Dlouhé triko pod krátkým mi přišlo jako nejlepší móda, říká muž, který oživil prestižky

„Mě vždycky fascinoval moment přehlídky, kdy jste na deset minut mimo realitu.“

„Mě vždycky fascinoval moment přehlídky, kdy jste na deset minut mimo realitu.“ Zdroj: Zuzana Panská

Zkušenosti sbíral Jan Černý u Louise Vuittona v Paříži.
„Kdyby se tak dělalo všechno oblečení lokálně, tak jsme s globální katastrofou úplně v pohodě."
Design tvoří Jan převážně sám a většinou v malých kolekcích.
3
Fotogalerie

Už krátce po studiích oboru design oděvu na zlínské Univerzitě Tomáše Bati se rodák z Hodonína Jan Černý pevně vryl do světa české módy. Poté, co v roce 2017 představil svoji kolekci na Mercedes-Benz Prague Fashion Weeku, všimla si ho i italská mutace Vogue. A následně zamířil Jan na zkušenou do samotného světového centra haute couture, módního domu Louis Vuitton v Paříži. 

Doma se pak mimo jiné etabloval i spoluprací s „pamětnickou“ značkou bot Prestige nebo výrobcem kožených a kožešinových oděvů Kara. V současné době je mimo jiné též českým ambasadorem aut značky Lexus.

Když o vás pochvalně napsal italský Vogue, bral jste to jako mezník v kariéře?

Asi ne jako zlom, ale tyto momenty jsou hrozně hezké zadostiučinění. Když se na něčem snažíte dělat nejlíp, jak umíte, věnujete tomu spoustu energie a probdělých nocí a pak se stane něco takového, je to samozřejmě krásné. Pro mě to ale není vůbec nějaký ego boost. Spíš je to takové odsouhlasení toho „dělej, co děláš, asi to někoho zajímá a má to nějakou hodnotu“. Že si tu nepatlám něco, co je úplně k ničemu. (směje se)

Jak došlo k vaší spolupráci s Moledou na návrzích bot značky Prestige?

Oslovil jsem je sám. Už jako student jsem věděl, že chci na svoje přehlídky mít vždycky celé looky, takže mi dávalo smysl mít i svoje vlastní boty, protože mi pak ten produkt a celá ta kolekce přijde celistvější. Přišlo mi jako hloupost dávat tam adidasky z obchodu. Já jsem studoval ve Zlíně, Prestige jsou taky ze Zlína. A stážoval jsem u Kuby Polanky, který s nimi měl taky nějakou spolupráci. A tak jsem čekal na ten správný čas, abych jim za to mohl na oplátku taky něco nabídnout. A ten nadešel, když jsem měl asi druhou nebo třetí samostatnou přehlídku na MBPFW. Lidi v Moledě jsou super, byli tomu otevření, díky čemuž to pak všechno vzniklo. 

I když to nebylo původně v plánu, ty boty nakonec šly kvůli zájmu i do prodeje. Vaše spolupráce s Moledou stále trvá?

Trvá, navrhujeme dál. Zrovna příští týden budeme mít další schůzku a od té přehlídky jsme na každou sezonu připravili nové modely bot, čili vzniklo už asi pět sezon. A určitě to neplánujeme ukončit.

Byl jste také kreativním ředitelem tradičního českého výrobce kožené a kožešinové módy KARA, který ale nedávno vyhlásil úpadek. Tam, předpokládám, spolupráce v tuto chvíli nepokračuje.

Naše spolupráce už skončila, firma je momentálně v insolvenci a řeší se, kdo ji odkoupí. Nový majitel s tím pravděpodobně bude mít svoji vlastní vizi, takže ani nečekám, že bych se tam vracel. Ale věci beru, jak jsou, nic není napořád. Ale rád na tu dobu, kdy jsem tam byl, vzpomínám. Myslím, že ty věci, co jsem tam udělal, smysl dávaly, té značce to pomohlo a dostala se do povědomí úplně jiné sortě lidí. A uvidíme, jsem zvědavý, co bude dál. Já té značce přeju jenom to nejlepší, protože vím, že kožené věci smysl mají a zákazník tady na to je. A jiná značka, která by v Česku dělala podobné věci, tu není. Věřím, že se to celé zvládne vzpamatovat. Byla by škoda, kdyby ne.

