Současná berlínská móda: Moře černé a uvědomělí mladí

Berlín

Berlín Zdroj: Christian Schirrmacher, Gia Söder, Martin Bremer, Profimedia.cz

Berlín se dostane pod kůži každému, i Kanye Westovi. (Ano, pod černou maskou se skrývá právě on.)
Nejrůznější výstřelky nejen sexuálního charakteru v Berlíně nikoho nešokují.
Základním prvkem berlínského stylu je sebevědomí.
Sven Marquardt, vyhazovač z legendárního klubu Berghain, je dávno berlínskou ikonou.
4
Fotogalerie

Berlín je víc než jen německá metropole. Je to také centrum alternativní kultury a město, které se s nikým a ničím nemaže. Ani s módou. Mikina. Síťované tílko. Děrované džíny. Ledvinka. Latexové kraťasy. Podle názoru mých přátel to jsou kusy, bez kterých se neobejde šatník průměrného Berlíňana. Někteří z nich v Berlíně žili, jiní Berlín zažili. 

Ať už je hlavní město techna a kebabu okouzlilo, odrovnalo nebo odpudilo, nikdo nezůstal lhostejný. A každý si vytvořil vlastní názor na tolik skloňovaný jedinečný berlínský styl.  Berlín, asi jako každé hlavní město, je takovým státem ve státě. Pro Německo to ale platí dvojnásob. Když se hovoří o stylu, Berlín velmi znatelně vyčnívá. Slyšíme snad o mnichovském stylu (poznámky o Lederhosen, prosím, nechme stranou) nebo stylu Kolína nad Rýnem? Berlín již několik desetiletí žije vlastním životem a rozvijí se po vlastní ose.  „Co mi na Berlíně přišlo tak obdivuhodné, je, že se každý obléká podle limitů své představivosti. Mít na sobě tílko s leopardím printem, žluté latexové kraťasy, obrovské brýle přes půlku hlavy a tvářit se u toho, že je king – to se Berlíňanům neodpáře,“ nadšeně vypraví známý, který Berlín navštívil poprvé před měsícem a díval se na místní styl očima otevřenýma dokořán. „Trochu jsem jim i záviděl – tu ledabylost, ležérnost a jakousi samozřejmost, se kterou své outfity nosí.“

Co se Berlínu dnes neodpáře, je jeho pověst Mekky techna. Ať už se to místním líbí nebo ne, z hlavního města se stala turistická atrakce vyhledávaná vesměs kvůli své klubové kultuře, a ne památkám či muzeím. Legendární klub Berghain a jeho neméně legendární vyhazovač Sven Marquardt povýšili černou na kult. Marquardt, který se ve svých devětapadesáti obléká jako trochu punkovější Karl Lagerfeld, vydává se do práce s messengery Louis Vuitton a v jehož šatníku zřídkakdy najdeme jinou barvu než černou, je pro mnohé ikonou stylu. A zároveň názornou ukázkou dress codu do Berghainu – zkrátka aby vás právě ten Marquardt neotočil před vchodem.  A tak se v Berlíně zčistajasna etabloval styl all black. Obléct se do práce nebo restaurace, abyste pak mohli rovnou na technopárty – není nic jednoduššího. Zkuste dát do Googlu „Berlin style“ a všimněte si, kolik procent z výsledných obrázků okupuje černá barva. Troufám si ale tvrdit, že berlínský styl all black je bublinou nafouknutou turisty a místními, kteří se pohybují okolo čtvrti Friedrichshain. Stejně jako pro Prenzlauer Berg je typický lehce devadesátkový styl šmrncnutý nálezy ze sekáče, pro čtvrť pověstnou svými kluby černočerná představuje jakýsi rituál, vstupenku do světa, chcete-li. Anebo alespoň do Berghainu. Sám Sven Marquardt tento městský mýtus vyvrátil, když v dokumentu Berlin Bouncer vysvětloval, že mu nikdy nejde o barvu samotnou, jako spíš o přístup toho, kdo ji má na sobě. „Ano, miluji černou a černou nosím, není to ale automatická vstupenka do klubu. Je asi víc safe, to ano, ale pokud se s tou barvou neztotožňujete, tak to může mít opačný efekt,“ vysvětluje. Podle Marquardta by oblečení mělo vystihovat naši povahu, naši náladu a především by nám mělo být pohodlné. „Často vidím ve frontě mladé holky oblečené od hlavy po paty do latexu, přitom už podle chování vycítím, že jim je to trapné nebo nepříjemné.“ 

