Mezinárodní olympijský výbor moc dobře věděl, co dělá, když do rodiny svých sportů přizval sportovní lezení. Tokijský olympijský debut dokázal, že umění pavoučích mužů a žen na stěně má v sobě energický mix napětí, sportovní spravedlnosti, úžasných fyzických výkonů a televizní a divácké atraktivity. Českého fanouška navíc těší fakt, že si v tomhle odvětví hýčká nejobletovanější hvězdu současnosti – Adama Ondru. A právě na jeho výkony byli v Tokiu velmi zvědaví.
Jediný problém nového olympijského formátu spočíval v kombinaci tří disciplín. Důvod byl jednoduchý. MOV řekl, že při své premiéře dostane lezení pro každou kategorii jen jednu sadu medailí. Mezinárodní federace tak nechtěla žádnou skupinu svých specialistů poškodit, a tak vymyslela onen formát, o kterém se snad všichni lezci světa minimálně jednou (spíš víckrát) před olympiádou kriticky vyjádřili. „Je to podle mě nešťastné a řekl bych až špatné rozhodnutí,“ prohlásil například v rozhovoru pro New York Times Adam Ondra. A jeho slova mají už nějakou váhu. Kombinace přesto propojila všechny tři lezecké disciplíny – rychlost, bouldering a obtížnost. Možná si říkáte, proč kvůli tomu všichni tak prskali. Vždyť prostě jednou lezou po stěně, tak někdy můžou být rychlejší a někdy zase pomalejší. Skoro každý lezec má totiž svou jednu vybranou parádní disciplínu. Někteří dokážou na vrcholné úrovni úspěšně propojit bouldering s lanem (lezením na obtížnost) jako třeba Adam Ondra, který se v obou stal mistrem světa. Ale rychlostní lezci, to je zkrátka samostatná sorta.
Je to, jako byste po Usainu Boltovi chtěli po sprintech na stovce a dvoustovce, aby pak ještě vrhal koulí nebo házel kladivem. Prostě tak trochu jiný sport. Ale nadšení z toho, že sportovní lezení se dostalo pod pět kruhů, bylo nakonec větší. A je to pochopitelné, olympijská příslušnost posouvá tento sport na globální level a dává mu ohromnou šanci na sebeprezentaci a významné posílení fanouškovské či členské základny. Vymyslel se tak kombinační formát, ve kterém vítěze určí součin (účast v předkole násobilkové olympiády nutná) výsledků jednotlivých disciplín. Ano, je to trochu komplikované. I autorovi tohoto článku neustálé propočty při komentování přímého přenosu lehce zatemnily mysl, ale pro všechny to byla velká násobilková premiéra, že?
Takže pokud jste třeba skončili třetí v rychlosti, pátí na boulderu a sedmí v obtížnosti, zapsali jste do svého výsledku součin 105. Čím menší vaše cifra byla, tím větší jste měli šanci na celkovou výhru. A že těch kombinací nebylo zrovna málo. Ideální bylo aspoň jednu třetinu soutěží vyhrát, což se nakonec potvrdilo, protože premiérový olympijský šampion Alberto Ginés López ovládl úvodní rychlost, skončil sedmý v boulderingu a obsadil čtvrté místo v obtížnosti. Celkové skóre tedy 1 x 7 x 4 = 28 bodů, což bylo nejmíň ze všech fi nalistů a osmnáctiletý Španěl nevěřícně zíral na výsledkovou tabuli.
