Jak na nevychované děti ostatních

Jak na nevychované děti ostatních

N

Napadlo vás někdy, proč některé hotely, restaurace nebo celé resorty odmítají dětské hosty? Když jsem se s takovým resortem setkal poprvé, tak jsem pár vteřin přemýšlel, zda se nejedná o nějakou diskriminaci. Vzpomněl jsem si na své děti a tak trošku zaváhal, zda budu onen resort na konci lesní cesty já svojí přítomností podporovat, když se oni vymezují proti rodičovství.

Tento malý záchvat vlny odporu mě po několika vteřinách přešel. Vzpomněl jsem si na vřískající a ječící „skřety“ prohánějící se mezi nohama číšníků a ve vzpomínce zahlédl děti, které neváhají obuté skákat po čalouněné pohovce. Uvědomil jsem si, že ne všechny děti sedí u stolu, mají-li co k jídlu. Jsou děti, které nepatří mezi „zlatíčka“. Jsou to tyrani, bezbožní násilníci a necitliví spratci, kteří nevědí, jakou další lumpárnu by zařídili, aby si jich jejich rodiče všimli. Ignoranti, kteří nemají kousek svědomí a představivosti, že jejich vlastní projev může ostatní rušit, omezovat, nebo dokonce štvát. Nedaleko od těchto násilníků, kteří vám vtrhnou do ušních boltců, darebáků, kteří neváhají znesvětit sadu gobelínem potažených křesílek svými teniskami, sedí jejich rodiče. A baví se. Pokukují, sem tam odkloní hlavu od hovoru, pozvednou nos a namíří jej směrem ke své ratolesti anebo zařvou „Okamžitě přestaňte!“ a baví se dál bez kontroly, čemu dalšímu tato zdivočelá smečka mláďat začne věnovat pozornost. Omlouváte své děti hyperaktivitou nebo větou, že jste „nebyli jiní“? Nebo tvrdíte, že zlobící děti jsou přece normální, a dodáváte, že je alespoň vidět, že jsou zdravé? Nebo patříte mezi ty, kteří by „zákaz dětí“ uvalili na polovinu restaurací ve městě, případně se odstěhovali ještě dál, aby se onen „spratek virus“ nepřenesl na vaše děti?

Většina lidí neví, jak se chovat k těm dětem, které pobíhají po restauraci, pokřikují na sebe v kině nebo jsou hrubé na veřejnosti. Pochopitelně za nečinného přihlížení jejich rodičů či prarodičů. Uvědomují si, že mají touhu něco udělat, sdělit dítěti, že jeho chování není vhodné. Ale ve veřejném prostoru to pro mnohé není snadné. Nejlepší volbou je se v tomto případě přímému konfl iktu s rodiči takových dětí vyhnout, avšak nerezignovat. Nepřehlížejte to a buďte aktivní. V restauraci máte možnost zavolat manažera nebo obsluhující personál a požádat ho, aby si s rodiči takových dětí promluvil. V případě kina lze učinit obdobné opatření a informovat o neadekvátním chování osoby odpovědné za průběh představení, aby to udělaly za vás. Nejedná se o žádné „práskání“ nebo „bonzování“, ale o odpovědný přístup k chování dětí a převzetí části spoluodpovědnosti za budoucí generaci. Nevím, jaké to je, vyrůstat ve městě, prožívat dětství na obřím sídlišti, v kalužích, skružích a vedle odložených věcí. Na vesnici, kde jsem prožil své dětství já, se na společné výchově dětí podíleli i sousedé a bylo běžné, že jsme byli napomenuti a usměrněni cizími osobami. Naši rodiče za to byli vděční. Nezřídka se stalo, že rodiče dostali informace o našich klukovinách ještě dříve, než jsme se vrátili domů. 

Při posuzování toho, jaké chování na cizích dětech vnímáte jako nepřijatelné, které jejich projevy jsou vhodné nebo přes čáru, se pokuste maximálně vcítit do jejich rodičů. Někteří z nich nejsou pro své děti s ohledem na chování nejlepším vzorem, je tedy téměř logické, že děti chování převezmou. Neposuzujte jen děti, pokuste se vždy podívat na situaci z širšího pohledu. Je jistě nutné, abyste se také vcítili do situace těch rodičů, kteří cestují veřejnou dopravou nebo nakupují s miminky a batolaty. Křik a pláč takových malých dětí z velké části nesouvisí s jakýmkoli vychováním, ale nejčastěji s přirozeným projevem dítěte, které se cítí nepohodlně, je mu teplo, má žízeň, chce obejmout, a ne sedět ve vozíku, případně si chce hrát s tím krásným červeným obalem, který tak náramně šustí. Prosím, abyste byli tolerantní k projevům takových malých dětí. Je nesnadné držet dítě v permanentní pohodě, zvláště je-li třeba něco zařídit, dojet tam a zpět nebo nakoupit. Je vhodné, abyste rodičům v těchto případech neudělovali jakékoli, byť dobře myšlené rady, nesyčeli nebo nešpitali mezi sebou, co to ty lidi napadá brát „děcka“ do tramvaje nebo obchodu, když řvou, a podobně. Berte ohled na vývojovou fázi dítěte. Jít s dětmi do restaurace je svobodná volba všech rodičů. Je však žádoucí, aby se sami postarali o to, zda se děti v takových prostorách umí pohybovat a jednat s ostatními.

