Tradiční dřevěné boudy, které dlouhá desetiletí utvářely atmosféru českých hor, pomalu mizejí ze scény. Nahrazují je stavby nových forem. Velká proměna se odehrává nejen ve známých zimních střediscích typu Špindlerův Mlýn, ale i na hřebenech, kde občas něco vyhoří – vzpomeňme třeba na Petrovu boudu.
Horská moderna, která střídá staré objekty, se vyznačuje pestrou škálou materiálů, barev a tvarů. Většinou působí zcela cizorodě nebo směšně odkazují k charakteru původní zástavby. Takový apartmánový dům má třeba ve spodní části růžovou fasádu, nahoře fošnami obložené arkýře se špičatými stříškami a mezi tím protažené balkony a falešně členěná plastová okna. Podobně koncipovaný sídelní komplex si můžete prohlédnout i v samém centru Pece pod Sněžkou. Raději ale svou pozornost upřete na soubor domů, které nedávno vyrostly v těsném sousedství. Parcela mezi uvedeným kýčovitým královstvím a hlavní silnicí představovala skutečnou výzvu, a to i proto, že na ní stál moloch v podobě předimenzovaného nákupního centra z časů normalizace. Dožilá stavba naštěstí našla kupce s dobrou představivostí a zároveň poučeného investora v jedné osobě.
Ten se obrátil na známého popularizátora kvalitní architektury Adama Gebriana, aby mu pomohl zorganizovat soutěž na přestavbu lukrativní lokality. Návrhy předložilo celkem devět ateliérů, z nichž uspěli Jiří Opočenský se Štěpánem Valouchem. Podle dostupných informací se jejich vize odlišovala tím, že rozbíjela jednolitou hmotu, kterou ostatní tvůrci pouze všelijak rozpínali do šířky i výšky. Vítězní architekti z ateliéru ov-a naopak přípustnou kapacitu rozdělili do čtyř samostatných objektů, poskládaných v rozestupech tak, aby získaly maximální vzdušnost a proslunění. Společný zůstal pouze parter pro umístění obchodů a služeb, který autenticky, ale decentně odkazuje k někdejší funkci místa. Ze spodního patra vyrostla zástavba se sebevědomým současným výrazem, která se ale přizpůsobila okolnímu měřítku a v daném kontextu je naprosto udržitelná. Nejenže respektuje „ducha hor“, ale dokonce pomáhá v rámci možností zacelit šrámy, které centru Pece uštědřilo socialistické stavitelství.
Přízemní obchody a garáže překrývá střešní zahrada, která areál symbolicky včleňuje do okolní přírody prostupující městem. Prostor mezi domy navíc nabízí průhledy na louky na okolních horských svazích. Jednotlivé objekty jsou navrženy v různém objemu a s jinou orientací hlavních průčelí, ale jejich uspořádání posiluje společnou identitu a komorní charakter prostranství. Tím došlo k nápravě předchozího stavu, kdy předimenzovaná podélná hmota někdejší prodejny Sněžka působila jako prostorová i vizuální bariéra. Kolem ní pak zbývaly nevyužité a neudržované plochy, které nepatřily ani k domu, ani k ulici. Po zbourání budovy se na scelených parcelách uvolnilo místo pro vybudování čtyř apartmánových domů, které dohromady obsahují 90 obytných jednotek. Mezi nimi je nyní jasně definovaný polosoukromý prostor, kde se odehrává řada aktivit a událostí. Nachází se zde venkovní gril s posezením, dětské hřiště, ale i terasy jednotlivých apartmánů.
A v čem spočívá největší architektonická hodnota staveb? V jejich pravdivosti. Mají naprosto jednoduchou formu kvádrů s vyzdviženými štíty, čímž se hlásí k základní horské zákonitosti, jak stavby nejlépe odolají místním povětrnostním vlivům. Ani z fasády nevyčnívají žádné prvky, veškerá dramatičnost se odehrává pouze odebíráním hmoty. Tím došlo k zahloubení okenních otvorů a vzniku miniaturních lodžií.
