Jsem kladeňák, takže šance na to, že se ve svém životě dřív nebo později nějakým způsobem zavadím o hokej, byla opravdu hodně vysoká. Stalo se tak na jaře roku 94, kdy mě táta vzal poprvé na zimák. Shodou okolností šlo o páté semifi nále extraligy, kde „poldovka“ s mými oblíbenci Paterou, Procházkou a Vejvodou padla na nájezdy s Olomoucí. Když jsem šel s brekem s tátou za ruku domů, říkal jsem si, že snad aspoň „v tý NHL to dobře dopadne“.
Ten rok jsem se totiž skrze zprávy zamiloval do NHL, konkrétně do New York Rangers. Prostě láska na první pohled. Byli nejlepším týmem ligy, hráli v posvátné Madison Square Garden a měli našlápnuto k tomu, aby získali Stanley Cup pod dlouhých 54 letech. To jsem jim fakt hodně přál. NHL tak se mnou od té doby někdy více, někdy méně v životě zůstala a podobně jako já se trochu změnila a taky vyrostla. Pokusím se vám vysvětlit, v čem to pozoruji.
Vrátíme se na chvíli do roku 1994. Nelson Mandela vyhrává v JAR první volby po pádu apartheidu, do kin přichází Pulp Fiction nebo Forrest Gump, z rádií broukají Crash Test Dummies to své Mmm Mmm Mmm… a v NHL vrcholí sezona, kde ti moji vyvolení newyorští Rangers v play-off hrají dvě dramatické sedmizápasové série – v semifi nále s New Jersey a ve fi nále s překvapivým účastníkem Vancouverem, za který po ledě létala ruská raketa Pavel Bure. Rangers prožili pohádkový konec snové sezony. Hráči jako Mike Richter, Mark Messier, Brian Leetch nebo Adam Graves jsou pro mě nezapomenutelní. Ach, to byly časy. To ještě třeba řádil Wayne Gretzky, který naposledy v kariéře ovládl kanadské bodování soutěže s úctyhodnými 130 body. V té sezoně rozhodně nezapadla ani česká stopa. Dominik Hašek předváděl v dresu Buff ala Sabres revoluci v brankovišti a z jeho stylu jsou zámořští komentátoři na větvi. Také poprvé získal Vezinovu trofej pro nejlepšího gólmana. Jako jediný v lize stlačil průměr obdržených branek pod 2 (základ pro Nagano položen). Jaromír Jágr už má tou dobou v kapse dva Stanley Cupy a je v rozpuku ( jako asi dalších 45 let) své zámořské kariéry. O rok později ovládl kanadské bodování soutěže, což zopakoval ještě čtyřikrát. Stal se takovou jasnou českou konstantou v nejlepší hokejové soutěži světa, i když bylo časem složitější sledovat a počítat jeho klubové přesuny (to máte Pittsburgh – dlouho – pak nějaký čas Washington, New York, Philadelphie, chvilku Dallas, New Jersey Boston, Florida a pak pozor, závěr v kanadském Calgary).
Byla to doba, kdy NHL expandovala do teplejších koutů Ameriky, kde na hokej zprvu hleděli podobně jako ostrovní domorodci na Kolumbovy galeony. Ale hokej si tyto země poměrně nenásilně podmanil. Ve zmiňované sezoně 93/94 do ligy poprvé nakoukly kluby Anaheim Mighty Ducks a Florida Panthers. Hokej se stěhoval i ze studené Minnesoty do prašného Texasu (Dallas Stars). V NHL už se trochu rozkoukávaly i Blesky z Tampy. Vtipné bylo, že novináři často zmiňovali, že na Floridě nebo v Kalifornii je led opravdu vzácný úkaz, na který lze narazit jen v hokejových arénách a že se nové týmy budou v lize dlouho zabydlovat. Střih. Florida se do fi nále probila už v roce 1996, triumfu se v roce 2007 dočkal i Anaheim, no a taková Tampa teď momentálně v lize válcuje své konkurenty, když získala poslední dva Stanley Cupy.
V Los Angeles se dříve snažili zájem o hokej oživit největším úlovkem své doby. V roce 1988 v bezprecedentním přestupu dovedli do slunné Kalifornie ze zamrzlého Edmontonu nejlepšího hokejistu všech dob „The Great One“ Wayna Gretzkyho. A zadařilo se, i Králové si relativně nedávno dokonce dvakrát podmanili hokejovou Ameriku… a Kanadu také, samozřejmě. Jen kolébka hokeje asi trochu trpí tím, že už poměrně dlouho není do poháru lorda Stanleyho vyrytý její tým. Jen rychlý kvízový dotaz: Víte, kdy naposledy kanadský celek vyhrál NHL? (Teď chvíli googlujte!) Ano, byl to Montreal v roce 1993. No, už je to pár let. Rok předtím, než jsem začal NHL sledovat. BTW, byl u toho gólman Patrick Roy (pamětníci Nagana vědí).
Jiří Kalemba, autor je šéfeditorem webu a sociálních sítí ČT sport