Děti by měly dostat od rodičů prostor zažít si, jak to v restauracích chodí, co je a co není přijatelné dělat. Připravit je na tento zážitek doma, teoreticky, je sice zčásti možné, avšak nic dítěti nenahradí právě onu zkušenost. Jistá seberefl exe rodičů je však více než žádoucí a vést dítě bez zkušeností přímo do formální restaurace je méně než moudré. Začněte s nimi v neformálních restauracích, tam, kde jsou na dětské hosty připraveni. Do těchto restaurací nechodí ti, kteří mají obecně s přirozeně hlasitými projevy dětí jakýkoli problém. V případě, že se rodina s nezvladatelnými dětmi nachází v restauraci, kde je běžné dodržovat základy etikety u stolu, měli byste o tom, jak uvedeno výše, informovat vedení. Tomu by mělo záležet na tom, jak se jejich hosté cítí, a je tedy vysoce pravděpodobné, že se o usměrnění takových dětí ve spolupráci s rodiči postará. Druhou variantou je, pokud je k dispozici jiné místo v odlehlejší části restaurace, požádat personál o přesunutí k jinému stolu. Je velmi pravděpodobné, že nedostanete zamítavou odpověď. Je relativně pravděpodobné, že se v obchodních centrech nebo v supermarketech dostanete do přítomnosti dětí, jejichž chování není v souladu s vašimi představami. Jsou-li přítomni rodiče takových dětí, je možné, že si hlasité či zuřivé projevy svých dětí uvědomují. Možná jsou si vědomi stavu dítěte a jsou touto situací mnohem více zneklidněni než vy. Většině rodičů záleží na tom, aby se jejich děti chovaly vhodně. Není tedy žádoucí, abyste na chování takového dítěte rodiče upozorňovali, pokud se nechcete setkat tváří v tvář se supícím rodičem na pokraji sil i tolerance vůči komukoli. V případě, že vidíte dítě, které něco ničí, rozhazuje nebo někomu ubližuje za přihlížení rodičů, informujte o tom manažery obchodu a ponechejte na nich, aby se s tím vypořádali.

Do situace, kdy jste svědky nepatřičného chování cizích dětí, se můžete snadno dostat i u vás doma. Vlasy vám vstávají hrůzou na hlavě, nevěříte svým očím a uším, co vše jsou děti schopné dělat a říkat. Takové děti mohou být součástí návštěvy, kterou jste pozvali vy, nebo si vaše děti pozvou své přátele a spolužáky domů. Váš dobře myšlený souhlas však může být v jistém procentu případů náležitě „potrestán“ chováním cizího dítěte u vás. Jelikož si nikdy nemůžete být jistí, jak se budou děti chovat v cizím prostředí, je téměř nemožné dělat nějaký předvýběr. Napomínat cizí děti na veřejnosti, kde jsou se svými rodiči, je, jak uvedeno výše, spíše nežádoucí. Opak však nastane v případě, že jsou takové děti u vás doma. Tam jste za to přímo odpovědní právě vy. Je vhodné, abyste dětem řekli, že jsou příliš hlasité, a zdůvodnili, proč by měly dělat opak a používat hlas tišeji. Vysvětlete jim, že si nepřejete, aby lezly na nábytek nebo skákaly po postelích, křeslech a pohovkách. Nezapomeňte vše zdůvodnit. Děti rozumí častěji mnohem lépe zdůvodnění než jen prostému příkazu nebo oznámení, že to či ono „se nedělá“. V případě, že dětem klidně řeknete, jaký pocit z jejich chování máte, a promluvíte si s nimi, je dost dobře možné, že své chování upraví. Prostým okřiknutím „Co to děláš? Okamžitě toho nech!“ ze sebe jistě dostanete část své energie, ale chování dítěte do budoucna nemusí nijak ovlivnit. Zvláště pak, když otázku před rozkazem nemyslíte jako otázku, na kterou chcete odpověď. V případě, že slyšíte nemístná či sprostá slova, která z kolektivu dětí zaznívají, je vyloučeno, abyste se tím nezabývali. Je více než nutné, abyste dětem sdělili, že slova, která řekly, nejsou u vás doma povolena používat. Většina dětí se pokusí vyhovět a změnit způsob vyjadřování. Jestliže ne, je to jistě důvodem, abyste takové dítě požádali, aby opustilo váš byt či dům, zavezli je zpět rodičům nebo rodičům zavolali a sdělili, že je čas si dítě vyzvednout. Stejný postup zvolte v případě, že cizí dítě není ochotno přijmout vaše klidná a dobře míněná doporučení ke změně chování.

Článek byl poprvé uveřejněn v dubnové Fashion bibli Formen.