Lotyšsko je domovem historické i moderní architektury. Staré centrum hlavního města je pod ochrannou rukou UNESCO. V Lotyšsku najdete zachovalou divokou přírodu charakteristickou pro Skandinávii. Zničená pevnost na pobřeží Baltského moře. Jūrmala je již po staletí vyhledávaným lázeňským městem. Riga je největším přístavem Pobaltí. Monument Svobody bdí nad hlavním městem Lotyšska, Rigou.

6

fotografií

Lotyšsko: neznámá země stromů, jezer, staronové architektury a chlebové zmrzliny

J

Jsou země, které nevyhrávají žebříčky nejnavštěvovanějších lokalit, ale mohou toho přitom nabídnout víc než leckterá proslavená turistická destinace. K takovým patří i jeden ze tří malých, ale kouzelných pobaltských států – Lotyšsko.

„Tady je strom snad na každém kroku a co kilák, to jezero,“ prohlásil můj kamarád, spolucestovatel při návštěvě Lotyšska. Země, kde téměř polovina obyvatel žije v hlavním městě Rize a kde si můžete dát zmrzlinu s příchutí chleba. A až na pár zvláštností se nenechte mýlit, jde o jednu z nejdynamičtějších zemí na světě s vyspělou ekonomikou. A také se zde dobře žije a studuje, koneckonců Lotyšsko je 39. na světě v indexu lidského rozvoje.

Lotyšsko se lotyšsky uvádí jako Latvijas Republika. To našince samozřejmě mate, slovem Latvija je u nás často chybně označována Litva, ale to jsme o pár set kilometrů dále. Je toho však více, co nás může zmást, překvapit a čemu pravděpodobně nebudeme rozumět. Mimo jiné i jazyk. Lotyština je jeden ze dvou posledních živých baltských jazyků (druhým je litevština), který je hojně státem podporován. Ruština je zde stále významně zastoupena a zejména u staršího obyvatelstva silně rozšířena. Mladí mluví velmi dobře anglicky, včetně školáků. Důraz na jazykovou výchovu je zde patrný.

Ale kdyby se někomu zachtělo zkusit chápat něco málo z lotyštiny, zde je příklad: „Visi cilvēki piedzimst brīvi un vienlīdzīgi savā pašcieņā un tiesībās. Viņi ir apveltīti ar saprātu un sirdsapziņu, un viņiem jāizturas citam pret citu brālības garā.“ Chápete, rozumíte? Já rozhodně ne, ale uvedu překlad: „Všichni lidé se rodí svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv. Jsou nadáni rozumem a svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství.“ Tolik k lotyštině. Ale třeba tramvaj (Brňané prominou) se řekne tramvajs. To už nám smysl dává. Ovšem zpět k Lotyšsku.

Ta zmrzlina chutná jako chleba!

Poměrně běžně lze v Lotyšsku sehnat velmi hutný žitný chléb. Říká se mu rupjmaize a místní o něm hovoří jako o symbolu tamní kuchyně. Není jako ten náš žitný, tento je téměř zcela černý. A kombinace pokrmů z tohoto chleba či ze zbytků často vykouzlí turistům úsměv na rtech. Není problém, když vás místní pohostí něčím, co vypadá jako tmavá hmota zakáplá bílým jogurtem či trochou zmrzliny. Jde o zbytky onoho žitného chleba, který se zcela zužitkuje po ztvrdnutí. Nastrouhá se a hmota, která z něj vznikne, poslouží k prapodivné kaši, ale i jako přísada do zmrzliny. A i když to zní až bizarně, je to poměrně dobré. Chléb sám o sobě je lehce nasládlý, a tak vzniklá hmota není vlastně vůbec špatná.

Tamní gastronomie je značně ovlivněna baltskými sousedy (Litva a Estonsko) a kuchyněmi někdejších dobyvatelů země (Rusko a Bělorusko). Připravovaná jídla jsou vydatná, často velmi tučná, ale málo kořeněná. Nejrozšířenější je zde vepřové maso, ale stejně jako v ostatních baltských zemích jsou tu oblíbené palačinky (pankūkas) a pelmeně. Mléko a mléčné výrobky patří také k nejrozšířenějším potravinám, zejména pak zakysaná smetana (skābais krējums), zakysané mléko (rūgušpiens), sýry (siers) nebo tvaroh (biezpiens). Na gastronomii má značný vliv i Baltské moře, tedy výlov ryb, nejčastěji jde o sledě, šproty nebo mořské štiky. V oblibě jsou i ryby sladkovodní, pstruzi, lososi, úhoři. Jejich zpracování je velmi pestré, včetně uzení nebo nakládání syrových ryb do nejrůznějších láků. Milovníci ryb si zde tedy přijdou na své, jen možná překvapí zcela běžně v restauracích podávaný nápoj v podobě kefíru. Inu, není nadto pěkně mastné sledě spláchnout něčím mléčným. Ale rozhodně ne před cestou zpět do Česka… My s ne tak zdatným zažíváním zvolíme raději pivo, které je v Lotyšsku nejrozšířenějším alkoholickým nápojem. A jejich nejběžnější značky Aldaris nebo Cēsu jsou ucházející. A abych nezapomněl, platí se zde eurem!

Polovinu obyvatel najdete v Rize

Nadpis trochu nadnesený, protože celé Lotyšsko má necelé dva miliony obyvatel. Nicméně v Rize ofi ciálně žije zhruba 620 tisíc obyvatel, ale i s tím, kolik obyvatel denně do Rigy dojíždí za prací či obchodem, nejsme daleko od pravdy. Toto hlavní město leží při ústí řeky Daugavy do Rižského zálivu Baltského moře a je největším městem Pobaltí. Slouží jako kulturní vzdělávací, politické, obchodní a průmyslové středisko širokého okolí, plní i důležitou tranzitní roli mezi západními státy a Ruskem. Ale pro turisty je především centrem veškerého dění, spojení kultury, historie, zábavy a v neposlední řadě i nočního života. Při procházce starým centrem si všímáte secesní architektury a občas si říkáte, že se procházíte Prahou nebo Vídní. Za návštěvu stojí zejména Rižský zámek, současné sídlo prezidenta, postavený z vůle křižáků roku 1330. Nalezneme zde Muzeum lotyšské historie, Muzeum zahraničního umění a Muzeum literatury, divadla a hudby. 

Kostel kam se podíváš

Milovníci kostelů budou v Rize a ostatně v celém Lotyšsku jako omámení, já za sebe doporučím návštěvu kostela svatého Petra. Jedná se o nejvyšší středověkou budovu v Rize. Zajímavostí je, že její věž několikrát vyhořela. Poprvé byla věž vztyčena v roce 1690, ale již za jednatřicet let shořela. Opětovně byla postavena v roce 1746. S tím se pojí pověst o staviteli, který prý po dokončení kostelní věže na jejím vrcholu vypil sklenici vína a hodil ji dolů. Na kolik střepů se rozpadne, tolik staletí bude nová věž stát. Sklenice dopadla do slámy a rozbila se pouze na dva kusy. A opravdu – za dvě staletí, v roce 1941, zasáhla věž při německém bombardování bomba… Poslední oprava byla provedena v roce 1973. 

Pokračování článku si můžete přečíst v tištěném vydání FORMEN

Pokračování článku si můžete přečíst v tištěném vydání FORMEN Chci koupit Formen