Současná pražská architektura: Areál Podkovářská

Areál Podkovářská

Areál Podkovářská Zdroj: archiv architektů

Tenhle ikonický mural art se četl stejně, ať jste přijížděli z kterékoli strany pražských Vysočan. Tomu se ale naštěstí po elipse vrátila smysluplná funkce a prozíravá architektura v něm probudila byznysového lva.
V urbanismu se nelze přiblížit ideálu bez respektu k původním souvislostem.
Jednopodlažní nástavbu tvoří jasně čitelná ocelová konstrukce s lehkým obvodovým pláštěm.
Zdejší budovy si uchovaly sílu prvorepublikového průmyslového stavitelství.
4
Fotogalerie

Základem každého projektu je čára. Propojuje osvědčenou historii s dynamickou současností. Podtrhává to nejpodstatnější. Spojuje vyzkoušené věci s novými nápady. Architektka Martina Buřičová se spolu s manželem věnuje revitalizaci zdejšího průmyslového areálu již dlouhá léta, a je to pro ni srdeční záležitost. Soubor technických budov patří jednomu majiteli, takže autoři mohou pracovat s určitým koncepčním záměrem a držet jednotnou stylovou linku. 

Na druhou stranu jejich tvůrčí proces ovlivňuje právě volné plynutí času, kdy obnova každé další části závisí na etapovém zajišťování fi nancování. A jak už to chodí, dynamika trhu i nové technologie dokážou během let změnit nejeden podnikatelský plán. Na počátku můžete mít představu o velké tiskárně a jediné společnosti v celém komplexu. Pak ale třeba zjistíte, že tolik místa nepotřebujete, že se k vám vejde řada dalších fi rem a že přehození výhybky na business park není v dnešní době úplně špatné řešení. Areál Podkovářská začíná být posledním mohykánem v kdysi rozsáhlém továrním území. Po zániku ČKD tady nastal bouřlivý rozvoj výstavby bytových domů, které sem přivedly několik tisíc obyvatel.

Jako doplněk tu vznikají parky, sportovní zóny, cyklostezky a hlavní Poděbradská ulice má potenciál stát se živoucím městským bulvárem. Jak už jsem psal minule u Waltrovky – dobrá obytná čtvrť se pozná především podle rozmanitosti. Není tedy problém, aby zahrnovala i fungující provoz nerušící výroby, i když může nově přistěhovaným sousedům připadat cizorodě. K tomu se vztahuje druhá zásada, kterou je zapotřebí opakovat stále dokola – v architektuře a urbanismu se nelze přiblížit ideálu, pokud budeme ignorovat historický vývoj místa, zpřetrháme všechny původní souvislosti a zničíme typické prvky genia loci. 

I tohle místo se mohlo ztratit ve vlně proměny středních Vysočan, protože po letech socialistického hospodaření bylo zdevastované téměř do podoby brownfieldu. Zdejší budovy si však uchovaly sílu prvorepublikového průmyslového stavitelství, bylo jen potřeba vrátit jim původní čitelnost a krásu. K tomu byl samozřejmě nezbytný silný a osvícený investor, který by zvelebení areálu považoval za součást firemní kultury. Ten se zázračně našel a věděl, že vybudování unikátního architektonického prostoru mu jako vedlejší produkt pomůže k vytvoření nevšední „corporate identity“. Zachytit něco z odlesku původní atmosféry, zachovat autenticitu a vhodným doplněním moderních vrstev a prvků umožnit nový život – to byl úkol pro opravdové mistry. Také ti se našli.

Když jsem se Martiny Buřičové ptal, jak se vyslovuje název jejich ateliéru, odpověděla, že normálně „Čára“. Jakože v architektuře se používají různé body a čáry. „Ostatně, o Bodu jste přece psal,“ narážela na studio Bod Architekti, které jsem vám představil v březnovém čísle ForMena (sportovní hala v Modřicích, radnice Prahy 7). A pak ještě s úsměvem dodala: „Ti jsou výborní, ale my jsme taky dobří!“ Ostatně to se projevuje i v uvážlivé volbě slov, když autorka o své kontinuální práci vypráví, v jejím pečlivém popisu různých detailů a v drobných stescích nad některými věcmi, které se nepodařilo úplně vyladit, nebo musely být přehodnoceny.

Dokládá to nezměrný osobní vklad do celého projektu, značné úsilí a pocit odpovědnosti. Žádná jednorázovka, kterou nějak nakreslíte a odevzdané plány vyinkasujete, ale součást vlastního života. Přestavba areálu začala před více než patnácti lety a probíhá tedy postupně za pochodu dodnes. Nejprve byl upraven objekt, kde sídlilo vedení tiskárny, potom přišla na řadu největší tovární budova, kam se přesunuly tiskařské stroje a knihárna. Vznikly zde rovněž kanceláře, nástavba pátého patra s reprezentativním ateliérem, a dokonce i terasa s klecovým basketbalovým hřištěm, které přitahuje pohledy kolemjdoucích. Architektům se dokonale podařilo udržet žádoucí průmyslový výraz fasády, třeba i tím, že nechali náročným způsobem vyrobit kopie původních tabulkově členěných oken. Očištění a zdůraznění původní struktury, výrazu a podstaty budovy bylo hlavním motivem i při obnově objektu B, který tvoří bariérovou hranu areálu podél Poděbradské ulice.