„Co že to komentuješ? Curling? Haha, to je takový to s těma smetákama, co? Ty holky musej doma skvěle uklízet. Ha, ha, ha.“ Je možné, že jsem v minulosti při stočení konverzace směrem k mé komentátorské specializaci tuhle větu několikrát slyšel. Ale „haha“ to pro mě fakt nebylo.
Spíš jsem si pomyslel, že je dotyčný ignorant, který má sice právo na svůj zastydlý sportovní světonázor, ale zároveň by mu neuškodila taková rychlá lekce vhledu do curlingové problematiky (nebo si to jít jednou vyzkoušet). Taková drobná osvěta, která by mudlům ukázala kouzelný svět curlingových Bradavic. Máte velké štěstí, dám ji dnes i vám. Koneckonců, olympiáda v Pekingu se blíží, Češi na ní budou mít poprvé v historii své zastoupení, tak ať jste na únorové televizní přenosy vybaveni.
Zastávám totiž názor, že jakmile trochu porozumíte tomu, o co v curlingovém zápase jde a osvojíte si znalosti základních principů hry, tak vás curling dokáže dokonale vtáhnout. Neříkám, že vás čeká divácká jízda na horské dráze, kde se zvraty dostaví každou minutu, ale věřte, že vám fakt tenhle sport opravdu má co nabídnout. Soudě podle rostoucí sledovanosti televizních přenosů bych řekl, že si cestu ke curlingu nachází totiž čím dál víc diváků. Pojďme ale nejprve k úplným základům. Hraje se na dráze o délce 42,5 metru, na jejímž konci jsou nakresleny cílové kruhy – modrý, bílé mezikruží a červený střed, ke kterému hráči chtějí své kameny přiblížit. Základní princip spočívá v tom, že se dva čtyřčlenné týmy střídají v odhazování kamenů. Každý hráč má k dispozici dva, tedy 8 na tým. Curling se hraje na endy. Klasický zápas jich má 8, pokud se bavíme o velkých turnajích typu olympijských her nebo mistrovství světa, tak tam jich je rovnou 10. Ano, zápas může trvat ke třem hodinám. A ano, mohlo se stát, že během olympijských her v Soči, kde jsem po 12 dní komentoval tři zápasy denně, mě ze snů budily jezdící kameny a létající košťata, ale to sem samozřejmě nepatří.
End vyhrává ten tým, který má víc svých kamenů blíž středu cílových kruhů než soupeř. End tak může skončit poměrem 1:0, 2:0 atd. Nikdy remízou. Vždy je jeden z kamenů středu blíž. Remízy se v curlingu prostě nepečou. Takticky se týmy snaží vystavět situaci tak, aby při posledním pokusu mohly pobrat co nejvíc bodů. Nejspíš by vás teď také zajímalo, k čemu je potřeba to občas vysmívané metení. Vzhledem k tomu, že curlingový led není hladký, ale pokrytý vrstvou malých krůpějí nazývaných pebble, tak kameny na tomto povrchu jemně zatáčejí. A metením se dá zakřivení jejich dráhy narovnat a zároveň se kameni prodlužuje jeho dojezd. Uvádí se, že dobrým metením se nepřesně odhozený kámen může protáhnout až o dva metry, což je opravdu dost. Tím se dostáváme i k fyzické stránce tohoto sportu. Zkuste si dvakrát po sobě celou vahou nalehnout na koště a mést celých zhruba 40 metrů. Uděláte to urputně silově tam a zpátky a garantuju vám, že budete dost udýchaní a druhý den si budete hodně vědomi, kde máte tricáky. Tím bych se rád vyjádřil k mýtu, že curling je jen takové šudlání a klouzání po ledě. Není! Nejlepší světové týmy věnují fyzické přípravě významnou porci času. Bez výdrže těla se dva zápasy za den na mistrovství světa odehrát zkrátka nedají.
Tady si dovolím takovou povrchní odbočku. I curleři a curlerky mají fit těla. Pro dámy (berete občas tenhle časopis svým mužům, že jo?) doporučuji každoroční vydání curlingového kalendáře, kde pózují spoře odění hráči a zejména třeba Norové bývají u ženského spektra diváctva velmi populární. Prodávám, jak jsem nakoupil. A pánové, ano, na curlingu můžete najít dost favoritek, kterým budete fandit nejen proto, že dobře metou. Ruské curlerky v čele s Annou Sidorovovou chtěly například před olympijskými hrami v Soči na svůj sport upozornit širší veřejnost, a tak nafotily dost zajímavé snímky s curlingovou tematikou… ve spodním prádle. Rusy to opravdu zaujalo a do haly přitáhlo, jenže pak na své hráčky přiopile a neurvale pořvávali „ja tibjá ljubljů“ a „vezmi si mě“. Ani se nedivím, že Rusky skončily předposlední.
Curling je ale náročný i po mentální stránce. A tím nemyslím to, že byste v zápasech museli čelit opilým ruským výkřikům (od toho tu máme koneckonců Karlovy Vary). Jak jsme si už řekli, tak zápas je dlouhý a koncentrace na stabilní výkon po dobu jeho trvání je sakra potřeba.
Autorem je Jiří Kalemba, šéfeditor webu a sociálních sítí ČT sport.