Na hlavním městě Německa je právě příznačné, že jeho čtvrtě jsou od sebe často až radikálně odlišné. Nejen architekturou nebo socioekonomickým složením, ale i tím, co se tam nosí. Nejde ani tak o rozdělení na Západní a Východní Berlín (i když to také svým způsobem do outfi tů promlouvá). Párty Friedrichshain, usedlejší Prenzlauer Berg, alternativní Kreuzberg, jehož štafetu nyní přebírá Neukölln… anebo Schöneberg, jenž je pověstný svojí LGBTQ+ komunitou: počet butiků s latexovými oblečky je tu na metr čtvereční rekordní.  „Musíš vypadat víc jako místní,“ prohodil ke mně jednou náhodný kolemjdoucí, který se mnou zčistajasna začal řešit můj styl (ano, i to je v Berlíně běžné). Tím myslel, že bych se měla oblékat jako obyvatel Prenzlauer Bergu. Sám měl na sobě vytahané džíny ze sekáče, pomačkanou koženou bundu – samozřejmě rozepnutou – ledabyle hozenou navrch tílka. V prosinci. Vypadal jako Kurt Cobain v roce 1993 a pokládal se za typického představitele stylu tohoto okrsku. 

Ovšem kdyby se styl definoval jen podle čtvrtí, bylo by to možná až moc jednoduché. Nezapomínejme na typicky berlínskou „kiezkultur“ – kulturu sousedství, kiezů. Jelikož jednotlivé čtvrtě jsou velikostí srovnatelné s průměrným českým městem, Berlíňané se nezřídka spojují a identifi kují právě na základě sousedství. I kiez se může vyznačovat vlastním stylem. Například v rámci již zmiňovaného Prenzlauer Bergu se jinak bude oblékat osazenstvo „hip-posh“ Kollwitzkiezu a jinak obyvatelstvo kiezu Tiroler, jenž hraničí s o něco víc „tureckým“ Weddingem. Ostatně právě eklektická povaha činí z Berlína výstřední módní přehlídku. „Melting pot“ moderního světa Berlín je městem, které láká množství národností, profesí, kultur. Už ani nejde pouze o kontrast latexových šortek ze Schönebergu a černočerných vytahaných mikin z Friedrichshainu. Hovoříme o kontrastu výstředních outfi tů na pozadí tvořeném hidžáby, turbany, kimony. O protikladu rebelie a tradiční kultury. I v tom spočívá kouzlo Berlína: v místní kulise to nepůsobí jako protiklad, ale jako harmonická souhra. 

