Spisovatel Leoš Kyša, čtenářům ovšem více známý pod pseudonymem František Kotleta, je stejně jako jeho dílo docela dobře zapamtovatelný. Knihy píše už déle než dekádu. V roce 2010 mu vyšla románová prvotina Hustej nářez. Následovalo několik dalších knih. Nejnovější je postpunkový román Underground s podtitulem Revoluce.
Říká se vám literární řezník, co je vaší největší motivací při psaní knih a chcete čtenáře především pobavit, anebo v nich vzbudit i zájem o něco vyššího a sofistikovaného a nebo jít zkrátka naproti zmíněné přezdívce?
Nemusí to jít proti sobě. Můžete psát o filosofii v dešti kulek mířících na obří zmutovaný penis. No, dobře teď vážně. Fantastická literatura umí pobavit, odnést do jiného světa, vyčistit hlavu i do ní zavrtat hromadu otázek o smyslu lidské existence a budoucnosti lidstva. V tom je její síla, že umí obojí a dokonce zároveň. A proč se mi říká řezník? Protože porcuji příběhy s rozmachem a trochou té tlačenky.
O čem jsou vlastně vaše knihy?
O lásce. Všechny knihy jsou o lásce. A všem, co k ní patří – humoru, zábavě, akčním příběhu, upírech, mimozemšťanech, světech po apokalypse, vesmírných lodích, démonech a budoucnosti. Ale v tom všem je láska. A také v obřích zmutovaných penise. Vlastně ne, jen v těch láska není.
Jak jste se k psaní dostal, chtěl jste být vždy spisovatelem?
Chtěl jsem být kosmonautem. Pak jsem zjistil, že se bojím výšek a létání. Následně jsem toužil po kariéře u SNB. Když mi ale SNB zabavila nacistický poklad, co jsem vykopal u nás v Sudetech s kamarády v základech bývalého hotelu, řekl jsem si, že budu raději novinářem. Být spisovatel je skvělé v tom, že můžete být kosmonautem, policistou i novinářem. A klidně zmutovaným penisem. No dobře, tím ne.
Hlavní hrdinové vašich knih se většinou řídí podle jakési neo-noirové filozofie, je to tak?
Jestli je v mých knihách nějaké poselství, tak je to filozofie svobody, odvahy a zodpovědnosti každého z nás za své štěstí a svět kolem nás. Takové hrdiny mám rád. Jiné neumím.
Jste svým založením optimistou?
Obrovským. Věřím v to, že nás čeká dobrá budoucnost plná technologických vymožeností, které nám zachrání zadek, stejně jako to technologie dělala vždycky. Ano, cesta k lepší budoucnosti bývá trnitá, ale bez toho by to byla nuda. Takže, jsem optimista. Musím. Jinak bych se mohl stát zahořklým obřím zmutovaným penisem, jak se to tak děje stárnoucím mužům, jestli rozumíte, co tím myslím...
Jako autor scénáře celovečerního dokumentu o astrofyzikovi Jiřím Grygarovi, jste také členem klubu Sisyfos, proč a jak samotný nápad na takový dokument vznikl?
Jiří Grygar je fascinující osobnost, která naučila několik generací českých vědců dělat popularizaci. Ta je pro vědu velmi důležitá. Sám dělám popularizační pořad Jadrná věda na Talk TV a na YouTube a mám za sebou desítky veřejných přednášek a také sborník popularizačních esejí o iracionalitě. Vědomosti se musí šířit a čím jsou komplikovanější, tím důležitější je dělat to dobře. Jiří Grygar nás to mnohé naučil a ten film je taková pocta jeho práci, a to i na poli vědy samotné.
Vy pocházíte z malé vesnice jménem Dvorce u Bruntálu, ne, že by tam byla silnější základna věřících než třeba na jiném místě v Moravskoslezském kraji, ale podle dostupných zdrojů jste také věřící, existuje tedy vůbec nějaké téma, kterého byste se ve svých dílech nikdy nedotkl, máte nějaké mantinely vzhledem k vaší víře?
Věřím hlavně v to, že člověk má nejvíc bořit své vlastní předsudky a také pokoušet sám sebe, tak, aby nezkameněl, aby se z něj nestal rigidní páprda, co má pocit, že ve dvaceti pochopil, o čem je svět a toho se drží. To je to nejhorší, co se mi může stát. Jsem křesťan, ale snažím se ze všech sil, aby se ze mě nestal pošahaný fanatik, co by nejraději kamenoval i stíny a vločky za oknem, že letí hnány vichrem špatným směrem. Tohle je něco, co nás právě učí věda – kdy se naše míra poznání neustále zpřesňuje, vyvíjí, zlepšuje a musím být připraveni na základě faktů a výzkumů měnit to, v co věříme. Se světonázorem by to mělo být stejně.
Kromě psaní knih, čemu dál se věnujete? Při čem odpočíváte?
Odpočívám střílením obřích zmutovaných penisů. Jenom díky mě ještě neovládly ulice naší země. Nemusíte mi děkovat. Jsem skromným hrdinou.
