Nikaragua: nádherná jezera, drsné Kordillery a kultura spjatá s koňmi

Nikaragua

Nikaragua Zdroj: Michal Hertlík

Účastníci festivalu čekají na koních na přejezd městem.
Účastníci festivalu.
Kovboje si nelze představit bez pořádných jezdeckých bot.
Autor s rodinou, u které bydlel v rezervaci Miraflor na severozápadě země.
4
Fotogalerie

Nikaragua je země, ke které kromě nádherné přírody a unikátní kultury neodmyslitelně patří i koně. Koně majestátní, vznešení, elegantní. Zvířata, která najdeme téměř všude na světě. Zvířata, která jsou někde považována za členy rodiny, ale naopak v jiných zemích světa si na nich pochutnávají na talíři a mají je za národní jídlo. Pohled na koně je opravdu různý. Existují však země, kde jsou koně součástí národní kultury již od nepaměti, s čímž souvisí i fakt, že obyvatelé těchto zemí jsou ve velké míře skutečně praví nefalšovaní kovbojové, kteří na svých koních jezdí každý den a kromě toho s nimi provádějí i jiné aktivity běžného života. Do jedné takové země se teď podíváme.

Největší koňská tradice

Nikaragua je země s největší koňskou tradicí v regionu Střední Ameriky, ba dokonce bych řekl, že jednou z největších na celém světě. Je to země, v níž si lidé užívají koně, i když na nich nejezdí, což je fenomén, který se v jiných zemích jen tak nevyskytuje. Nikaragujci jsou ve Střední Americe pro jezdectví nejzanícenější. Je to nadměrná vášeň, a přestože Kostarika je země, která se ve světě prezentuje, že je spojena s koňmi a jezdectvím, Nikaragua ji překonává. Proč koně vyvolávají v Nikaragujcích takovou vášeň? Tato zvířata vzbuzují velký obdiv svou elegancí a noblesou. Proč tomu tak je? Na vše se musíme podívat do historie.

Terapií zázračně léčí

V celé nikaragujské historii koně provázeli člověka v různých životních situacích: jako dopravní prostředek, pracovní síla, partner ve válkách, sportovní atrakce, zábava, domácí zvířátko, dokonce jako zdroj zdraví prostřednictvím koňské terapie. Je to přesně ta vnímavá a noblesní povaha, která je přetváří na terapeutické médium velkých benefi tů pro osoby s motorickými, svalovými nebo depresivními problémy. V Nikaragui existují nejméně čtyři centra koňské terapie, kde se starají zejména o děti postižené těmito problémy. Mezi rasami, které převládají v zemi, jsou Pura Raza Española (čistá španělská rasa), Iberoamericano, Caballo Peruano de Paso, Frisón, Barroco, Cuarto de Milla a anglické koně.

Velkolepá tradice se vrací 

V Nikaragui vždy byla velká záliba v koních, což přispělo k tomu, že se v 50. letech minulého století vrátila jedna velkolepá tradice, a sice oslava patronátních svátků společně s jezdeckými průvody, což se přetvořilo na jednu z hlavních atrakcí v zemi. Je známá pod názvem festival Hípico, přičemž slovo „hípico“, které v překladu znamená „jezdecký“, je odvozeno od podstatného jména „hipismo“, což by se dalo přeložit jako „jezdectví“. Hipismo by se dalo vnímat i jako soubor poznatků týkajících se chovu a vzdělávání koní.

Už předtím, než se začal samotný festival Hípico organizovat, existoval zvyk doprovázet průvod svatého patrona, respektive svaté Panny, v některých městech na koni. Bylo tomu tak hlavně proto, že to bylo pohodlnější než jít pěšky, protože mnoho průvodů procházelo velké vzdálenosti. Zde se zrodila myšlenka jezdeckých oslav (fiestas hípicas), což jsou v podstatě průvody na koních během jiných dní než těch, kdy je průvod Panny. Prohlídka koní vždy začíná v určitém bodě města nebo vesnice a prochází hlavními ulicemi za burácení přítomných účastníků. Celá událost trvá několik hodin, většinou od odpoledne až do pozdních, někdy až ranních hodin, neboť tamní zábava je diametrálně odlišná od té naší. Temperament a divokost neznají hranic.

První festival Hípico se slavil ve městě Jinotepe v departementu Carazo a organizoval ho Mario Lacayo Rappaccioli, Orlando Rodríguez a José María Rodríguez. Psal se tehdy červenec 1953. Následně se v lednu 1954 slavil v pořadí druhý festival Hípico v sousedním městě Diriamba, počínaje defi lé na Haciendě San Vicente. Jelikož v tomto departementu Carazo, do kterého patří jak Jinotepe, tak Diriamba, se zrodily jezdecké festivaly Hípico, proto se Carazo považuje za kolébku národního jezdectva Nikaraguy (hipismo nacional de Nicaragua). Jinotepe a Diriamba se zároveň považují za kolébku nikaragujské kultury a tradic. Jeden z největších festivalů Hípico v celé zemi se koná v impozantním koloniálním městě Granada.

Ve městě národního hrdiny

Jelikož jsem se nacházel v zemi kovbojů a koní, ani já jsem si nemohl nechat tuto jedinečnou událost s tak autentickými prvky pro Nikaraguu ujít. Zúčastnil jsem se festivalu Hípico v malém městě Ciudad Darío, které leží v departementu Matagalpa, mezi dvěma velkými metropolemi – Matagalpou a Managuou. Nejenže se tam právě v té době konal festival, ale měl jsem tam i známé, které jsem chtěl navštívit, a Ciudad Darío jsem měl na trase. Skloubil jsem dvě věci v jednom dni a výsledek skutečně stál za to. Ještě dodám, že město je pojmenované na počest velké osobnosti nikaragujské historie, kterou byl Rubén Darío. Byl to nikaragujský básník, který inicioval literární hnutí známé jako modernismus. Kromě toho během svého života působil jako novinář, spisovatel a diplomat. Za svůj celoživotní přínos je považován za nejvýznamnější osobnost celé Nikaraguy.

Řádné přípravy vrcholí 

Přišel jsem do Ciudad Darío v ranních hodinách. Přivítal jsem se s přáteli, kteří mě vzali k sobě domů. Jak jsme tak procházeli městečkem, jdouce k nim, všude jsem už cítil, že něco se tam v ten den bude dít. Samozřejmě šlo o kovbojský festival Hípico. Přípravy zkrátka vrcholily. Připravovala se hlavní trasa pro koňský průvod, všude se věšely různé vlaječky a dekorační předměty, tetičky si pomalu chystaly své stánky s jídlem a pitím. S rodinou jsem absolvoval ještě pár aktivit v okolní přírodě, ale pak jsme se vrátili domů a začali se chystat na festival. Ani jsem se nenadál a dívky kolem mě byly přeměněny na pořádné koňačky s kloboukem, košilí, džínami, páskem a kovbojskými kozačkami s ostruhami. Řeknu vám, měl jsem co dělat, abych se do nějaké na první pohled nezamiloval.