Čemu dnes věnujete nejvíce času?

Své značce JAN. Stejně jako i v době, kdy jsem dělal pro Karu nebo jiné projekty. Konstantně pracuju na svém e-shopu a chystám malou jarní kolekci, která bude o velmi nositelných kusech, které půjdou dobře kombinovat. Nebude to kolekce na show. A taky pracuju na pár projektech s různými klienty, mám i nějaké privátní zakázky, takže toho je pořád dost.

Jak se vaší práce dotkl lockdown?

Komplikuje to to, co mě na té práci baví nejvíc, a to je dělat show a neopakovatelné zážitky pro lidi. Mě vždycky fascinoval moment přehlídky, kdy jste na deset minut mimo realitu, je tam hudba, světla a jste v prostředí, kam se třeba běžně nedostanete. To mě baví nejvíc, pro mě to byl vždycky největší spouštěč toho, že chci dělat módu. A na to je samozřejmě navázáno, že je to spojeno s novou kolekcí a tím představíte nějakou svoji vizi. A to se momentálně dělá velmi těžce. Naposledy jsem show dělal v září na Veslařském ostrově a teď by měl být znovu pražský fashion week, ale já neplánuju na něj dělat kolekci. Nevidím smysl v tom to v dnešní době takhle tlačit a nevědět, jestli show bude nebo ne.

Máte za sebou půlroční stáž v pánské divizi luxusního módního domu Louis Vuitton. Co jste se tam naučil?

Práci v kreativním kolektivu. V Česku jako módní designér pomalu nemáte šanci se naučit, jak funguje kolektiv a jak se věci tvoří ve větším týmu. Malé značky, jako jsem já nebo ostatní čeští designéři, dělají věci třeba ve třech nebo čtyřech lidech maximálně. Ale tam najednou přijdete do prostředí, kde je těch lidí padesát. A vidět, jak ten proces funguje a že i v tom kreativním procesu jsou nějaká pravidla a deadliny, to bylo úplně nejvíc, co jsem si mohl odnést. Na tom jsem pak samozřejmě hodně stavěl i třeba pro Karu. 

Hodně se dnes mluví o udržitelné módě, co znamená pro vás?

Já nad tím samozřejmě přemýšlím hodně a pořád. A vlastně nikdy nejdu v ničem do extrému, což je asi i trochu můj povahový rys. Odráží se to i v práci. Věci dělám v malém množství, nedělám je, kromě pár věcí, na sklad, takže se vždycky dělají, až když je někomu prodám a bude je nosit, anebo se dělají z lokálních materiálů, které kupuju v Česku a většinou jsou dokonce i české výroby. V Česku pletu svetry, na Slovensku dělám spoustu výšivek a potisků… Ty věci nelétají přes celý svět, vyrobí a prodají se tady. Kdyby se tak dělalo všechno oblečení v každé zemi, tak jsme s globální katastrofou úplně v pohodě. (směje se) Dává mi to rozumnou míru ekologie a udržitelnosti. Navíc se ty věci dělají kvalitně, takže se hned neroztrhají a nemusejí se následně pálit tuny hadrů.

Máte nějaké modní guilty pleasure?

Asi věci od Maison Margiela. Ty mi přijdou vlastně hrozně nenápadné a nadčasové. A ti, kdo vědí, tak vědí. A kdo ne, tak jim ani nedocvakne, o co se jedná. V tom je pro mě dobrý vtip. Ale třeba na základce jsem nosil trika s krátkým rukávem, pod kterým byl našitý dlouhý rukáv jiné barvy. To jsem jednu dobu hodně nosil a přišlo mi to tehdy nejlepší na světě. Dnes už to ale tak samozřejmě není. (smích)

Rozhovor byl poprvé uveřejněn v dubnu 2021 v tištěném Formen.