Žebříček 10 vyspělých zemí s nejnižším zdaněním majetku. Česko je na špičce
Solidarita, nebo trest za úspěch? Zdanění majetku se v různých zemích liší. Podívejte se na žebříček států OECD s nejnižším zdaněním majetku. Na jakém místě se umístilo Česko? Srovnání vychází z dat OECD, která sledují výnosy z různých majetkových daní, zejména z daně z nemovitostí, z dědických a dalších majetkových daní v roce 2023.
10. Lotyšsko
Všechny státy v tomto žebříčku mají podíl příjmů z majetkových daní na HDP pod jedním procentem. Pro porovnání ve Velké Británii, která ho má naopak nejvyšší, tvoří výnos z majetkových daní čtyři procenta HDP. Lotyšsko si vysloužilo desáté místo díky svému podílu 0,73 procenta.
Nejdůležitější majetková daň je daň z nemovitostí, která se vztahuje na rezidenční i komerční objekty. Naopak dědické a darovací daně jsou omezené a často se uplatňují jen v minimálním rozsahu. Pro Lotyše to může znamenat relativně nižší daňovou zátěž při vlastnictví nemovitostí nebo při převodu majetku mezi generacemi, což podporuje finanční stabilitu domácností. Na druhé straně se Lotyšsko více spoléhá na jiné příjmy, zejména na daň z přidané hodnoty a příjmové daně.
9. Turecko
Jen nepatrně nižší podíl výnosu z majetkových daní má Turecko. Podle OECD tvoří příjem z těchto daní 0,7 procenta výkonu ekonomiky. Stejně jako v případě Lotyšska hrají i zde největší roli daně z nemovitostí, které jsou spravovány převážně na lokální úrovni a uplatňují se na rezidenční i komerční objekty. Dědické a darovací daně i daně z převodu majetku či kapitálových transakcí mají spíše doplňkový charakter a v celkovém objemu daňových příjmů zůstávají marginální.
Turecká statní kasa se proto také spoléhá na jiné formy zdanění, zejména na nepřímé daně, mezi nimiž dominuje daň z přidané hodnoty a spotřební daně. Pro obyvatele to znamená relativně nižší náklady spojené s vlastnictvím nemovitostí či s převodem majetku, ale zároveň vyšší zátěž při každodenní spotřebě.
8. Slovinsko
Přes půl procenta HDP tvoří výnos z majetkových daní ve Slovinsku. I zde platí, že hlavním zdrojem příjmů v této kategorii je daň z nemovitostí. V minulosti se v zemi vedly rozsáhlé debaty o zavedení modernější a plošnější daně z nemovitostí, ale tyto snahy opakovaně narážely na politický odpor. Ve Slovinsku platí také dědické a darovací daně, které ale mají nízké sazby a také u nich jsou široké možnosti osvobození.
Pro domácnosti to v praxi znamená, že vlastnictví nemovitostí je daňově relativně nenáročné, což podporuje vysoký podíl vlastnického bydlení. Na druhou stranu tato struktura může přispívat k nižší mobilitě pracovních sil nebo třeba k fenoménu investování do nemovitostí.
7. Kostarika
Kostarika má podíl výnosu z majetkových daní na HDP podle OECD těsně pod půl procentem. Také zde mají dědické daně nebo daně z kapitálových transakcí marginální podíl. Co se týče majetkových daní, stojí za zmínku pouze daň z nemovitostí. Kostarika se tak více spoléhá na spotřební a příjmové daně, které představují hlavní zdroj příjmů rozpočtu.
V případě Kostariky lze také zmínit, že oproti ostatním zemím v OECD se v zemi nedaří daně efektivně vybírat a příjmy proto zůstávají tak malé. Svou roli hraje také to, že země se stala členskou zemí Organizace pro spolupráci a rozvoj teprve nedávno a svůj daňový systém zatím přibližuje jiným vyspělým ekonomikám.
6. Rakousko
Malým překvapením v tomto žebříčku je Rakousko, které je se svými nízkými majetkovými daněmi výjimkou i mezi západoevropskými zeměmi. Podle OECD tvoří příjem z majetkových daní podíl 0,46 procenta HDP. Rakousko totiž už v devadesátých letech zrušilo daň z čistého majetku, čímž se odlišuje například od sousedního Německa nebo Francie.
