Ciudad del Este je nejen druhé největší město Paraguaye, ale i největší centrum nezákonného obchodu na západní polokouli. S populací jen 6,9 milionu lidí a jednou z nejmenších ekonomik v Jižní Americe je Paraguay v diskusích o Latinské Americe často přehlížená. Avšak díky umístění země v srdci Jižní Ameriky se stala klíčovým centrem regionálního obchodu.
V posledních desetiletích se velká část tohoto obchodu uskutečnila v pohraničním městě Ciudad del Este, které je známé po celé Jižní Americe jako pašerácké útočiště. Je to tříhraniční region (triangulární tranzitní oblast) mezi Paraguayí (Ciudad del Este), Brazílií (Foz do Iguaçu) a Argentinou (Puerto Iguazú). Tato oblast je nechvalně proslulá jako domov největšího nezákonného trhu na západní polokouli a jako útočiště nedovolených aktivit od padělání a pašování drog až po praní špinavých peněz. Rovněž poskytuje ukázky propojení mezi financováním terorismu a nezákonnými toky peněz. Paraguayské úřady se prakticky nepokoušejí prosazovat celní předpisy a nedbají na jejich dodržování, takže elektronika, padělané výrobky a pirátský software se volně pohybují přes tzv. Most přátelství, který spojuje město s brazilským Foz do Iguaçu. Tisíce Brazilců každý den cestují do Paraguaye nakoupit nelegální zboží a propašovat ho zpět domů. Mluvíme především o drogách. Někteří pašeráci překročí hranici až dvacetkrát denně. Situace se velmi komplikuje i vzájemnou ekonomickou závislostí těchto dvou zemí. Významným problémem je pašování hotovosti přes hranice, která často končí v amerických bankách. Paraguay patří mezi hlavní centra praní špinavých peněz, takže nepřekvapí, že v Ciudad del Este sídlí 55 různých bank a devizových obchodů, a to přesto, že má pouze 300 000 obyvatel.
V Paraguayi se každoročně nelegálně vypere minimálně 5 miliard USD, což odpovídá 50 % HDP Paraguaye, a to prakticky vše v Ciudad del Este. Dnes je navíc Paraguay čtvrtým největším producentem marihuany na světě. Většina dodávek drog se distribuuje brazilskými gangy právě zde ve městě a jeho okolí. Gangy je pak pašují přes hranice a prodávají po celé Brazílii. V zemi je běžný i obchod s kokainem. Přestože se droga nevyrábí na domácím trhu, kokain z andských zemí často prochází severozápadní hranicí s Bolívií. Odhaduje se, že každý rok se přibližně 10 až 40 metrických tun této drogy dodává z Paraguaye do USA a do Evropy. Většina pašeráků používá to, co je známé jako „rip-off metoda“, tedy skrývají drogy v rámci legálních zásilek, aby bylo pro úředníky těžké je najít a následně podezřelé chytit.
Navzdory ústřední roli země v jihoamerickém obchodu s drogami paraguayská vláda historicky udělala pro boj proti narkomafi i velmi málo a zavírá oči nad mnohými zločineckými aktivitami, které se dějí na jejích hranicích. Tento přístup je však důsledkem složitých historických událostí a faktorů, které se datují až do paraguayské války a výrazně ovlivnily vývoj a směřování země. Přestože v současnosti má Paraguay málo globálního vlivu, během velké části 19. století se země zdála být jedním z nejsilnějších národů v Jižní Americe. Vše se ale změnilo na začátku druhé poloviny 19. století, kdy se Paraguay zapletla do války s Brazílií a Argentinou, kterou neslavně prohrála. Výsledkem bylo, že po kapitulaci v roce 1870 byla nucena předat Brazílii a Argentině téměř polovinu svého tehdejšího území. Země navíc ztratila ve válce 90% mužské populace, ocitla se v totální demografické nerovnováze a smrt velké části obyvatelstva v produktivním věku vedla k rychlému poklesu průmyslu. Stát, který mohl být jedním z nejbohatších v Jižní Americe, byl místo toho poznamenán extrémní chudobou do konce století.
Nastala desetiletí politických nepokojů a právě zde pozorujeme prvotní zárodek nelegálního obchodu. V roce 1936 se odehrála únorová revoluce proti vládnoucí liberální straně, kterou začala éra vojenských diktatur trvající až do roku 1989. Nejslavnější z těchto diktátorů, Alfredo Stroessner, přišel k moci v roce 1954. Byl to syn německého imigranta pracujícího v pivovaru. Jeho snaha o rozvoj východní části země s cílem posílit vztahy s Brazílií vyústila v založení malého města Puerto Flor de Lis v roce 1956. Město bylo později přejmenováno na Puerto Presidente Stroessner a dnes je známé právě jako Ciudad del Este. Toto místo se záhy začalo rozvíjet a urbanizovat a stalo se oblíbeným bodem ilegálního mezinárodního obchodu. Poté, co se zboží dopraví do Paraguaye, která dodnes účtuje nízká dovozní cla, je pašované přes hranice do Brazílie a Argentiny. Jelikož Ciudad del Este nabylo reputaci jako centrum pašeráctví, postupně do něj pronikli nelegální obchodníci všeho druhu a je tomu tak dodnes. Na ulicích je doslova cítit takříkajíc jiné společenské ovzduší a budete mít pocit, že se právě nacházíte opravdu někde jinde, jen ne v klasickém městě vyspělého státu.
Během desetiletí byla paraguayská vláda tak benevolentní, že prosperitu a vzestup černého trhu v podstatě dovolila, protože prosperující nezákonný trh představoval velmi podstatnou součást ekonomiky. S přibližně dvěma třetinami obyvatel města Ciudad del Este zapojenými do nezákonné ekonomiky by navíc tvrdý zásah vlády znamenal politickou sebevraždu. Naštěstí blízkost města k Brazílii a Argentině přináší významné výhody oproti jiným paraguayským městům, i pokud jde o tvorbu nových legálních pracovních příležitostí. Jedině tak může město fungovat a přežít i ono převážně nezákonné hospodářství.
Do Ciudad del Este jsem vyrazil z brazilského Foz do Iguaçu. Cesta nebyla ničím zajímavá, jako bych z okraje města putoval směrem na venkov. Moje pozornost se však zvýšila po přechodu přes Most přátelství (Puente de la Amistad), který je postaven nad řekou Paraná. Hned za mostem je hranice do Paraguaye a vstup do Ciudad del Este. Zničehonic jsem stál před vysokými budovami a jako by po přechodu hranice čas plynul mnohem rychleji než dosud. Všechno kolem mě nabralo jiný, temperamentnější rytmus. Lidé se na mě valili z každé strany. Vnímal jsem hodně hluku, dopravních prostředků a shonu. Přesně jako na burze, abyste koupili to, co chcete, a za cenu, jakou chcete, ještě předtím, než to stihne druhý.
