních povolenek EU ETS1 a cenách elektřiny ze závěrných plynových elektráren dívat na vývoj „dark spreadu“ (zisk z výroby elektřiny s využitím uhlí). Už kvůli tomu, že negativní „dark spread“ stál za rozhodnutím společnosti Sev.en Pavla Tykače z listopadu loňského roku ukončit provoz elektrárny Počerady, Chvaletice a teplárny Kladno v nejbližším možném zákonném termínu, tedy v prosinci 2026, nejpozději v březnu 2027.
Podle analýzy z letošního ledna vydané přenosovou společnosti ČEPS, která má posuzování významu zdroje pro energetický systém ze zákona v kompetenci, je nezbytné nadále dočasně provozovat dva ze čtyř výrobních bloků elektrárny Chvaletice na Pardubicku. Počerady a uhelná část teplárny Kladno naopak mohou ukončit výrobu.
Pozitivní „dark spread“ by znamenal, že Pavel Tykač toto rozhodnutí může přehodnotit, ale jeho vlastní slova svědčí také o velké chuti se státem licitovat, jako ostatně vždy. „Nemůžeme nechat elektrárny běžet s rizikem, že se situace v Hormuzu za pár měsíců uklidní, ceny spadnou a nám zůstanou jen vysoké náklady bez výnosů.“ Nepochybně. Jak blahé paměti měl říct Winston Churchill: „Never let a good crisis go to waste.“ Tedy: nikdy nepropásněte příležitost, jakou nabízí pořádná krize.