V případě majetkových daní tak v zemi zůstala jen daň z nemovitostí a omezené dědické a darovací daně. Pro domácnosti to znamená relativně mírné daňové zatížení při vlastnictví nemovitostí. V rámci daňového mixu se Rakousko více spoléhá na příjmové a spotřební daně.
5. Slovensko
Velmi úzký repertoár majetkových daní je také na Slovensku, kde jejich podíl na HDP činí 0,41 procenta. Daň z nemovitostí tvoří jen malou část státního rozpočtu, zatímco třeba dědické a darovací daně byly v minulosti zrušeny úplně. Stejně jako v dalších zemích zůstává státní rozpočet závislý zejména na DPH nebo příjmových daních.
Přestože se v zemi diskutovalo o rozšíření majetkových daní, politická vůle k takovému kroku byla minimální, navzdory tomu, že v zemi v polistopadové éře dominují sociálnědemokratické vlády. Důsledkem této situace je, že vlastnictví nemovitostí je na Slovensku daňově velmi výhodné, což podporuje vysoký podíl vlastnického bydlení a nízkou mobilitu obyvatel.
4. Litva
Pobaltské země mají v žebříčku všechny zástupce a dalším z nich je Litva. Ta má podle OECD příjem z majetkových daní na úrovni 0,31 procenta HDP. Základ tvoří daň z nemovitostí, která se vztahuje na fyzické i právnické osoby, ale sazby jsou relativně nízké a výnosy tak zůstávají omezené. Další majetkové daně mají jen okrajový význam.
Země v posledních letech zavedla určité prvky progresivního zdanění nemovitostí, nicméně ty se týkají jen úzké skupiny obyvatel s vyšší hodnotou majetku. Celkově tak zůstává struktura majetkových daní úzká a jejich příspěvek k veřejným příjmům zanedbatelný.
3. Mexiko
Skoro stejný podíl výnosu z majetkových daní (0,3 procenta) má také Mexiko. U něj platí, že daň z nemovitostí mají na starosti jednotlivé státy nebo obce. V praxi to ale znamená značné rozdíly ve výběru mezi jednotlivými regiony. Zatímco v některých městech je daň vybírána relativně efektivně, v jiných částech země je výběr minimální.
Nízký výnos z majetkových daní vede k tomu, že Mexiko se spoléhá především na spotřební daně a příjmy z ropného sektoru, což činí jeho daňový mix méně stabilním a závislým na cenách komodit. Pro domácnosti to znamená, že vlastnictví nemovitostí je daňově velmi výhodné, ale zároveň, že daňová zátěž je více přenesena do každodenní spotřeby.
2. Česko
Česko se ocitá na špici tohoto žebříčku. I když to na první místo těsně nestačilo, příjmy z majetkových daní tvoří podle OECD 0,16 procenta na HDP. V Česku se neplatí dědické ani darovací daně. Jedinou významnou majetkovou daní tak v tuzemsku zůstává daň z nemovitostí, kterou si určují obce. V posledních letech sice v řadě obcí dochází k jejímu zvyšování, ale přesto celkově v porovnání s ostatními zůstává nízká.
Důsledkem toho je, že Česko patří i v rámci Evropské unie k zemím s nejnižším zdaněním majetku. Pro domácnosti to znamená nízkou zátěž spojenou s vlastnictvím či převodem nemovitostí, což podporuje vysoký podíl vlastnického bydlení.
1. Estonsko
Vůbec nejnižší výnosy z majetkových daní jsou podle OECD v Estonsku, kde dosáhly 0,15 procenta HDP. Estonský daňový systém se silně opírá o jiné zdroje příjmů, zejména o rovnou daň z příjmů a o další nepřímé daně. Majetkové daně jsou proto v zemi minimální. Daň z nemovitostí je ve srovnání s ostatními zeměmi jedinečná tím, že se vztahuje pouze na půdu, nikoli na budovy nebo stavby. Dědické a darovací daně byly zcela zrušeny, a neplatí se zde ani daně z čistého majetku nebo z finančních transakcí.
Nízká úroveň majetkových daní se promítá do širší filozofie estonského daňového systému, který je známý svou jednoduchostí a orientací na podporu investic a podnikání. Pro domácnosti i firmy to znamená relativně nízké náklady spojené s vlastnictvím či převodem majetku, což podporuje investiční aktivitu a atraktivitu země pro zahraniční kapitál. Na druhou stranu se Estonsko více spoléhá na zdanění práce a spotřeby, což může mít podle OECD regresivní dopady.
