Covid znamená konec týdnů módy. Jak vypadal digitální fashion week v Londýně

London Fashion Week

London Fashion Week Zdroj: pinterest

Letošní londýnský fashion week byl naprosto unikátní. Nikdy v historii se nestalo to, že by módní přehlídky a novinky na nich prezentované byly dostupné pouze digitálně. Módní přehlídky a nové trendy se tak přesunuly z kategorie pouze pro vyvolené do kategorie pro všechny. Co to ale znamená pro módu jako takovou?

Došlo tak k určité demokratizaci módy, protože kolekce, které ještě před rokem mohlo zhlédnout jako první pouze několik desítek vybraných novinářů, nákupčích a influencerů, letos mohli vidět úplně všichni, odkudkoli a ve stejném čase. Během jednoho roku jsme zaznamenali naprosto unikátní posun fashion do digitálního světa, spojený s neuvěřitelnou vlnou nových technologických řešení a kreativity. Za poslední rok se toho ve fashion stalo více než za předchozích deset let dohromady. Mnoho velkých značek zkrachovalo, retail stagnuje a dopředu se dere nová síla tažená e-commerce.

Tento trend můžeme vidět jak na domácím, tak na světovém trhu. Přívlastky jako udržitelné, lokální a etické jsou novou marketingovou mantrou, refl ektující celkové psychologické nastavení současné společnosti a moderního uvědomělého zákazníka. Událo se toho tolik, že bych se v tomto článku chtěla pro porovnání nejdříve trochu ohlédnout za posledními dvěma sezonami. Zatímco loni v únoru jsem absolvovala celé šílenství londýnského a poté milánského fashion weeku na vlastní kůži, letos jsem všechno pouze sledovala z pohodlí domova usazená v křesle s laptopem v klíně a sluchátky na uších. Zážitek byl jiný, ale také silný.

Při psaní tohoto článku vzpomínám, že přesně loni touto dobou, kdy se zavírala všechna letiště a hranice, a milánský fashion week byl přerušen v půlce, jsem chytla poslední letadlo z Milána domů do Londýna. Letiště bylo vyprázdněné stejně tak jako zásoby chirurgických roušek ve všech milánských lékárnách. Všude panovalo hmatatelné napětí, nervozita a strach z neznámého viru byly paralizující. Teď, přesně po roce od vypuknutí globální pandemie a s nadějí proočkování celé světové populace na obzoru, se můžeme těšit na novou agilnější, štíhlejší a více uvědomělou generaci módních značek, které mají šanci zaplnit nově vzniklý prostor. 

Světové Fashion Weeky normálně běží v pořadí po sobě ve čtyřech hlavních světových metropolích. Vše začne v New Yorku, poté se pokračuje v Londýně, Miláně a celá sezona končí přehlídkami v Paříži, a to všechno se opakuje dvakrát za rok. Okolo těchto shows se pohybuje armáda (modelek, make-up artistů, stylistů, fotografů, nákupčích, novinářů, lidí z modních domů a značek a mnoha dalších profesí). Tato různorodá skupina lidí se horečnatě přesouvá z metropole do metropole a v nich z místa na místo podle lokací konání jednotlivých shows. Je s tím spojeno velké množství adrenalinu, cestování, logistiky, převlékání, vyčerpání a stresu. Za jednou desetiminutovou show jsou stovky hodin příprav lidí z mnoha různých oborů. Vše do sebe musí bezchybně zapadnout a zprostředkovat divákovi dokonalý zážitek. Organizace je hektická a náročná. 

V Londýně je během fashion weeku velmi rušno, neběží totiž pouze hlavní FW, ale také přehlídky dalších módních platforem pro nezávislé značky. Separátní přehlídky a prezentace malých modních značek, školní přehlídky, přehlídky mezinárodních platformem, večírky a různé další modní pop-upy. Město v tu chvíli doslova pulzuje módou. Loni to bylo stejně šílené jako vždycky, běhala jsem z přehlídky na přehlídku, přesouvala se taxíky z místa na místo. Někdy ani nebylo možné vše stihnout podle plánovaného rozvrhu. Na přehlídku Jana Kalfaře, který se tady v rámci oficiálního LFW prezentoval poprvé, jsem bohužel dorazila s takovým zpožděním, že jsem nestihla ani defilé. Prožívala jsem se všemi ten čirý zákulisní ruch, který mám tolik ráda, a který mi teď určitým způsobem tolik chybí. To, co vidí návštěvník show, je pouhá špička ledovce, třešnička na lahodně vypadajícím nízkokalorickém dortu módy. V zákulisí to totiž vypadá úplně jinak. Tady se shromažďují modelky, oblékači, asistenti, choreografové, make-up a hair stylisti a další.

Existuje jasně daný line-up pořadí jednotlivých modelů a dívek, které je na show vynesou. Také se většinou dopředu nacvičuje choreografi e celé přehlídky. Modelky nastoupí na nácvik show většinou ještě ve svém oblečení, s natáčkami na hlavě a rozdělaným make-upem. Při větším štěstí už si mohou obout boty, ve kterých budou ten den předvádět, a procvičit si chůzi v designových podpatcích. Všechno se nazkouší nanečisto a dělají se poslední úpravy a změny. Loni jsem se pohybovala v týmu jedné velké přehlídky. Při fi nální zkoušce se návrhářka rozhodla, že krajkové šaty v hodnotě mnoha tisíců liber by měly mít transparentní sukni a chtěla proto narychlo vypárat celou podšívku. Nikdo z jejího týmu s sebou neměl malé nůžky nebo páráček. Vytáhla jsem tedy svoje malé šitíčko a pomocí maličkých nůžek, které normálně používám k odstřihování nití, jsem celou podšívku na poslední chvíli vypárala. Operace se nakonec zdařila, šaty přežily a návrhářka byla nadšená. Já jsem si v ten moment připadala jako Chuck Norris a Christian Dior dohromady.

 

Autorkou je Lucie Vaclav. Česká modelka a návrhářka žijící v Londýně. Po studiu na London College of Fashion založila značku LVFD. Oblékala hvězdy jako Raya Abirached, Drew Barrymore nebo Becky Hill.