Abych se vrátila zpátky ke svému módnímu rádci z ulic Prenzlauer Bergu – měl jasnou představu, jak má vypadat rodilý představitel této čtvrti. Anebo kdyby nebyl rodilý, tak by aspoň věděl, jak se maskovat. To je typický atribut módy mladých v Berlíně. Promlouvat přes svůj outfi t: jsem odsud, sem patřím. Jakási forma mikropatriotismu vázaná na styl. Dosvědčila mi to i teprve dvacetiletá Berlíňanka Gina. „Jsem původem z Neuköllnu, proto mám tetování s číslem 44 – kdysi to byla předvolba pro tuto čtvrť, teď je z toho symbol. Bydlím však v Prenzlauer Bergu, a tak jako každá místní holka nosím vytahané džíny, kožené bundy o tři velikosti větší a krátké ofi ny do půlky čela.“ Fast fashion je pro mladou, společensky uvědomělou generaci téměř nadávkou. Největší věhlas mezi studenty si tu už před několika lety dobyla Humana – síť sekáčů. V dnešní době je v Berlíně na dvacet obchodů, které pokrývají téměř všechny městské čtvrtě. Humana dokazuje, že nejenom butiky (nebo Primark) si mohou dovolit ty nejlukrativnější adresy, a chlubí se pobočkami na Alexanderplatz a Frankfurter Allee s fenomenálním výhledem na město (à propos, bonusový tip na výlet). Obchody s oblečením z druhé ruky si v Berlíně vysloužily punc jakési posvátnosti, a to i z lehkého podání generace Z. Nezřídka se v nich prodávají exkluzivní kusy a značkové limitky, které stěží seženete jinde. O jejich popularitě svědčí asi nejvíce to, že během covidových omezení fronty do sekáčů převyšovaly fronty do obchodních center a konfekcí. Nakupování z druhé ruky je v Německu obecně, a v Berlíně obzvlášť, jakýmsi nepsaným pravidlem – moc se o tom nemluví, ale běžně se to dělá. Stejně jako každý Berlíňan má svoji „domácí“ večerku (Späti, kam chodí večer na nouzový nákup), tak má se vší zřejmostí i svůj „domácí“ sekáč, kam si zajde na doplnění šatníku.

„Když jsem se sem přestěhovala z Londýna, velmi záhy jsem pochopila, že své kostýmky a lodičky budu muset zahodit. Stačily mi k tomu dvě jízdy do práce v berlínském metru. Zatímco v Londýně je podzemka po osmé ráno plná kravat, dobře střižených sak, bílých límečků a vysokých podpatků, v Berlíně jsem si takhle oblečená připadala nepatřičně,“ komentuje Žaneta, která po několika letech vyměnila Anglii za Berlín. Ano, i business styl je v Berlíně ozvláštněn dávkou ležérnosti. Ve městě, které stojí a padá na startupové kultuře, dokonce tradičnější zaměstnavatelé zastávají heslo „pohodlí především“ – a to už od doby předcovidové.  S trochou nadsázky by se dalo říct, že se v Berlíně oblékáte tak, abyste mohli dojet do práce na kole, dát hodinku jógy přes oběd a večer se vydat do baru – aniž byste se alespoň jednou převlékli. Funkční oblečení zde hraje prim, ovšem ne ve významu sportovních kalhot a termo tílka, což stále vídáváme v českých luzích a hájích (nebo také kancelářích). Funkční ve smyslu pohodlí, barvy, střihu, látky – cokoli je vám příjemné a cokoli vám ušetří čas. A pokud to jsou brčálově zelené latexové mini šortky oblečené navrch síťovaných punčoch – tak vlastně proč ne?  Berlín je městem, kde můžeme tvořit a přetvářet vlastní identitu, jak je nám libo. Dnes za hip roštěnku v Prenzlauer Bergu, zítra trochu víc high street na promenádování Ku-dammem. Ráno tepláky, večer smoking (klidně přes stejné tepláky). Jak říkal již zmiňovaný Sven Marquardt, nejde tolik o barvu nebo o konkrétní styl. Jde o to, co ten styl ztělesňuje a znamená právě pro vás. Jak se v tom oblečení cítíte. A jak působíte na svoje okolí. Abych parafrázovala známé přísloví: „Cokoli vezmeš na sebe, bereš sebe vždycky s sebou.“ Zkrátka, ať už se oblečete jakkoli, sebe neschováte. Což se právě v Berlíně cení ze všeho nejvíc.

Článek byl poprvé uveřejněn v módní bibli Formen v říjnu 2021.