Vizitky, reklamní předměty, dárky a nedárky

Formen

Formen Zdroj: Formen

Ať přijatou, nebo nabízenou vizitku považujte za součást marketingu obou firem. Je velmi vhodné mít je u sebe, jelikož není trapnější okamžik, než když jednu dostanete a jste nuceni po pravdě sdělit, že vy vizitky nemáte, nebo zamlžit či lhát, že vám právě došly. Není ostudnější informace, kterou můžete svému obchodnímu partnerovi hned na začátek říct.

Říkáte tím, že jste se nepřipravili, jste nezodpovědní nebo zapomnětliví. To opravdu není dobrý start. Každý den si své vizitky zkontrolujte, noste je stále na stejném místě, obvykle v tašce, tu nestřídáte tak často. Ony kartičky patří do vizitkáře, čímž nemám na mysli, že je budete mít v té papírové krabičce, kterou jste dostali na stůl z personálního oddělení. Vizitkář je nejlépe kovový, méně často dřevěný box určený jen na tyto papírové kartičky.

Nedoporučuji nosit plastové verze, nevypadají obvykle hodnotně. Vizitky nenoste po kapsách ani v peněžence, vždy budou méně nebo více poškozené. Vizitka je dar. A právě proto s ní takto zacházejte. V případě, že vám ji někdo dává, je vaší povinností ji přijmout. Nikdy ji neodmítejte. Uchopte ji jednou rukou a poděkujte za ni. Prohlédněte si ji a najděte na ni něco hezkého. Třeba font písma, logo firmy nebo kvalitu papíru. Pochvalte to nahlas: „Vybrali jste hodnotný papír, je příjemný na omak.“ Ani zde nejde příliš o to, projevit se jako znalec v oboru tiskařském, ale dáte najevo zájem a účast. Sedíte-li u stolu, dejte si cizí vizitku před sebe. Předáváte-li vizitku vy, podejte ji svému protějšku jednou rukou, nikdy ji nepokládejte na stůl. Vizitka obsahuje cenné informace. Kontakty, surové diamanty dnešní doby. Je na vás, co z nich vybrousíte a jak s nimi naložíte. Ten, kdo vám dává dárek, tím mimo jiné sděluje, že mu smíte zavolat i napsat v jakékoli obchodní věci kdykoli. Tato nenápadná věc je tedy, s jistou dávkou nadsázky, udělená „licence k obchodování“ a také „povolení ke kontaktování“. Cizí vizitky nedávejte do svého vizitkáře, aby se vám nestalo, že na příští schůzce podáte namísto té vaší vizitku cizí. Nedávejte je do kapes u kalhot nebo náprsní kapsy. Osobně ji vkládám do spodní levé kapsičky saka, které se říká cigaretová.

Relativně často se setkávám při obchodních jednáních s jevem předávání, přičemž vždy se jedná o jeden ze dvou druhů. Tím prvním, a relativně obvyklým, jsou reklamní předměty. Tím druhým, méně obvyklým, jsou dary. Reklamní předmět není dar, stejně tak dar by neměl být darován proto, aby dělal vám nebo vaší firmě reklamu. Bloky, propisky, flashdisky či powerbanky s natištěným nebo gravírovaným logem vaší společnosti jsou předměty reklamní a jsou součástí marketingu firmy, kterou zastupujete. Tyto věci předávejte ve vhodné tašce vždy před obchodním jednáním, něco jako pozdrav z firmy. Neočekávejte, že se příjemce bude do tašky dívat a hodnotit, jak „super jsou to věci“ a že si je už léta přál. Je obvyklé, že tašku příjemce převezme, poděkuje a dále nic. Dovolte mi na tomto místě napsat, že pokud vaše firma objednává reklamní předměty, které většinou nikdo nepoužívá, zda není vhodnější je neobjednávat a nezatěžovat okolí touto nesmyslnou nadprodukcí milionů „low-cost krámů“ z druhé strany zeměkoule.

Oproti tomu dary, to jsou předměty, které na sobě nesmějí mít logo vaší firmy. Vybírejte je vždy s maximálním ohledem na obdarovaného člověka, snažte se nalézt cokoli, o čem si budete víceméně jistí, že to příjemce využije. Stojí to úsilí navíc. Zjistit konkrétní záliby obdarovaného. Například, zda dotyčný hraje tenis nebo chodí na ryby, zda ocení bílé nebo červené víno nebo zda vůbec pije alkoholické nápoje. Osobní dar je a měl by zůstat vždy osobní. Čím osobnější, tím lepší. Mějte na paměti, že cena daru není jeho hodnota, ty drahé jsou v byznysu nevhodné. Mohly by být interpretovány jako způsob ovlivnění jednání nebo jistá forma úplatku či závazku. Mnohé společnosti mají nastavený jasný etický kodex tak, že umožňuje přijmout dárky jen do určité cenové výše. Nejčastěji se setkávám s hodnotou do 1000 Kč, ale i níže. Dary při obchodních jednáních smíte také předávat, avšak vždy až po jednání, aby se příjemce necítil zavázán a tím znevýhodněn při vyjednávání. Pokud předáváte dar, neznevažujte jeho hodnotu prohlášením typu: „Tady je jen taková maličkost pro vás, pane inženýre.“ Nebo: „Dovolte malou pozornost, paní Šedivá.“ Slyšíte to tam? Je to nevhodné podobně jako zdomácnělé prohlášení: „Víš, to je jen taková blbost, my jsme nevěděli…“ A tak dále. Dar ke konci jednání předejte s větou: „Abych nezapomněl, přinesl jsem vám také dárek. Prosím.“ Vždy jej předejte. I přesto, že jednání pro vás nedopadlo úspěšně. Není možné si tu „láhev bílého“ odnést z jednací místnosti s myšlenkou, že až to podepíše, tak mu ji předáte. 

Jste-li na straně příjemce, a tedy dar dostáváte, neznevažujte jeho hodnotu větami typu: „Jé, prosím vás, to si nedělejte škodu.“ Nebo: „Jejda, já pro vás ale nic nemám.“ Případně: „Vína já mám dost, ani je nestíhám vypít, to jste vůbec nemusel.“ Vaší povinností je dárek přijmout, poděkovat za něj, rozbalit ho a pochválit výběr nebo cokoli, co se vám na něm líbí. I kdyby se dárce zmýlil a vybral něco, co neodpovídá vašim konkrétním představám, dárek bez připomínek přijměte. Nevyhovující dárek smíte předat dále – jeho podstata, být darován, bude naplněna v tomto případě dvakrát.

Princip daru totiž nutně nespočívá ve faktu, že jej budete užívat. Vezměme si například sadu golfových míčků. Pokud nehrajete golf a dostanete míčky, zřejmě vás to k získání zelené karty, tedy oprávnění ke hře, nepřinutí. Míčky můžete darovat dál, optimálně tomu, o kom víte, že je ocení a využije. Předávání květin není v byznysu obvyklé. Jedinou výjimkou jsou snad narozeniny ženy, vaší zákaznice či obchodní přítelkyně, se kterou máte vztah tak osobní, že nepopřát jí k narozeninám osobně s kytkou v rukou by bylo pro onen vztah nežádoucí. Moc často se to však neděje. Předávání květin je součástí etikety společenské nebo té, o které píšu nyní knihu – etikety domácí.

Článek byl poprvé uveřejněn v dubnu 2021 v tištěném Formen.